Tukan Bike Team

Parta bikerů z Karlových Varů

2020 11 17 Vyhlídka Imperiál

Úterní ráno a červené barvy doprovázející východ slunce zvěstují, že se probouzíme do „Mezinárodního dne předčasně narozených dětí“, jehož význam jistě a hravě zastiňuje vzpomínky na bitku a násilné potlačení slova na Národní třídě i na útok zákeřného viru, který nám dnes znepříjemňuje žití, ale i svobodu pohybu a pobytu v nákupních centrech a kadeřnictvích.

Tvrdá pěst dělnické třídy poražena a příroda svahů Krušných hor dnes nabízí nejenom svobodu pohybu, ale i možnost dalekých výhledů. Abychom se k dnešnímu výhledu dostali, je třeba osedlat karbonové i Al oře a vyjet odvážně z karlovarských rovin vzhůru k Oldřichovu.

Vyjíždím k Čankovu, kde se připojuji k týmu. Průjezd lesem pod Bílou skálou mě vede k „Noční Můře“ a na pískové cestě poznávám co je to cyklistova noční můra. Ve stoupání rychle ztrácím kontakt, nestrávený oběd mě tlačí, blbě se mi dýchá, ale má vůle k přežití je stejná jako vůle zakladatele outdorových aktivit Meresjeva.

Výjezd k Mezirolí konečně zdolán, sjezd lesem do Nové Role, stoupání kolem hřbitova a lesní školky pod Hutnický vrch mi pomáhá strávit kámen v žaludku. Smolné pece, konečně stráveno nestrávené a čeká nás výjezd pod Fojtovský vrch zpestřený bahnem a loužemi ve sjezdu k čističce v Suché.

Cíl je JTF určen a další stoupání je vedeno od Rolavy vzhůru k nejdeckému zimáku a stále výš k „pumptracku“ a stále výš přes Vysokou Štolu k naučné stezce, jenž se malebně vine  pod Oldřichov. Rozbitá lávka přes Vitický potok všemi hravě překonána a nejetelné stoupání končí na naučné stezce. S pohledem na zde čerstvě vyrostlé hadovky a stezku mířící rovnou do oblak, se vydávám za týmem, abych si konečně vychutnal pohled na karlovarský hotel Imperiál.

Hotel dnes v oparu nevidím, ale za to vidím pěkný sjezd loukou a lesem pod Matysem k Lužci, odkud pak stoupám až k hledině Odeřského jezírka. Chvilka na oddych a traťovku, rychlý sjezd a následná jízda k zelené značce, kde ve sjezdu k Rafandě ještě potkáváme a zdravíme relaxujícího Roberta s rodinou.

Světla i času je stále dost, kilometrů málo a tak je vhodně zařazen do tréninku výjezd k židovskému hřbitovu a rychlá jízda po vrstevnici k zelené značce, která nás vrací zpět do Hroznětína, kde vítězí touha po zavodnění. Obchod u kostela vypleněn a po chvilce jsme na Velasu. Kalorie v pevné i tekuté podobě rychle mizí, rychle mizí i světlo a tma nás doprovází při jízdě k domovu, kde si dnes zapisuji 45 utrápených kilometrů…

fotky

2020 11 14 Horní Slavkov

Do konce roku zbývá 47 dní a kdo by si vzpomněl, že v roce 1891 byl zahájen provoz koněspřežné tramvaje v Košicích. Škoda, že toto jistě významné výročí zaniklo ve víru společenskoekonomických zásahů do života nejen pracujícího lidu, ale i nepříznivých zpráv o stavu nuceně prázdných lokálů osvěžoven. Ještě, že je povolen sportovně společenský styk obyvatelstva v přírodě.

S vědomím dnes příznivě nakloněného listopadového počasí, vjíždím do terénu Tuhnického lesa, abych zakroužil po stezkách a lalůčcích vzhůru k zájmovému území obsazeného f. Mesionia Holding LTD se sídlem na Cypru, kde se za plotem chvěje chladem u děla v bronzu vyvedený jediný syn druhého manželství cara Alexeje Michajloviče. Nechávám vyhlídku i uzavřený prostor za sebou a zvedám spadané listí v rychlém sjezdu ke sv. Linhartu a pak i po kamenech od lomu dolů do Doubí, kde provětrávám s týmem stojatý vzduch v uličkách mezi vilkami ve směru ke Svatoškám.

Sjezd k Ohři rychle nahrazen stoupáním, kde si mezi zahrádkami zahřívám vychladlé svaly ve směru ke štole Benátčanů a stále vzhůru k Lesní vyhlídce. Pionýrské i Svatošské skály hluboko pod námi, naproti za řekou vrchol Koule a romantiku neruší ani klapot kopyt a příjezd Šemíka s Horymírem v sedle. Odvážný skok se nekoná, Šemík mizí zbaběle dolů po parapetu a tým mizí také v sedlech vzhůru k oboře Hory, kde mne dostihl defekt. Hledám závadu a dlouho odstraňuji kamínek zaseklý v ramínku šaltru, tým mezitím zmizel někam ve směru k Loučkám. Kamínek odstraněn, v trávě marně hledám stopy týmu a jedu sám k Lokti a pak singltrekem do Sadové, kde je konečně signál a mohu se domluvit na místě setkání s týmem.

