2022 07 19 Komáří rybníky

Tak se nám hejno Tukanů prohání v Novohradských Horách a „sirotci“ se dnes sjíždějí v odpoledním, více než Saharském vedru u ACS, kde se objevuje Kočkin a jeho nohsledi, Zelí a Kočkin jr. Schovávám se do stínu, teploměr ukazuje skoro čtyřicítku a původně určený cíl s koupačkou v Tatrovicích je Vítkem změněn a v horku vyjíždíme směr Jenišov, Podhorská kypa, Nové Sedlo a za dálnicí nás čeká panelka a sjezd k nové, již nehoupavé lávce ve Starém Sedle.

Přejíždím Ohři, kde se líně valí H2O řeky Ohře a již bez Kočkinova týmu stoupám vzhůru k silnici do Hruškové. Vyjíždím prudký stoupák a sleduji jak Roman jede kolem Hruškovského potoku vzhůru proti proudu. Vracet se mi nechce a dávám přednost před stínem lesa jízdu po horkému asfaltu a pak po šotolině až k pomníku přísahy.

Vyšší nadmořská výška i rozpálený, vysušený les dnes nezaručuje chládek a skoro vyschlý Komáří potok nás pak doprovází až k Novému rybníku, kde se voda skoro vaří. No teda jen na povrchu. Kolo odloženo do trávy, svršky, spodky, tretry i helma odložena a pokud se ponoříte do hlubiny, tak vás obejme příjemný chlad zdejší, rašelinou zabarvené lázně. Klid tohoto místa i chladný zážitek ale měníme za pohyb v sedle a po chvíli opouštíme „z…..é“ Krásno ve stoupání ke Stanumu v Horním Slavkově, odkud si ve sjezdu vychutnávám, místo dalekých pohledů, prach zvedaný plášti nejen sjezdařů.

Rychlost sjezdu končí v Kounicích a přes Ležnice i Větrný Dvůr nás vede asfalt k horkem provoněné louce před popravištěm, za kterým jeduk stále vzhůru pod Stránisko ke Kozihorské. Vedro je dnes těžkým soupeřem, vynechávám oblíbené zkratky a rozehřátý skelet pak marně chladím v rychlé jízdě kolem Moučných pytlů k hájovně Bor a ke Včelínu, kde se pak věnuji tuhému i tekutému občerstvení a Žírovo zážitkům z letošního ročníku Tour de France.

Čas však letí a Roman s Michalem chvátají domů. Vybaven dárky s logem Tour pak jedu za nimi po jezevcovce do Doubí a po cyklostezce ke Kauflandu, kde je opouštím a rozpálenou Starou Rolí vzlínám dnes sám k domovu, kde mne vítá čtyřnohý přítel a teplá voda v bazénu. Doma pak zapisuji dnes odjetých 55 km a myslím na Tukany, jak se jim asi létá po Novohradských Horách…

Petr Baumann