Parta bikerů z Karlových Varů

Měsíc: Červenec 2022 Strana 1 z 2

2022 07 26 Tatrovice

Návrat Tukanů z Novohradských hor posílil tým a konečně bude zrealizována myšlenka navštívit místa nad Tatrovicemi s plánem na koupačku v přehradě. Jedu k ACS a koukám na překvapení v podobě Čendy, jehož do našich končin z Tyrol zavál, svěže horký jižní vítr z Afriky. Dojíždí další Tukani a objevuje se Narcis Karel i JTF, jež velí k útoku na Tatrovice.

Vyjíždím spolu s týmem vzhůru k vysílačce a přes polní letiště do Nové Role. Chvilkse motáme kolem zahrádek za porcelánlou k rybářům a pak pod Smolnickou kypou zdoláváme brdky k Vlčímu potoku, kde čeká zelená, jenž nás povede ke Kobelci. Polykám prach cest v Rájci a za Černavou kroužíme kolem samoty u „čápa“ v polesí nad „Studenou vodou“.

Dnes by se studená sprcha hodila, importované vedro chladí jen rychlá jízda k odbočce a ve sjezdu k osadě Arizona. Koupačka v lomu bezvadná a ubíhající čas nutí tým k ústupu i další jízdě přes Tatrovice k brodu na „horovce“ a po kořenovce kolem Tatrovického potoku dolů  k odkališti ve Vřesové.

Zvířený uhelný prach se pomalu usazuje, tým je ve Staré Chodovské, domorodci se v Chodově ještě nerozkoukali a už se za námi práší při jízdě v šotolině na Podhorské kypě k Jenišovu. Míjíme nákupní chrám Tesco, porcelánku ve Dvorech i miešaný tovar s názvem „Varyáda“ a pivní špurt končí u vrat garáže U Kubrychtů. Se zápisem 43 odjetých km se chlubit asi nebudu…

 22 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 07 23 Stráž

Týden utekl jako voda a tým Tukanů pomalu končí svůj rozlet v Novohradských horách. Jedu k ACS a čekám kdo tam za sirotků bude. Chvilka čekání a ejhle, dnes budu dělat garde na trase s cílem jenž vybrala Irča. Zuzka touží zopakovat sjezd po modré značce do Stráže od Horního hradu, ale nějak se jí nedaří najít správnou stopu. Mnou navržené Tatrovice s koupačkou dvěma hlasy zamítnuty a mé námitky ke správnému směru jízdy ke sjezdu do Stráže také Zuzkou nevyslyšeny.

Vyjíždíme ve třech  ranním horku a místo k Ostrovu, k Maroltovu a Krásnému Lesu nás vede Zuzka přes Všeborovice, Vysokou a Tokaniště k Lysému vrchu, kde se chvilku kocháme 360° pohledem do kraje mezi Krušnými horami a Doupovem. Praotci Čech a Cikán by to také zajisté ocenili.

Kochačka brzy končí a začíná práce při jízdě v lesním stínu kolem a pod Studeným vrchem ve směru k Radošovu, kde pak ve stínu střechy kiosku vyplazujeme jazyky na zmrzlinu. Zuzka uznává, že se dnes svého oblíbeného sjezdu po modré do Stráže nedočká a rychle postupujeme přes Velichov a stále kolem Ohře do Vojkovic, kde na nás čeká betonka určená pro tanková vojska Varšavské smlouvy.

Betonka končí v Jakubově a červenobílé pásky pak brání průjezdu kolem rozpadlé stěny porcelánky úspěšně zprivatizované ukrajinským podnikatelem. Zkusmo projíždím vzhůru po stanovené objížďce a následován Irčou objíždíme Jakubov. Zuzka se nesportovně protáhla zákazem vjezdu a Irča na mě pak nenechává nit suchou.

Tvářím se jak tetřev hlušec a po nově upravené cyklostezce jsme za chvilku v cíli. Ivan se snaží o zavodnění svalů, Petra o skvělé pevné kalorie a odpolední siesta láká k odpočinku. Vůkol klid, nikdo neruší a čas rychle běží. Vracíme se zpět k Jakubovu a od západu se blíží šedočerná mračna slibující déšť, jenž nás přepadá ve stoupání po asfaltu k Radošovu.

Kola na dešti a schováni pod stromy pak překonáváme první vodní nadílku. Déšť ale ustal, opět vyjíždíme a v Radošově někdo zrádně povolil kohouty. Voda stříká ze všech směrů, Irča se Zuzkou obsazují zastávku, já se schovávám před průtrží pod střechou repliky historického mostu. Chvilku čučím do deště, okukuji projíždějící auta, nemám si s kým povídat a vracím se zpět k zastávce.

Konečně se mraky hnuly a slunce opět rozehřívá asfalt položený do Kyselky, kde je povinná zastávka s ochutnávkou Mattoniho kyselky. Žaludky i bidony naplněny a jsme po chvilce na cyklostezce. Necháváme za sebou Hubertus, Všeborovice a Drahovicích končí společná cesta. Doma pak dopíjím skvělou minerálku a zápis 63, dnes odjetých kilomtrů svědčí  o slušném výkonu…

 23 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 07 19 Komáří rybníky

Tak se nám hejno Tukanů prohání v Novohradských Horách a „sirotci“ se dnes sjíždějí v odpoledním, více než Saharském vedru u ACS, kde se objevuje Kočkin a jeho nohsledi, Zelí a Kočkin jr. Schovávám se do stínu, teploměr ukazuje skoro čtyřicítku a původně určený cíl s koupačkou v Tatrovicích je Vítkem změněn a v horku vyjíždíme směr Jenišov, Podhorská kypa, Nové Sedlo a za dálnicí nás čeká panelka a sjezd k nové, již nehoupavé lávce ve Starém Sedle.

Přejíždím Ohři, kde se líně valí H2O řeky Ohře a již bez Kočkinova týmu stoupám vzhůru k silnici do Hruškové. Vyjíždím prudký stoupák a sleduji jak Roman jede kolem Hruškovského potoku vzhůru proti proudu. Vracet se mi nechce a dávám přednost před stínem lesa jízdu po horkému asfaltu a pak po šotolině až k pomníku přísahy.

Vyšší nadmořská výška i rozpálený, vysušený les dnes nezaručuje chládek a skoro vyschlý Komáří potok nás pak doprovází až k Novému rybníku, kde se voda skoro vaří. No teda jen na povrchu. Kolo odloženo do trávy, svršky, spodky, tretry i helma odložena a pokud se ponoříte do hlubiny, tak vás obejme příjemný chlad zdejší, rašelinou zabarvené lázně. Klid tohoto místa i chladný zážitek ale měníme za pohyb v sedle a po chvíli opouštíme „z…..é“ Krásno ve stoupání ke Stanumu v Horním Slavkově, odkud si ve sjezdu vychutnávám, místo dalekých pohledů, prach zvedaný plášti nejen sjezdařů.

Rychlost sjezdu končí v Kounicích a přes Ležnice i Větrný Dvůr nás vede asfalt k horkem provoněné louce před popravištěm, za kterým jeduk stále vzhůru pod Stránisko ke Kozihorské. Vedro je dnes těžkým soupeřem, vynechávám oblíbené zkratky a rozehřátý skelet pak marně chladím v rychlé jízdě kolem Moučných pytlů k hájovně Bor a ke Včelínu, kde se pak věnuji tuhému i tekutému občerstvení a Žírovo zážitkům z letošního ročníku Tour de France.

Čas však letí a Roman s Michalem chvátají domů. Vybaven dárky s logem Tour pak jedu za nimi po jezevcovce do Doubí a po cyklostezce ke Kauflandu, kde je opouštím a rozpálenou Starou Rolí vzlínám dnes sám k domovu, kde mne vítá čtyřnohý přítel a teplá voda v bazénu. Doma pak zapisuji dnes odjetých 55 km a myslím na Tukany, jak se jim asi létá po Novohradských Horách…

 37 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 07 16 Doupov

Vyjímečný víkendový den. Sobota a po 57mi letech se jdu seznámit se stavem žáků z 9. tříd základní školy. No řady žáků proklatě řídnou  a podobně jako zuby, odchází na věčnost i skvělí kantoři. Zůstávají jen zažloutlé fotky, kila navíc a stav zdraví odpovídající věku zúčastněných. Co zůstává, je vůle po pohybu v sedle kola a dnešní Tukanský výjezd do míst, kam je noze poutníkově zakázaný vstup.

V sobotním dopoledni se Tým se vydal tradičně přes Kolovou ke Stružné, zde doplněny kalorie a za Činovem  pak vede tým vrstevnicová cesta východním směrem do míst, odkud je báječný výhled na krušnohoří a zcela liduprázdný prostor, obsazený buření, plevelem a střežený bdělým okem zeleneného mozku s hvězdami na ramenou.

Jako tradiční se jeví výjezd kolem Jara pod Gétovkou a kolem lesa do Tyršovky, kde u „Černého koně“ začíná modrá i stezka zvaná „Na Milíři“, jež vede tým k chatě „U Černé Marie“ a stále vzhůru k vrcholu „Pičusbergu“. V Kolové je u hřiště modrá opuštěna a po chvíli jízdy v lese kolem Telenského potoku je na dohled Peklo, pak Nová Víska a po chvilce i jídelní lístek v osvěžovně Stružná.

Nabyté kalorie je třeba řádně vstřebat a klidná jízda přes Činov vzhůru k rozcestí u bývalého kostela je k tomuto jak stvořená. Ještě kousek k závoře a už se na vrstevnicové cestě pod „Větrovec“ můžete kochat pěknými výhledy na Krušné hory a věnovat pozornost i místům, kde kdysi bydleli lidi a byla obdělána pole. Dnes se tu prohání divočáci a volné prostory obsazují hlohy, kopřivy a jiná žádoucí či nežádoucí květena.

Rozcestí s obrázkem s. Barbory dává směr k „Am Hübl“ a na zarostlých stezkách i loukách pak sucho a prach doprovází tým ve sjezdech i výjezdech k „Altdorfu“ až k „Ober Zwetbau“ s výraznou kulturní památkou, zničenou vojsky Varšavské smlouvy a nezájmem proveřených orgánů strany, družstevních rolníků a zlodějů. Stav fary i kostela Maria Himlfahrt, kde tóny varhan nahradil svist větru je smutný. Procházka po zpustošeném hřbitově též jistě a 100%tně povzbudí sem zbloudilé návštěvníky.

No Tukani nebloudí a před nimi je jízda kolem vojenského prostoru a kolem vrcholku „Na Klobouku“ rychle přibývají kilometry ve sjezdu pod Bučinu jenž končí na asfaltu v Kyselce. Radošov, Velichov se zastávkou na tábořišti a je tu výjezd k Moříčovu zprvu po asfaltu a pak levá pod Děvice a stále vzhůru a dál po žluté až k Zemské stezce, která přivádí Tukany do Nejdy, Nové Vísky a Sadova, kde se odrozuje Roman s Ájou.

Tým končí na základně a setkání pro mě také končí v pozdních večerních hodinách. Lehce závidím kamarádům dnešní výkon a jejich zážitky z prostoru. No nemohu se rozkrájet…

 50 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 07 12 Lovecká

Okurková sezona, novináři nemají o čem psát, ale úterní vyjížďka je před námi a volba padla na průzkum stavu „Lovecké stezky“ ve svahu nad Ohří a stavu na stavbě lávky ve Starém Sedle. Objevuje se Marty, zkontrolován stav účasti, úvodní fotka. Napočítáno 13 kusů a můžeme vyjet. Tuhnický les, Doubí a po modré do Svatošek, kde u pionýrského dáváme levou a rovinu měníme za jinou rovinu, ovšem jinak a zdravě nakloněnou.

Vrstevnice hravě zdolány, po chvilce dáváme pravou a další pravou na „Loveckou stezku“, která čeká na prozkoumání. Chvilka klidné jízdy po větvích i jehličím zasypané stezce se mění na strkání, tahání, prolejzání i přelejzání. Bezva překážková dráha na které kloužou tretry a kolo byste nejraději zahodili do údolí. Naštěstí jsou drahá a skalní „Vyhlídka“ vás pak odmění pěknými a nezapomenutelnými výhledy k Jeskynní vyhlídce i do hloubky na hladinu Rio Eger.

Překážková dráha končí sjezdem u porcelánky v Lokti a někteří pak i u Gardnera. Závodníci pokračují po určené trase a pěkně v tempu proti proudu až k nové lávce ve Starém Sedle, kde jedu zkusmo na druhou stranu. Pohled do hloubky přes drátěnou rohožku stojí za tu námahu, vracím se ale zpět a bohužel architekt a stavbaři nezachovali pocit, kdy se pod vámi lávka pěkně vlní a slabší jedinci zde podléhali panice.

No stálo to asi balík a za všechny prachy je i výjezd vzhůru k panelce, kopírující dálnici k mostu na staré silnici do Královského Poříčí. Most překonán i Nové Sedlo je za námi a naše pláště již duní na panelce položené k vrcholku „Podhorské“ kypy. Ještě pár lalůčků po loukách před Jenišovem a už stoupáme pod Roh, abychom rychle sjeli kolem Makra a Globusu do Tašovic a po „pivním špurtu“ přistáli na základně.

Dnes jsme tomu moc nedali, trenéři by nás nepochválili a 43 kilometrů by dnes nedali ani účastníci Tour, ale projet se a prolézt Loveckou stálo za to…

fotky

 52 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

Strana 1 z 2

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák