Tým Tukanů odlétl za sněhem, hnízdí tento týden na Modravě a šlape si stopy ve zdejších polesích. Honzík si užívá výhod upravených rakouských sjezdovek a prohání odpočívající rakouský i jiný evropský pracující proletariát na svazích zdejších lyžařských areálů. Dotazem pak zjištěno, že se Martin usilovně věnuje vzdělání, Roman dnes vstřebává očkování, Dima Jirka okupuje gauč a Petra Dimu jistě naleznete rozmočeného v bazénu. Pracovní výkazy Vítka nejsou veřejné a jeho sportovní aktivity tak zůstávají světu neznámé.
Kola odpočívají, Karlovy vary stále bez bílé peřiny, ale úterý patří sportu a po Romanově zprávě o výšce sněhové pokrývky a stavu stop, vyjíždím s Irčou vzhůru do Jelení. Auto na parkovišti vychládá, mlha jak v prádelně, lehký větřík doplňuje teplota -3°C a vyjíždíme do stopy ve směru k „Pašerácké hospodě“, kde Irča na zbrusu nových klasičkách končí a vrací se zpět k Jelení, aby vyzkoušela co vydrží její nová součástka těla umně umístěná do oblasti kyčlí.
Sezona začíná a na mém bruslařském stylu je to znát. Ve stoupání od dědičné štoly s. Jiří několikrát zastavuji a do plic se snažím nacpat molekuly kyslíku a uklidnit tep. Dýchám jak sentinel a konečně se stoupání láme do roviny a za styl pohyb v kvalitní stopě u koncentráku, se už nemusím stydět.
Bruslím až k rozcestí nad Rolavou, pár fotek jako důkaz, obracím směr k Jelení: Potkávám jen několik, stejně nadšených lyžařů, chvátám a myslím na Irču, zda nezmrzla. Ještě mne čeká sjezd k „Pašerácké hospodě“ a kolem už kolem „Černé vody“ fofřím k parkovišti, kde nalézám živou a hlavně zdravou Irenu, která zdolala tři okruhy po rovině v rehabilitačním tempu. Vracíme se domů, myšlenky na návštěvu Kubry se honí hlavou a nakonec se u stolu setkává trojice sirotků…
Karlovy Vary sobota odpoledne, dnes jsem nezaspal start a u ACS se objevuje i Roman s Ájou, kteří mají ale jiné priority a brzy se odrozují. Slibovaný sníh vysypali někde jinde, jen vítr a mráz zůstává ve Varech na svých pozicích. Izolačně funkční vrstvy oblečení plní svou funkci, roztřepené konce rukou mrznou v tlustých rukavicích a dnes vyjíždíme do míst kde si bíle maskovaná armáda hraje na vojáky.
17. leden, do konce roku zbývá 348 dní a do startu pravidelné vyjížďky jen pár minut. Stačí opustit prostory kavárny Bonjour, osedlat karbonové oře a vyjet pod vedením malého náčelníka do úterního odpoledne, tentokrát s cílem projet se spíše v rovinách s ohledem na rehabilitační snahy kyčelním kovem vyztužených Tukanů.
Polovina ledna, karlovarsko stále bez sněhu, operovaní i jinak stářím postižení Tukani dnes vyjíždí do terénu, kde nejsou krkolomné brdky a dlouhé stoupání nenamáhá kÿčelní klouby i jejich jinak opotřebované skelety. Klub důchodců pod vedením Pušáka startuje a vyjíždíme směr do prostoru kde stopa průmyslové činnosti bude dlouho vidět.