Houpačák ve Starém Sedle a již v balíku stoupáme po žluté k Sovímu potoku a stále výš přes Dvory k Nadlesí, kde je zařazena neplánovaná zastávka u Franty. Krátká zastávka vyplněná dovezenými traťovkami a dezinfekcí je za námi. Před námi Třídomí, za kterým se před Slavkovem válejí studené mlhy a kde chybí k romantice jen jelení říje a pašeráci. Začíná se rychle šeřit a u popraviště si nenechávám ujít  pohled přes popraviště ke Krudumi, kde k neskutečně barevnému západu a hlubokému zážitku chybí jen skučení zde popravených.

Zapínám světlo a poslouchám nářek řetězu namáhaného ve výjezdu pod Stránisko, kde se stoupání láme a rychlý sjezd pak končí u hájovny Bor. „Krátká“ zastávka k doplnění kalorií a v časovém limitu, stanoveném vládou ČR, pak dojíždím po cyklostezce i liduprázdnětemnými starorolskými uličkami a louce k domovu, kde si zapisuji do análu dnes, v příjemné společnosti a v předepsaném odstupu odjetých 54 kilometrů. Se vzpomínkou na pozdrav „Maršál Stalinovskij…“ pak ukládám svůj vyvětraný skelet k zaslouženému odpočinku…

fotky

 

2020 11 10 Popov

Tak se dnes krásné podzimní a slunečné počasí převalilo do chladu a mlhy. Svátek svatého Martina je za dveřmi, sníh opět nebude a před námi je vyjížďka směřovaná do oblasti, kde sice nežijí lvi, ale kde si užijete zdravý pohyb ve vodní párou přesycené přírodě nejen v rovinách před Hroznětínem, ale i v místech kde jsou hustě naskládané vrstevnice před i za Popovem.

Hodina po poledni, řádně oblečen a vybaven se prodírám vodní párou k Čankovu, kde nalézám spřízněné duše, se kterými vyjíždím z Malých Niv lesním singltrekem vzhůru k Velkému Rybníku. První kilometry za sebou, svaly rozehřáté v kličkách i lalůčcích mezi stromy a před námi je někde v mlze dnešní cíl Popov.

Hroznětín, jízda k lesu kde na nás čeká jistě velmi oblíbené stoupání od Fleschnerovy kaple ke křížku na Oldříši. Nastoupané metry rychle přibývají a další si můžeme přičíst při překonání vrstevnic při vzlínání k Popovu. Jindy pěkné pohledy do prostoru bývalé obce schované v mlze, krátká traťovka a rychle vychládající tělo pak opět zahřívám v dalším stoupáním pod Popovský vrch a k hermeticky uzavřené osvěžovně „Krmelec“ na Mariánské.

Pohled na Garmin ukazuje teplotu – 2°C, pocitová teplota je na tom ještě hůře. Krátký sjezd po asfaltu a za bývalým klášterem, veden zelenou značkou, rychle ztrácím nadmořskou výšku mezi kamením k Eliášově potoku. Zmrzlé konečky prstů mě přesvědčují, že okolní teplota dnes není vhodná ke koupání či k jiným formám otužování. Na památku jedna fotka Plešivce, rychle ztrácím nadmořskou výšku a padám za týmem k Oldříši a dál lesem pod Rozhledem k Merklínu.

Merklín jako po vymření, cyklostezka k Rafandě a Hrozněnín je na tom stejně jako Merklín. Rychlá jízda kolem Velasu, začíná se ztrácet světlo a je tu zastávka U Beránků. Tep, dech uklidněn, kalorická podpora strávena, světla rozsvícena a před námi poslední kilometry k domovu.

Jízda kolem obory, světla i blikačky týmu překonávají tmu, odbočuji za Pušákem do krátkého singltreku v lese a najednou tma. Tým daleko vpředu, rychle zastavuji a jen zadní červená blikačka osvětluje nejbližší centimetry terénu. Skoro po hmatu se vracím zpět na cestu a po paměti jedu pomalu k přejezdu a k silnici před Podlesím, kde mne zachraňuje veřejné osvětlení a kde v tuto, skoro policejní hodinu nikdo nejezdí.

Jízda tmou a bez světla mě pak vede do Otovic. Bez roušky a pod hrozbou koronaviru přikrčen za řídítky se prosmýkám přes Třeboňskou a po louce u vysílače rychle k domovu, kde si zapisuji dnes odjetých 45 kilometrů. U krbu pak v klidu přemýšlím o založení firmy s názvem SPLAV s.r.o. (spolek pro pití lihovin a vín) se sídlem na základně, kde by se v klídku mohl legálně scházet při poradách tým i jeho dozorčí rada…

fotky

2020 11 07 Okolo Krudumi

 

Sobota dopoledne, slunce hravě poráží médií importovanou americkou volební nervozitu a dává křídla všemu živému a ochotnému se ztratit koronaviru z dohledu. Cíl vyjížďky je daný a dnes si dáme do těla v terénech jízdou kolem Hruškové, Krudumi, Krásna a Slavkovu.

Skvělé barvy podzimu nás doprovází již od prvních metrů jízdy mezi vilkami pod Rohem a na Podhorské kypě. Skoro golfový pažit polního letiště je za námi a z Nového Sedla se jedeme přesvědčit o stavu stavby nového mostu, kde nadávky stavbyvedoucího nás přesvědčují o rychlém postupu vpřed k mostu přes dálnici.

Krátká zastávka před sjezdem k lávce pod zámkem, já jedu s Ajou a Pepínem pomalu napřed za Zuzkou a Bobem k Hruškové a čekám, že nás zbytek rychle dožene. Hrušková, Ája zodpovědně čeká u Sportcentra, já jedu dál a dávám pravou vzhůru k úvozu a pak po louce pod vrchol Vítkova, kde čekám společně s Pepínem na tým.

Dlouho se nic neděje a konečně dojíždí Zuzka s Bobem, kteří jedou dál v k vrcholu Krudumi. Zbatek týmu nikde a mobilem oslovený náčelník nám sděluje, že se vyhřívají na slunci u pomníku přísahy. No nahmatali jsme se, víme že žijeme a jedu pak k Mílířům, kde čekáme na oba Tukany, kteří dnes jako jediní dojeli na zdaleka viditelný vrchol.

Původně domluvený sraz týmem u hájovny Třídomí nestíháme a kolem Komářích rybníků jedeme přes Krásno ke Stanumu a ke Stasisu, kde má tým čtvrthodiny náskok a je v Tepličce.  Jet za nimi se nám již nechce, tak si dáváme do těla při jízdě přes Větrný Dvůr k popravišti a po zkratkách ke Stránisku i k hájovně Bor, kde se všichni opět v požadovaném rozestupu setkáváme.

Pěkný podzimní den končí, slunce zapadlo a končí i dnešní povedená vyjížďka. Již za tmy pak dojíždím k domovu, kde se v deníčku objevuje zápis 61 odjetých kilometrů…

fotky

202011 03 Okolo Oldříše

Doba koronavirová, za každým rohem číhají viry, ale v přírodě moc rohů není. Skvělé podzimní, listopadové počasí stále svědčí pohybu a zvláště jízdě na horském kole v terénech kolem Oldříše. Úterní odpoledne, účast je vzhledem k času startu slabší, napětí z amerických voleb uvolňují barvy podzimu a v sedle kola se vám, ve stoupání z rovin před Hroznětínem k Oldříši, rychle vykouří z hlavy všelijaké blbé myšlenky.

Vyjíždíme v okleštěné sestavě po trati podzimní časovky, kluzké kořeny skryté v silné vrstvě spadaného listí číhají na své oběti. Tep i frekvence dechu se zrychluje a hlavou se mi honí myšlenky na výměnu ojetých plášťů. Opouštíme polesí u Bílé skály a trať KIWI nás vede přes Nivy k Ruprechtovu. Kousek asfaltu kolem Velasu, odbočka do pole a před Hroznětínem dáváme přednost jízdě k Rafandě před jízdou v bahně v „Osikovce“.

Pivní automat nemá výdejní okénko a konzumačka je tentokrát u Rafandy týmu odepřena. Náhradou za zavodnění je ale vložena potní kůra při zdolání výjezdu k židovskému hřbitovu. Krátká traťovka na kochačku, uklidněný tep pak lehce stoupá při jízdě po vrstevnici k Flaschnerově kapli. Krátký pohled zpět na Hroznětín a už si přičítáme nastoupané metry ke kříži před Oldříší.

Původní cíl, dojet na Popov změněn operativně na objezd Oldříše po „Střední Mariánské cestě“ k Oldříšskému vrchu, kde žlutou střídá červená turistická značka. Popov je dnes daleko a stoupání k němu měníme za sjezd po červené a kamenech dolů do Hlubokého. Technika sjezdu v kamení skrytém v listí hravě všemi zvládnuta a závěrečný brodík na Rudném potoce je pak třešničkou na dortu.

Lalůček kolem Oldříše je za námi a před námi jsou Kfely, cyklostezka do Bystřice a výjezd k po loukách ke Krásnému vrchu, kde se místo jelenů prohání mezi stromy motokrosaři. Řvoucí motory, oboru i bahno u lomu před Velasem máme také za sebou. Začíná se stmívat, tmy rychle přibývá a svou práci odvádí zapnutá světla při jízdě lesem k Podlesí, a po asfaltu k Otovicím a Sedleci, kde pak na Třeboňské zjišťuji, že jedu sám ve tmě s pocitem, že Vary vymřely. Naštěstí vysílačka svítí jako maják a teplo rodinného krbu pak rozehřívá ztuhlé prsty, pomocí nichž pak zapisuji do deníčku dnes odjetých 42 kilometrů…

fotky

Strana 1 z 183

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2020  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák