Tukan Bike Team

Parta bikerů z Karlových Varů

2020 02 22 běžky Iglú???

Kamarádi,

opět něco napadlo tak zítra v sobotu 22.2. vyjedeme vláčkem do Perninku a dáme Iglú???

odjezdy vlaku: KV dolní 7:49/ KV horní 7:56/ SRole 7:59/ NRole 8:07

2020 02 18 Lysý vrch

„Победный февраль“ zapadl prachem a současný únor se svými teplotními rekordy drásá natěšená srdce milovníků sněhu. Zbytky sněhu mizí fofrem z hřebenů Krušných hor před očima a naděje, že se ještě svezeme ve stopě je velmi nejistá. Jisté ovšem je, že se dnes vrací z Loučné sjezdařský tým Tukanů a na startu dnešní vyjížďky se sjíždí jen 3 kusy.

Nikdo další se zřejmě dnes nepřipojí a poháněni silným západním větrem tak vyjíždíme z Donitz přes Schuffhäusen k Schobrowitz, abychom dnes zdolali Vogelhügel a vrcholové, travou zarostlé vysokohorské plató Glatzehügel.

512 metrů nadmořské výšky hravě zdoláno, výhled na všechny světové strany únorově mokrý a hlavně větrný. Tukan Dima roztahuje ve větru křídla, Martin zde konečně vyplnil bílé místo na své mapě a jedeme dál. Před Pulwitz pak dáváme z asfaltu levou do lesa a bahnem se plížíme nad Elm.

Rychlý a klouzavý sjezd kolem koňů a nastává boj s protivětrem na asfaltu položeném přes Haid k Neudau, kde se dostáváme na Královskou/Zemskou cestu a pak přes Thiergarten nad Rodisfort .  Pamětníci si zde vzpomenou na klouzavé čedičové kameny (nyní nově překryté asfaltem) a padáme dolů k rozvodněné Eger. Ještě že je tu krytý dřevěný most a jsme na druhém břehu.

Světla je stále dost, ale kilometrů málo. Rodisfort za námi a před námi stoupání od mostu v Gießhübl-Sauerbrunn k Rittersgrün, které se láme u kapličky a tep se pak opět zdvihá ve střemhlavém letu a sjezdu mezi chatami k Egerbrük. Krátký brdek a opět padáme k Eger Fluss abychom si mohli vychutnat bajkování na pomalu zanikající stezce k Hubertusu a jsme zpět v Schobrowitz, kde se loučí Martin aby neztratil výšku při návratu domů.

Kruh je pomalu uzavřen, rozsvícené reflektory pak ozařují jízdu dua Tukanů při návratu z Schobrowitz po cykloztezce k Egerbrücke a k základně, kde se pak setkáváme s přáteli a hlavně s Honzíkem, jenž oslaví zakrátko den, kdy jeho hlava vykoukla z lůna matky a poprvé si řádně zakřičel. Tak přejme Honzíkovi vše nejlepší a spoustu rovnováhy do dalších let…

fotky

2020 02 15 Loučná

2020 02 11 Loket

Tak nám „orkánka“ se jménem Sabina provětrala kučery i zaprášené kouty naší vlasti a dnes vyjíždíme proti silnému větru do prostoru loketských lesů. Připravuji se na vyjížďku a venku za okny září slunce jak o závod. Před brankou nasedám a kolem mne se honí ve větru vločky sněhu. S vánicí v zádech pak fofřím ke Kauflandu a na mostě přes Ohři se utkávám se silným protivětrem. Vítr cloumá s větvemi stromů i s mými kily a konečně brzdím u AC Start obalen sněhem jak sněhulák. Tým se schovává v kavárně Bonjour a tak se jdu také schovat.

No je čas vyjet, vánice přestala, slunce opět vítězí a tým vyjíždí po cyklostezce do Tašovic. Stoupáme vzhůru kolem Vítka mezi vilkami do Slovanské, kde mi náhle mezi loužemi na cestě V Chatách uchází vzduch z předního bezdušáku. Vytahuji vítěze testu, kmitám pístem a na první pokus se dílo podařilo. Opocen pak doháním tým ve stoupání nad štolou Benátčanů.

První zahřívací stoupák je za námi a rychle padáme lesem dolů k Ohři. Hladina řeky rychle táhne k Hamburku a tým náhle bojuje s protivětrem a sněhovými vločkami, jenž se nás snaží oslepit. Olepeni sněhem dojíždíme do Lokte, kde světla oken osvěžovny U Gardnera ukazují, jak maják, kde se pro dnešek nalézá záchrana.

Venku čina, blizard jak na stepích americké prérie. Nalezený azyl poskytuje místo u stolu a dietně bezchybný čaj s přísadou do koblih rozeřívá nejedno tělo Tukanovo. Ještě zkoušíme, jak budou působit zde poskytnuté kalorie ve tvaru jelit i jitrnic na formu Tukanů a opět vyjíždíme už do tmy a do dnes hodně proměnlivého počasí.

Žádná velká změna k lepšímu a tak po zralé úvaze náčelnictva je dnešní vyjížďka zkrácena. Rozhodně neradi se podvolujeme a v jejich stopách si připisujem nastoupané metry kolem loketského koupaliště k Loučkám. Jindy vylidněné Nové Sedlo ještě prázdnější i psi někam zalezli.

Vítr v zádech, louže na panelce střídá sníh a jsme na vrcholu Podhorské kypy u polního letiště. Na východě světla Varů, před námi zasněžené louky a začíná mrznout. V Jenišově chroupá pod plášti na cyklostezce do Dvorů led. Ještě zdolat poslední metry z dnešní 36 kilometrů dlouhé vyjížďky a jako magnet nás přitahuje teplo sálající z oken a dveří restauračky, kde obsazujeme svá místa a můžeme konečně popřát Jiříkovi vše nejlepší do dalších, šťastných a ve svěžesti prožitých 66 let…

fotky

2020 02 08 Carlsfeld

Konečně napadlo trochu sněhu a melodie budíku mi připomíná, že je sobota. Chvíli se  přemlouvám a opouštím teplo postele, abych se směle podíval do tváře právě vycházejícího dne, kde první paprsky slunce bojují s šedivým mrazíkem. Chvilku bojuji se zubním kartáčkem, pak s ranní kávou a nasycen prvními kaloriemi hledám teplé spodní prádlo a další vhodné svršky pro dnešní pohyb v přírodě, kde dnes Tukani využijí skromný příděl sněhu.

Krušnohorský“ Semmering nás veze k Perninku, kde si konečně můžeme připnout běžky, vyrazit do stopy a loknout si zde, na O2 chudého, ale čerstvého horského vzduchu. První metry na Schuppenově cestě, máme za sebou i první fotky zimní romantiky a před námi je čerstvý „manšestr“ i vzorně vyřezané stopy na Bučinské, kde se rychle v houpacím profilu trati upravuje dech. Zaječí hora za námi, u Korce tým opouští Štefan a oslabeni pak fofříme do říše k Hennebergu, kde je připravena první občerstvovačka.

Jedu s Mírou a Pepínem napřed a někteří Tukani, občerstveni nejen pohledem na svačící sýkorky, nás dohánějí až u Iglů nad Carlsfeldem. Slunce zde vzorně září, lyžaři brousí sjezdovku, plynový zářič v baru vysouší zvlhlé svršky a horký Glühwein hřeje těla zevnitř. Je tu bezvadně, ale čas utíká jak v Čechách. 45 minut čekání, dojíždí pivní skupina, kterou opět opouštím a doprovázím Míru i Pepína k odbočce do zemí koruny České.

Přední Ostružník je rychle za námi, teplota vzduchu i sněhu mění kvalitu sněhu a moc to nejede. Nastupuje síla paží, vůle a vidina zdravé stravy podávané v restauračce Na Kovárně v Přebuzi. Slunce svítí, 100% čistý horský vzduch vůkol a před námi je Rolava, kde mizí jetelná stopa a odkud šlapeme pěšky k šenku. Zkouším ještě kus jet, žádné potěšení jízdy v krustě a je tu konečně sjezdovka u hospody.

Tentokrát jí dávám pěšmo a z bohaté nabídky menu volím osvědčenou gulášovku i 12° chmelový juice. 30 minut uteklo jak voda a je tu zbytek týmu. Nasyceni pak jedeme trasou přes „bažminy“ i rozbitý mostek a s pocitem vlastního nebezpečí  hravě překonáváme prudký tok Rolavy.

„Divadlo“ jsme dnes vynechali, motáme se ve zbytcích sněhu na Chaloupkách, zdravíme Zdendu a noříme se studené mlhy v údolí Rolavy, kde nás čekají poslední kilometry dnešní lyžařské akce. Rychlá jízda kolem Rolavy pak nemá chybu a v Nových Hamrech se Garmin zastavuje na 40ti, dnes ve slunci odťapaných kilometrech…

fotky

Strana 1 z 167

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2020  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák