Týden utekl jako voda a tým Tukanů pomalu končí svůj rozlet v Novohradských horách. Jedu k ACS a čekám kdo tam za sirotků bude. Chvilka čekání a ejhle, dnes budu dělat garde na trase s cílem jenž vybrala Irča. Zuzka touží zopakovat sjezd po modré značce do Stráže od Horního hradu, ale nějak se jí nedaří najít správnou stopu. Mnou navržené Tatrovice s koupačkou dvěma hlasy zamítnuty a mé námitky ke správnému směru jízdy ke sjezdu do Stráže také Zuzkou nevyslyšeny.

Vyjíždíme ve třech  ranním horku a místo k Ostrovu, k Maroltovu a Krásnému Lesu nás vede Zuzka přes Všeborovice, Vysokou a Tokaniště k Lysému vrchu, kde se chvilku kocháme 360° pohledem do kraje mezi Krušnými horami a Doupovem. Praotci Čech a Cikán by to také zajisté ocenili.

Kochačka brzy končí a začíná práce při jízdě v lesním stínu kolem a pod Studeným vrchem ve směru k Radošovu, kde pak ve stínu střechy kiosku vyplazujeme jazyky na zmrzlinu. Zuzka uznává, že se dnes svého oblíbeného sjezdu po modré do Stráže nedočká a rychle postupujeme přes Velichov a stále kolem Ohře do Vojkovic, kde na nás čeká betonka určená pro tanková vojska Varšavské smlouvy.

Betonka končí v Jakubově a červenobílé pásky pak brání průjezdu kolem rozpadlé stěny porcelánky úspěšně zprivatizované ukrajinským podnikatelem. Zkusmo projíždím vzhůru po stanovené objížďce a následován Irčou objíždíme Jakubov. Zuzka se nesportovně protáhla zákazem vjezdu a Irča na mě pak nenechává nit suchou.

Tvářím se jak tetřev hlušec a po nově upravené cyklostezce jsme za chvilku v cíli. Ivan se snaží o zavodnění svalů, Petra o skvělé pevné kalorie a odpolední siesta láká k odpočinku. Vůkol klid, nikdo neruší a čas rychle běží. Vracíme se zpět k Jakubovu a od západu se blíží šedočerná mračna slibující déšť, jenž nás přepadá ve stoupání po asfaltu k Radošovu.

Kola na dešti a schováni pod stromy pak překonáváme první vodní nadílku. Déšť ale ustal, opět vyjíždíme a v Radošově někdo zrádně povolil kohouty. Voda stříká ze všech směrů, Irča se Zuzkou obsazují zastávku, já se schovávám před průtrží pod střechou repliky historického mostu. Chvilku čučím do deště, okukuji projíždějící auta, nemám si s kým povídat a vracím se zpět k zastávce.

Konečně se mraky hnuly a slunce opět rozehřívá asfalt položený do Kyselky, kde je povinná zastávka s ochutnávkou Mattoniho kyselky. Žaludky i bidony naplněny a jsme po chvilce na cyklostezce. Necháváme za sebou Hubertus, Všeborovice a Drahovicích končí společná cesta. Doma pak dopíjím skvělou minerálku a zápis 63, dnes odjetých kilomtrů svědčí  o slušném výkonu…

 64 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes