Tukan Bike Team

Parta bikerů z Karlových Varů

2020 04 07 Horní Slavkov

První, slunečné dubnové dny doprovázené raním chladem lákají k opuštění domácích vězení, k pobytu v přírodě bez zahalených tváří a stále ve dvoumetrovém odstupu od všeho živého s názvem Homo sapiens. Dnešní odpolední teploty ze mne snímají zátěž zimních cyklovrstev, jedu vzhůru a kličkuji po cestách Tuhnického lesa západním směrem k Doubí, kde nasazuji povinnou roušku v obavě před „promořením“ zákeřně dovezeným nepřítelem.

Aich opouštím od SoS vesničky po modré, Svatošky i „pionýrské“ hluboko pod sebou, 2,4km stoupání hravě zdolávám a na rovince pod „Koulí“ se odměňuji pohledem k Vildenavě. Dech i tep je rychle v normě mé věkové kategorie a od Kozích hřbetů pak vyjíždím kolmo přes vrstevnice zkratkami k rozcestí pod Zelenáčem. Zde pod obrázkem sv. Ludmily měním červenou barvu ve tváři za žlutou turistickou a po lesních cestách to valím k Bošířanům.

Louky nad Bošířanama vyhřáté jarním sluncem lákají k občerstvení a odpočinku. Dávám zde zaslouženou traťovku, úvozem padám do Bošířan a pak loukami, buření i zarostlými cestami stále dolů k asfaltu „Tovární“. Kousek klidné jízdy k odbočce na Nadlesí a zurčení „Komářího“ potoku mě pak doprovází ve stálém stoupání až k silničce na Třídomí.

Chvilka na uklidnění zurčícího krevního oběhu a je tu krátké a výživné stoupání nad „Puleček“ a do města s hrdelním právem. Povinné nasazení roušky, aby mě ve Slavkově nepověsili a už na mě zívá černý chřtán tunelu bez kolejnic, který zkušeně zdolávám cyklokrosovým stylem. Kounice, Stasis a od „Větrného dvora“ koukám na Andělskou horu i panoráma Doupova přes hřbety přežvykujícího Milkateamu.

Přede mnou „Šibeniční vrch“ a středověká stavba popravčího amfiteátru ve výšce 645 m.n.m. Dnes jsem dost vymučil a s tímto dojmem se jedu podívat zblízka na pracoviště, kde věšel a tejral odsouzené dle pokynů a předpisů platného útrpného práva jáchymovský kat. Po nářku zde poslední popravené zbyl jen latinský nápis „Hodie mihi, cras tibi“ (Dnes mě a zítra tobě), šelest větru a po mě dnes i stopy mých gum na zkratkách pod Strániskem.

Vlevo pohled na „zas….é“ Krásno i vrcholek Krudumi, stoupání mám pro dnešek za sebou a předem mnou stužka asfaltu i rychlý sjezd k hájovně Bor, kde sluncem vyhřátá paseka láká k odpočinku. Ptáci zde intenzivně zpívají, větérek šustí v bezlistých větvích a v hrdle klokotá, výrazně zavodňující nápoj, jenž obsahuje také sacharidy v podobě „rychlých kalorií“, bílkoviny, hořké látky chmele, polyfenolické sloučeniny, oxid uhličitý, vitamíny a minerální látky. Kombinace těchto složek pak dává fyziologicky vyrovnaný roztok, který je v rovnováze s mým osmotickým tlakem krve.

Pod jeho několikanásobným vlivem mě pak rychle opouští myšlenka na sjetí „jezevcovky“. V klídku sjíždím k vesničce SOS a konečně jsem také u hradeb domova, kde pomalu vychládají mé brzdové kotouče. Sundavám roušku i  vyšťavený „Garmin“ a ve světle úplňku čtu na displeji dnes odjetých 46 km. Kdo by to řekl….

fotky

04 04 2020 Uhelný vrch

4. dubna 2011 si při návštěvě Chile prezident Klaus strčil, za přítomnosti televizních kamer, do kapsy protokolární pero. Já si dnes strkám do kapsy, bez přítomnosti televizních kamer, traťovku, vybaven rouškou pak chvátám vzhůru a do přírody Tuhnického lesa. Zdravím ještě Beryho, jenž chvátá k Bečovským rybníkům a vyjíždím svižně k chatě Rusalka, kde buky rychle mizí pod pilami lesních dělníků. Rychlý sjezd v holinách k Odpolední cestě, kde někde pod „velbloudem“ házím kolo na rameno a proplétám se větvovím padlých dřevěných velikánů.

Od  turistů prázdného Kome pak lehce stoupám po Beethovenově stezce k asfaltu na Okružní a stále vzhůru kolem  chaty Na Rozcestí k Sennhofu. Jedu kolem ruin Caférestaurantu, vzpomenu na šťastné dny lázeňských hostů, pak dovolených a pijatik soudruhů z Kovoslužby. Romantika i krása minulosti je pryč, nenechaví „bezdomáči“ se dnes vyhýbají obloukem tomuto chmurnému místu a jen odvážný nebojsa Tukan zde zkouší své síly ve stoupání ke Kolové.

Mravenčák, Pila a kolem hřbitova mě vede modrá pod Viklan. Dominik na svém místě, chvilku na slunci okouním a jedu přes pole k Javorné. Nové Kounice v zádech, rychlý sjezdík po asfaltu končí na lukách „U Továrny“ a už si na lesní cestě hledám, mezi kameny a kořeny, svou stopu pod Uhelný vrch. Jarní příroda se probouzí a ve mě se také probouzí touha a tak si dávám ještě „lalúček“ kolem vrcholu, abych o to rychleji sjel do Dolního Dražova.

Jarní, bystré vody Dražovského potoku překonávám v brodu a od „kaliště“, kde se kdysi málem utopila v bahně Zuzka, vyjíždím kolem prvních květů petrklíčů do obojích Stanovic. Kilometrů a nastoupaných metrů stále málo, tak sjíždím před hrází vlevo dolů k Lomnickému potoku, jenž mě vede pod Zámecký vrch. Zbytky hradu „Funkštej“ pak hledí na můj výkon ve stoupání k „Pušákovo závoře“ pod Červeným vrchem.

Lákavá vize objet Risswald/Obteč rozhodně zavržena, objíždím srabácky jen Červený vrch a pěkný lesní sjezd končí na Bečovské silnici před Ziegelhütten. Odpolední slunce hřeje, míjím ve stoupání koronavirem vymetené golfiště a po asfaltu fofřím vzhůru od Cihelen k hájovně Bor, kde vidím před sebou mezi stromy Beryho. Na asfaltu davy zamaskovaných pěších zdravomilců, doprovázených dohlížející městskou policií na dodržování všeho a konečně je tu rychlý sjezd po „jezevcovce“ projeté Tukany katastrem „Pod Kalinkou“ k Doubí.

Ještě cyklostezka kolem „Oharky“ k Varyádě a poslední stoupák k vysílačce, kde mi Garmin připomíná, že má toho dnes po 54 kilometrech dost. Nerad brzdím, sesedám z kola a obětavě se pak věnuji čtyřnohému příteli, rehabilitaci na lavičce, zavodňování chmelovým juicem a vzpomínce na prezidentovu ostudu…

fotky

2020 03 31 Hrušková

„Březen za kamna vlezem“, asi něco na tom dnes bude. Venku zima jak v mrazáku, kamna nemám, za krb se nenacpu ani nevlezu a tak hledám vhodné cyklopolární oblečky abych venku na kole prokázal svou mrazuodolnost.  Sjíždím z hor do údolí k Ohři a z Tuhnického lesa od „Vyhlídky na skalce“ pak hledím na Vary pod sebou a koukám na vzdálený vrchol Pajdlu, vše jak na dlani.

Chvilka čekání, slyším cvrkot kazety, přijíždí maskovaný jezdec rouškou a jak pracně počítám je to pár. což je dovoleno při současném stavu pohybu v přírodě. Poctivě udržuji dvoumetrový odstup při jízdě pod Sv. Linhart, k vesničce SOS i na modré do neobvykle tichých Svatošek, kde řadím na lehko a pak těžce stoupám od „pionýrského“ pod „Kouli“, kde lapám a přes roušku filtruji čerstvý O2.

Chvilku si vychutnávám pohled na „Vildenavu“ a palivový kombinát ve Vřesové, dnešní mrazivý chlad se hlásí o slovo, jedu dál a lehce prohřát brzdím „Na Kozích hřbetech“, abych pak srdnatě popustil uzdu ve sjezdu po žluté do Lokte. Ve sjezdu náhle něco syčí. Nejsou to hadi ale vzduch i mlíko se tlačí ven z Pušákova předního kola. Prodřený bok pláště zacelen knotem, mlíko zapracovalo a u pumpy pak do pláště doplněn čerstvý vzduch.

Opouštím promrzlou vyhlídku na hrad a padám dolů k lávce přes Ohři. Od Lokte fofřím k houpavé lávce pod Starým Sedlem a už pěkně v tempu jedu kolem statku k silnici do Hruškové, kde v prudkém stoupání mám před očima mlhu a vyzobávám poslední metry. Kmihám nožkami a málem se přerážím o závoru. Je to zrada, jinak bych to dal.

Vpravo Sokolov a vlevo přede mnou Hrušková a dlouhé stoupání končí u pomníku přísahy Édy Beneše pod Krudumí. Koho to napadlo, v roce 1947, sem vytáhnout vojsko k přísaze nevím, ale já dnes přísahám, že je tu zima jak v p…i. Výjezd mě nijak nezahřál, ve ztuhlé krvi jistě krystalky ledu, beru na sebe větrovku a s mrazivým větrem v zádech jedu dál k hájence a do Třídomí, kde chvilku sleduji kachní koupačku. Kachny jsou otužilé asi jako Bobo.

Furt je zima a zmrzlý je i Horní Slavkov, který opouštím přes Kounice a za „Stasisem“ jedu k „Větrnému vrchu“, po louce k Bošířanům a po asfaltu a zkratkami pod Stránisko, kde mě čeká dlouhý sjezd k hájovně Bor. Zde za větrem pak dávám „douzovanou“ traťovku a 12ti voltový chmelový juice dává i odvahu ke zdolání jezevcovky.

Kruh se uzavřel v Doubí a po cykloztezce, kde to od vody pěkně táhne, jedu ke Kauflandu. Zdolávám ještě posledních 60 metrů převýšení a 2,5 z dnes ujetých 53 kilometrů. Kolo uloženo ke spánku, vyšťaven a zmrzlý s kouřícím grogem v pravici pak ukládám svou tělesnou schránku do křesla k roztopenému krbu. No pohyb ve zmrzlé přírodě nemá chybu, ale teplo domova …

fotky

2020 03 28 Dlouhá Lomnice

Sobotní, jarní a prosluněné ráno. Pohybovat se ve dvojicích lze, ovšem na tandemu nesplňujete předepsanou dvoumetrickou vzdálenost. Sedlám tedy bujného jednosedlového oře a jedu vstříc dobrodružství sám. Na výběr mám terény kam dohlédnete, za hranice nesmíme a tak dávám přednost výjezdu do míst, kde jsem dlouho nebyl.

První metry jsou z kopce, vítr čechrá kučery pod přilbou a je tu první výjezd ke Sv. Linhartu a pak po modré vzhůru k patě Abergu, kde v bronzu vyvedené čtrnácté dítě ruského cara Alexeje I. hlídá zájmové území sovětského podnikatele. Opouštím zavřený hotel po modré dolů k chatě „U Obrazu“ a jedu stále dolů po „Čapkovce“ do Březové abych si v klidu vychutnal stoupání od „Alice“ k asfaltu na „Okružní“, ze které dávám po chvilce levou na „Beethovenovu stezku“.

Ptáci zde pějí své jarní hity, řetěz tiše ševelí a mírné stoupání po žluté mě vede kolem „Libušiny chaty“ k „Chatě Básníků“ kde začíná prudké stoupání pod „Pičusberg“. 78 kilo živé váhy a opocené čelo je konečně na asfaltu, nade mnou modré nebe, kde míchají vzduch oceloví ptáci. Přede mnou Olšová vrata, kde to na zahrádkách žije a za hřbitovem krátký lesní singltrek k lesní cestě, řadím těžší převod a fofřím lesem kolem letiště k vřesovišti, kde je čas na krátký odpočinek i traťovku.

Jarní slunce pěkně hřeje, jeden by tu rychle zlenivěl a tak si dávám kořenovku ve směru k Telenci. V lese „Na Hupu“ pak točím doleva a jarní vody brodu na Telenském potoce smývají nabrané bahno z plášťů. Kousek stoupání a už to valím lesem „U Pytlákova hrobu“ před Dlouhou Lomnici, kde se vracím k Pile kolem  „Malého lomnického rybníku“ a u „Velkého rybníku“ vyžírám prach na šotolině natažené pod Viklan.

Viklan vlevo a přede mnou vidina H2O z osvěžujícího pramene studánky před Červeným křížem. Tělo zavodněno, bidon doplněn, jedu pak lesní cestou a padám dolů od kříže loukami k „vodoměrce“ na Dražovském potoce, kde se kdysi vyřádil Šampión. Lehký výjezd mě pak přivádí k místu, kde se kdysi v hlubokém bahně rochnila a vyřádila Zuzka a pak si šťasten připisuji nastoupané metry na stezce k Novým Stanovicím.

Projíždím skoro mrtvé Stanovice, za kterými z asfaltu odbočuji vlevo pod „Červený vrch“ a chystám se ke sjezdu ke golfišti v Cihelnách. Golfisti nikde, jen osamělý svěží zelený pažit a prázdné jamky dávají najevo výskyt koronavirů v zemích koruny České. Ve stoupání k hájovně Bor pak potkávám a míjím rouškami maskované pěší i elektrikou nadupané rodinné týmy.

U hájovny na mýtince prodloužená zastávka na slunci a na zaslouženou traťovku. Ztuhlé svaly pak znovu rozehřívám v krátkém a prudkém stoupání po zelené k „Tabuli“, odkud mě asfalt vede do Doubí. Ve sjezdu tradičně dávám „jezevcovku“. „Zuzanka“ dnes marně volá, osvěžovny nedobytně zavřené. Jedu tedy po cyklostezce k Varyádě, ještě dávám závod s neznámým bajkerem, který visí dva metry za mnou až ke Kauflandu, kde ho nechávám vychladnout a odbočuji k vysílačce.

Netradičně přijíždím, vítán čtyřnohým přítelem a oslněn paprsky slunce za světla domů. Pak s „plzeňským“ 12° klarinetem v ruce mohu zodpovědně a v klidu na lavičce, po ujetí 50ti kilometrů, sbírat potřebné rodinobody…

fotky – přístup s kódem

2020 03 24 Čimický vrch

Tak se nám jaro ohlásilo, slunce a mráz jdou, v ruku v ruce, do boje se zákeřnými viry a stále je možný pohyb v přírodě. Ovšem za předpokladu, že nejbližší živá duše je před a za vámi ve vzdálenosti dvou metrů.

Na mobilu sleduji dnešní vývoj počasí, ceny bavlny i diamantů a smrtnosti v oblastech blízkých jižního pólu. Nasazuji dostupnou ochranu, vyrobenou amatérsky v domácích podmínkách a jedu vstříc k vrcholovým partiím Krušných hor nad Jáchymovem.

Protahuji se přes liduprázdné ulice města a chvátám po asfaltu k Čankovu, kde je dnes stejně živo jako na Manhattanu v New Yorku. Míjím hlubokou orbu zdejších „celin“ pod Bílou skálou a hravě stoupám od „Maleniv“ lesním singltrekem k Čihadlu. Před Velasem dávám pravou přes asfalt i trať a ve stoupání sleduji stav oplocení obory Hájek. Oplocení je v cajku a už rekognoskuji prostor „U Beránků“, od kterého mě odvál mrazivě studený protivítr k Hroznětínu a k šotolinové cestě na Ullersgrün.

První metry převýšení za sebou, za Flaschnerovou kaplí před prudkým výjezdem řadím na lehčí a řetěz se mi dvakrát schovává za kazetu. Řetězu i řazení dvakrát domluveno, šmírem z…..é a zmrzlé prsty cpu do rukavic a jsem na Oldříši. Rehwalds Gasthof i zdejší kaple dávno zavřené, jen mrazivý vítr připomíná, že můj cíl je dnes někde jinde.

Chytám se tedy žluté a po „Střední Mariánské cestě“ načítám nastoupané metry k Mariánské a stále výš až odbočce k Čimickému vrchu, odkud je dnes sice pěkný výhled na Keilberg a kde se dnes proháním s ledovým větrem. Vychlazen jak láhev vodky Koskenkorva pak rychle padám loukami k Popovu. Postupně pak rozmrzám na lesní vrstevnicové a houpavé cestě k Rudnému potoku, abych pak rozehřáté svaly a hormony opět řádně zmrazil v prudkém sjezdu do Hlubokýho.

Na ústech roušku a pěkně v tempu jedu po červené do Kfel, kde na cyklostezce do Bystřice potkávám tři kusy na kolech. Před Bystřicí pak dávám levou a jedu přes pole „U Borovice“ ke „Kránému vrchu“. Stále klidná jízda po rozmočených pastvinách před Velkým Rybníkem, kde Pušák předvedl, jak rychle opustit sedlo, když vám náhle driftuje přední kolo. Bujný oř Scott zkrocen, rychle osedlán, školení skončeno a konečně je čas na traťovku a dezinfekci.

O důkladném provedení není pochyb, traťovka se nějak protáhla a už za tmy projíždím lesní katastr kolem plotu obory, kde zakládající člen předvádí základy nácviku parašutistických parakotoulů a pádů do bahna. Plot obory na svém místě, mladé smrčí také přežilo a kdo nebyl přítomen tak o hodně přišel. A je tu Sadov, Dalovice a liduprázdné světoznámé lázně. Poslední převýšení, poslední metry po asfaltu a pak, spokojen i zdravě promrzlý a vyšťavený, zapisuji do deníčku dnes odjetých 52 kilometrů.

PS: Jo a zakládajícímu členovi přejme k narozenimám vše nejlepší do dalších let…

fotky – nutné jméno a heslo

Strana 1 z 170

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2020  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák