Parta bikerů z Karlových Varů

Měsíc: Červen 2022 Strana 1 z 2

2022 07 02 Tukanský slet

POZOR POZOR změna! Slet nebude na Fčelíně, tam je hrozně sucho, ale u beránků na Velasu!
Sobota 2.7.2022 ze Startu v 10:00 přes Velas jedeme na výlet.
Z výletu se vrátíme k beránkům , dáme si kančí guláš a spláchneme prach.
tuk tuk tuk jtf

 8 zhlédnutí celkem

2022 06 25 Chlum sv. Maří

Sobotní, mou mediální výzvu kdo dnes pojede na vyjížďku, doprovází sluncem osvětlené ránoa , teplo. Kamarádi zřejmě nejsou připojeni, listuji světovým sportovním tiskem a konečně se na první straně deníku „L’Équipe“ v komentáři dočítám, že žiletkáři Roman s Vítkem se dnes prolétnou na silnicích a zastrčený článek na 36 straně se věnuje návratu mořeplaveckých Tukanů do rodného hnízda.

Dopíjím ranní kávičku, k traťovce přidávám pláštěnku, v hlavě dnešní plán útoku na terén a jedu k AC Start, kde se po oválu prohání Petr Dima. Ve dvou to také dáme a u kavárny se objevuje Jitka K. Ještě chvilka čekání a v limitu dojíždí i Pepíno. Víc nás není a před námi je cíl v podobě poutního místa Chlumu sv. Maří a průzkum jídelního lístku pivovaru Zajíc v Kynšperku.

Tradiční trasa nás vede přes Tesco k Jenišovu a tentokrát jsme vedeni touhou Petra spatřit modely letadel i také jejich majitele. Na polním letišti v Horách je pak co obdivovat. Okřídlené modely nejen na zemi, ale také ve vzduchu, kde předvádí modeláři předepsané sestavy. No naše, dnes okleštěná sestava, musí předvést výkon na zemi v prachu cest na Pohorské kypě a pak na panelce za Novým Sedlem, odkud se motáme ve sjezdu lesem do Královského Poříčí.

Asfalt na cyklostezce do Sokolova, ještě není rozpálený, ale prach, kamení i silný protivítr při jízdě kolem Medardu doplňují silné zážitky z těchto míst. Závěrečný prudký brdek a již opouštíme Bukovany zapudrováni prachem pod Habartov. Malý kufr končí ve křoví, kousek návratu a správná cesta k a přes Lítovskou kypu včas nalezena.

Při jízdě po umělé poušti rekultivovaného prostoru, jenž obsahuje 219,64 mil. m3 skrývkových hmot z vytěženého lomu Boden u Habartova a zaujímá plochu 723 hektarů, několikrát potkáváme zbloudilé k smrti vyděšené cyklisty. V tomto neutěšeném prostoru a na silně kyselých substrátech trávit důchod je dnes zde za trest.

Za námi ve výšce kolem 570 m.n.m. usedá prach a před námi je, pomalu mizející, mladými a neduživými stromky zarůstající pohled k poutnímu místu i na vzdálený Slavkovský les a Dyleň. Krátká návštěva poutního místa, pohled k bohužel nepřístupné věži na Zeleném vrchu a už nás zve kaple sv. Marie pomocné k rychlému sjezdu po žluté značce. Kořeny i sjezd jsem si dnes řádně vychutnal a asfalt nás pak neomylně vede k terase pivovaru „Zajíc“ v Kynšperku.

Malinovka, „Rapl“ i pevné kalorie nás staví do latě a evropská cyklostezka nás pak vede při návratu k domovu kolem Rio Eger. Dasnice, krátké stoupání k opět vybydlenému zámečku „Chlumek“ a už padáme ve slunečním žáru zpět přes Hlavno k přejezdu a kilometry přibývají jízdě do Citic, Sokolova a Královského Poříčí, kde se vracíme pod koruny stromů, jenž nás před Loktem chrání před prvními kapkami deště.

Suché karlovarsko je třeba zalít a dnes to mohlo klidně počkat. Kapky houstnou před nádražím, Pepíno s Jitkou se schovávají a já se směle prodírám vodním přídělem ke Gardnerovi. V klídku, pod slunečníkem, hledím přes pěnu plzně na prudký déšť a na skoro rozmáčeného Petra, který je zřejmě nepromokavý. Čas utíká, hladina ve štucu dvakrát klesla, déšť pomalu ustává a konečně se objevuje Pepíno i vyšťavená Jitka. Pepíno si dává z povinnosti malé a Jitka touží po gauči, který zde ale v nabídce nemají.

Mraky se trhají, déšť ustává a jízdou po loketských serpentýnách k Jalovému dvoru, se vyhýbáme špíně a bahnu na cyklostezce kolem Ohře. No ještě jsme si dnes celý příděl vody nevybrali a v Horách na asfaltu dostáváme další sprchu, abychom nezpychli. Na další soustředění na základně nás tak přešla chuť, doprovázím Jitku k domovu a mokrou rukou pak zapisuji dnes odjetých 77 km. Dnes mi sportovní večerník nedoručili a jak dopadli Roman s Vítkem na 100 kilometrech asfaltu? Asi v poho …

 9 zhlédnutí celkem

2022 06 21 Kolem Telence

Vedra polevily, týden se rozběhl jak má a je tu úterý se svou pravidelnou vyjížďkou. Tukanské barvy na sobě, sedlám kolo a u ACS v 16.00 jsem sám. Nechci čekat, rozehřívám a protahuji své svaly jízdou po oválu atletického stadionu a je tu Dima P. i JTF a klimatizací, p podobě vanilkové zmrzliny, vybavený Míra. Sestavu doplňuje Roman a Kočkin s Ondrou. Plán cesty operativně vymyšlen hlavami přítomných a je odstartováno.

Tělesnou teplotu je třeba srazit, před námi je vidina koupačky v Javorenském lesním rybníku a také první kličky a lalůčky ve stoupání v Tuhnickém lese. Ti mladší zkouší vyjet zkratku u odbočky k Čertovu kopytu a jedou kličkami ve stezkách k chatě U Obrazu. Zkušenější dávají přednost jízdě po asfaltu ke Skalní vyhlídce a ke Sv. Linhartu.

V klidu se s JTF vracíme do volného terénu a po Čapkovce padám dolů do Slovenské, kde se potkáváme nejen s Romanovým týmem, který jede na Kolovou přes Březovou po červené z Cínové ulice. S náčelníkem dáváme přednost tradici a od Alice míříme nad Kome k Okružní, abychom vyzvlínali kolem Waltrovky pod „pičusberg“ a také do Kolové. Chvilka na napití a JTF přehodnocuje trasu a koupání měníme za hledání nových cest nad Pilou a kolem plotu letiště ve směru k Andělské Hoře.

Chvilka jízdy po trase Artamona, odbočka k plotu letiště,pak pravá a jsme náhle v Telenci. Kousek stoupání a před posledním domem dáváme levou, kde se, v neznámém terénu rozvrtaném lesními stroji, ve vysoké řezavé trávě se skrytými hlubokými příkopy a bez signálu, snadno ztratíte. Máme však smysl pro orientaci a znalost hvězdné oblohy pomáhá nalézt cestu ven z tohoto bludiště a jsme na vřesovišti ve známých místech.

Časová ztráta mrzí a myšlenky na koupání v Sedlečku nás také přešly a svižná jízda nás tedy vede ke golfišti a ke sjezdu kolem potoku Hloubek, odkud nás červená vede zpět k R6 i k asfaltu nataženému vodárně v Drahovicích a nad hřbitov, kde pro formu dáváme s JTF lalůčky a kličky nad Jarem a pak kolem Thermalu i s Dimou P. ztrácíme výšku k tržnici.

Výšku jsme ztratili, ale rychlost na Moskevské nás vede neomylně k základně, kde je dnes zaznamenána solidní účast vč. Boba, Dimy a Milušky. Dostavil se i vyšlapaný Honzík, který předal kočárek i Benjamina rodičům. Chybí jen mořeplavci. Kupodivu čas zde v těchto místech nějak rychle utíká, těla zavodněna, venku tma a docela teplo. Doma pak zjišťuji, že zkušení najeli 40km a Roman vč. jízdy do práce a zpět 84 kilometrů. No má co dohánět 🙂 …

 11 zhlédnutí celkem

2022 06 18 Přebuz

Někteří z nás mají víkend ordinován po celý rok, někteří Tukani si jej užívají dnes a všichni společně se houpou v sedlech odpružených dvoukolových strojů ve směru k Přebuzi a ti co jsou odkojeni slanou vodou, tak se houpou na vlnách Jadranu. Všem svítí na cestu slunce a topení krásně a zadarmo funguje, dnes až moc.

V čele s JTF vyjíždíme k vysílačce a přes Žižkovu ke kompostárně a k polnímu letišti před Novou Rolí, kde si Honza vyžádal osobní svobodu pohybu. Rychlíci odjíždění napřed a já doprovázím náčelníka v jeho tempu a stále vzhůru kolem trati k Nejdku, kde nás brzdí houfy návštěvníků i domorodých obyvatel zdejší tradiční poutě.

Polkové i valčíkové rytmy „dechna“ nás pak tlačí kolem stánků s tureckým medem, cukrovou vatou vzhůru ke kostelu sv. Martina a Žižkovou ulicí k Žižkovu vrchu (ten Žíža je ale slavnej) a loukami stále výš v příjemném horku a s lehkým převodem k rozcestí „Pod Jedlovcem“. V prachu cesty pak zůstávají stopy našich plášťů při jízdě k Rudenskému Špičáku a končí na asfaltu před Přebuzí, kam dojíždíme ke Kovářské boudě se zpožděním za rychlíky (cca jednoho malého piva).

Hezký den bez omezení, covidu a návštěvníků málo. Rychlá obsluha, rychlá konzumace. Jsme opět na čerstvém vzduchu a v trávě zústávají naše stopy ve směru k divadlu, kde jsme se prolétli naposledy v březnu a ve sněhu. „Divadlo“ sjeto, brod zdolán a čeká nás prach ve sjezdu do Chaloupek, který smýváme při jízdě v brodu přes Rolavu.

Dnes je v plánu projet Petrlíkovu cestu k Havranímu vrchu nad Rudnou, kde JTF chce smočit brka ve vodním areálu zdraví u kostela Navštívení Panny Marie a dát závod s místními pulci. Jeho snahu nesleduji a jedu se osvěžit do „Sportky“, kde nalézám tým ve stínu pípy.

Nestačím dopít, JTF je mezi námi a už stoupám po asfaltu vzhůru mezi chatami pod Jedlovec a kamenitá vrstevnice nás přivádí do Lesní ulice v Nejdku. Tradiční sjezd mezi zahrádkami do Dukelské a koleje nás vedou kolem Rolavy do Nové Role a brzdové kotouče pomalu vychládají u Kozodoje, kde nám Chráněné bistro poskytuje několikanásobné občerstvení.

Dnes chvátám domů, kde čeká čtyřnohý přítel a s Vítkem jedu přes staré hřiště lesním singltrekem ke hřbitovu a Žižkovou ulicí k vysílačce. Horko je skoro nepříjemné, mouchy i ptáci padají horkem, krev se vaří, voda v bazénu bublá, mozek měkne, pivo v plechu syčí a chvějící rukou si směle zapisuji ve společnosti JTF v klidu odjetých 63 km…

 12 zhlédnutí celkem

2022 06 14 Mariánská

Sluneční paprsky dnes klamou tělem, letní pařák se nekoná a příjemné odpolední chladno svědčí cyklistice a zejména té horské. 12 kusů, včetně nabušených silničářů jenž se vrátili zpět ze Šumavských silniček, vyjíždí dnes do Krušných hor, kde v Mariánské zlomíme dnešní výškový rekord a přes Popov se vrátíme do žírných karlovarských rovin.

Tempo není zvlášť rychlé, tradiční výjezd od Lidlu ke v Rybářích a ještě kousek ke trati, pod kterou se proplétám křovím i vysokou travou k asfaltu natažénému do Čankova. Psí cvičiště Malénivy zanecháváme v oblacích prachu za sebou a lesní cesty nás vedou přes „Čapí hnízdo“ k Velkému Rybníku, kde jsme co by dup.

Zelenou vodu rybníku máme za sebou a před sebou hradbu lesa, ke které přijíždíme kolem seschlého pažitu hřiště Olympie Hroznětín. Před námi je náš „Olymp“ v podobě dlouhého stoupání v šotolině a kamení ke křížku v Oldříši, kde nás opouští vyšťavený Dima a odkud nás vede žlutá po Střední Mariánské cestě stále vzhůru k odbočce na Spodní Mariánskou cestu a silnici protínající vrstevnice ve směru k Mariasorg.

Slunce ve stoupání září, Mariánská nás vítá ve stínu citelným chladem a Krmelcem obdařeným všeříkajícím nápisem „ZAVŘENO“. Pušák, jako správný náčelník nalézá zdroj kapalin v rekreačním středisku „Na Boudách“ a družba s domorodci je snadno navázána. V chladu se ale dlouho debatovat nedá a tak se vracíme urychleně zpět do terénu pod Popovskou horu i rychlým sjezdem nad bývalý Popov.

Zvířený prach se pomalu usazuje nejen za námi, ale i na vrstevnicové, houpavé cestě k Rudnému potoku. Ještě kousek sjezdu v hrubém kamení a je tu červená značka, která vede tým do rychlého sjezdu vyplněného technikou jízdy po kořenech a hlavně kamenech k brodu na Rudném potoce.

Brod překonán, Tiefenbach za námi a před námi louky před i za Kfelama. Stoupám v zapadajícím slunci spolu s ostatními loukami „Nad Tratí“, kde v propustku pod železnicí louže vody smývá prach z našich plášťů, který opět sbíráme při jízdě kolem obory a mezi ostrovskými rybníky k Nejdě, kde je připravena výzva v podobě strmého brdku od trati ke svodidlům.

Čekám, v ruce foťák a připraven na výkony kamarádů. K vidění je technika cyklokrosu a je tu Verča, která těsně pod vrcholem ztrácí kontakt s pedály a Martin, jenž předvedl skvělý výkon i na dnes hodně suché trati. Má náš obdiv a asfalt pak slibuje odpočinek při jízdě k Nové Vísce do Lesova. Prašná cyklostezka do Dalovic a už jen kolem vody Ohře zpět k Chebskému mostu, kde někteří řidiči neví jak mají reagovat na dopravní situaci při zapnutých oranžových světlech.

Křižovatka překonána beze ztrát na životech, plechy nepomačkány, pivní špurt a už se mačkáme v lokále základny kde to obvykle zdravě žije.  Čas však rychle letí a doma pak v nohách cítím nejen dnes odjetých 54 km…

fotky

 13 zhlédnutí celkem

Strana 1 z 2

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák