Tukan Bike Team

Parta bikerů z Karlových Varů

Archiv autora: Petr Baumann Strana 1 z 101

2020 02 29 sobotní vyjížďka Stráž

Kamarádi, v sobotu 29.2. Vyjedeme v 10.00 od AC Start směr Stráž k Ivanovi. Náčelnicí bude zřejmě tentokrát Zuzka. 🙂

2020 02 25 Stichlův mlýn

Kde jsou ty časy kdy to stálo za h…o a společně s bílými vločkami dopadala na česko tvrdá „únorová“ pěst proletářova. Dnes se obáváme ptačí chřipky, zákeřných počítačových i úlisných koronavirů a jsme beze sněhu. Pokrok ale nezastavíme jako se nezastaví vůle Tukanů po pohybu v přírodě. Je 25. únor večer a právě jsme se vrátili z pravidelné úterní vyjížďky, vyvětráni, olepeni bahnem, nasáklí vodou jak houby a nasyceni zážitky ze svižného podvečerního pobytu v přírodě. Kdo nebyl, ten zaváhal a určitě mu budou chybět najeté i nastoupané metry v „zimně-jarní“ přípravě.

„Dnes dáme lalůčky v Tuhnickém lese, pak se operativně přesunem za vodu k Pile a určitě dáme Andělskou horu…“ slyším náčelníka a jedeme. Nikdo nechvátá a máme za sebou Sv. Linhart, chatu U Obrazu i sjezd po Čapkovce do Slovenské ulice. Zdravě nažhaveni pak dáváme hravě výjezd od Alice po Okružní kolem Waltrovky pod Vítkovku, pak do Kolové a v Pile od Telence  si připisujeme nastoupané metry k rozcestí v lese Na Hupu.

Původní plánovaná trasa jízdy je zde změněna a zkrácena z důvodu krmení hladové kočky. Žlutá značka nás pak vede k E48, kde nás brzdí šňůry plechových miláčků. R6tka překonána a po chvilce počítá Verča schody u kostela sv. Archanděla. Schody třikrát spočítány (sjety) a tým to valí rychle k Stichlovu mýnu, kde je pro Tukany připravena hustá bahenní lázeň na cestě kolem Dubinského potoku. No lesáci i Tukani se zde vyřádili a ve sjezdu na asfaltu od Šemnické skály do Šemnice nás doprovází déšť. Ještě kousek lesního, kluzkého sjezdu a u Muzíkovského mostu se tým dělí.

Bobo podléhá vábení asfaltu, Verče nesvítí světlo, Zuzka není ve své kůži a tak jedou k Varům po pravém břehu Ohře. Zbytek týmu jede po levém a svá těla i svaly vytřásá na kořenech a kamenech k tábořišti na Hubertusu. Ještě poslední stoupání po Výletní a jsme ve Všeborovicích, kde čeká hladem mučená šelma.

Kočka nasycena, podrbána a po 41 kilometrové vyjížďce se tým opět schází u stolu kulturněrehabilitačního centra. Dochází ostatní a svátek Petra i narozeniny plaveckého mistra jsou důstojně oslaveny. Krutá rána však stíhá náčelníka, jenž si odložil zablácené kalhoty na WC. Slizký zloděj pak využil chvilku nepozornosti a získal tak lacino jistě ceněnou trofej. Doufám, že je nabídne v AUKRU….

fotky

2020 02 22 Carlsfeld

Tak nám v pátek opět něco na Krušné hory napadalo a pohled z Varů na bílé vrcholky Völflingu, Klínovce či Meluzíny dávají naději, že se opět svezeme ve stopě a zdravě vyvětráme v čersvém vysokorském povětří. Sobotní ráno ale ukazuje svou pravou tvář. Teplotní rekordy i silný vítr importovaný ze západu dělá svou práci. Sníh zmizel, ale vůle Tukanů nezná mezí a tak běžecká sekce jede vláčkem do Perninku, kde na nás čeká avizovaná upravená stopa i sluneční paprsky.

Běžky připnuty, první metry jízdy jsou za námi. Suppenova cesta končí u silnice z Blatné do Hamrů a také zde končí upravená stopa. Běžky dolů a krátká procházka k Máslové cestě, kde jsou prkýnka znovu připnuta a můžeme opět bojovat s protivětrem na Bučinské v upravené stopě a ve směru k Zaječí hoře, odkud Bobo dává jistě rekordní bomby ve sjezdu ke Korci.

V plánu je dnes opět dojet k Iglú tak dáváme pravou a po chvíli mizíme v říši. Zde stopy nejsou a tak se chvilku plazíme ke sjezdu k Hennebergu, kde si dáváme za odměnu první občerstvení. Za okny sýkorky a před námi na stole řídký chmelový juice plzeňského typu. Cucáme rezavou vodu a dnes je to nějaké lenivé. S rozvahou vyjíždíme do mizerné stopy a silný protivítr u přechodu nad Jelením zkouší naší vůli.

Vůli Tukanů neláme ani tupý sníh a už bereme za kliku dveří u Iglú nad dnes vydřenou sjezdovkou v Carlsfeldu. Bobo jede napřed a po půlhodince ho následujeme. Venku teplo, ze sněhu je kaše a po Kammloipe se plouží jen skalní běžkaři. Odbočka k Přednímu Ostružníku dává směr a dál se taháme tupým sněhem k Rolavě, kde se slunce vyřádilo a před našimi zraky se sníh mění ve vodu a v asfalt.

Sundávám běžky a k restauračce si to dáváme pěšky. Třetí hodina odpolední, šenk prázdný, jen „plzeň“ nám dělá příjemnou společnost. Dietní strava strávena, čas utíká jak voda z hor a jízda po sněhu a v trávě také nemá chybu. Most přes Rolavu, zbytky sněhu k Chaloupkám a dál kolem Rolavy vyžadují pozornost a  jsme u „chaloupeckého“ parkoviště, kde asi poslední letošní běžecká vyjížďka končí.

Máme to tak akorát na vlak z Hamrů a před námi jsou 3,3 kilometry asfaltu k nádraží. Běžky i hůlky v rukou, levá rychle střídá pravou nohu a po půlhodině se tlačíme do vyhřátého vláčku, kde nám do mobilů přichází čerstvé zprávy o pohybu bajkerské sekce, která dnes provětrala své peří ve Slavkovském lese…

fotky

2020 02 18 Lysý vrch

„Победный февраль“ zapadl prachem a současný únor se svými teplotními rekordy drásá natěšená srdce milovníků sněhu. Zbytky sněhu mizí fofrem z hřebenů Krušných hor před očima a naděje, že se ještě svezeme ve stopě je velmi nejistá. Jisté ovšem je, že se dnes vrací z Loučné sjezdařský tým Tukanů a na startu dnešní vyjížďky se sjíždí jen 3 kusy.

Nikdo další se zřejmě dnes nepřipojí a poháněni silným západním větrem tak vyjíždíme z Donitz přes Schuffhäusen k Schobrowitz, abychom dnes zdolali Vogelhügel a vrcholové, travou zarostlé vysokohorské plató Glatzehügel.

512 metrů nadmořské výšky hravě zdoláno, výhled na všechny světové strany únorově mokrý a hlavně větrný. Tukan Dima roztahuje ve větru křídla, Martin zde konečně vyplnil bílé místo na své mapě a jedeme dál. Před Pulwitz pak dáváme z asfaltu levou do lesa a bahnem se plížíme nad Elm.

Rychlý a klouzavý sjezd kolem koňů a nastává boj s protivětrem na asfaltu položeném přes Haid k Neudau, kde se dostáváme na Královskou/Zemskou cestu a pak přes Thiergarten nad Rodisfort .  Pamětníci si zde vzpomenou na klouzavé čedičové kameny (nyní nově překryté asfaltem) a padáme dolů k rozvodněné Eger. Ještě že je tu krytý dřevěný most a jsme na druhém břehu.

Světla je stále dost, ale kilometrů málo. Rodisfort za námi a před námi stoupání od mostu v Gießhübl-Sauerbrunn k Rittersgrün, které se láme u kapličky a tep se pak opět zdvihá ve střemhlavém letu a sjezdu mezi chatami k Egerbrük. Krátký brdek a opět padáme k Eger Fluss abychom si mohli vychutnat bajkování na pomalu zanikající stezce k Hubertusu a jsme zpět v Schobrowitz, kde se loučí Martin aby neztratil výšku při návratu domů.

Kruh je pomalu uzavřen, rozsvícené reflektory pak ozařují jízdu dua Tukanů při návratu z Schobrowitz po cykloztezce k Egerbrücke a k základně, kde se pak setkáváme s přáteli a hlavně s Honzíkem, jenž oslaví zakrátko den, kdy jeho hlava vykoukla z lůna matky a poprvé si řádně zakřičel. Tak přejme Honzíkovi vše nejlepší a spoustu rovnováhy do dalších let…

fotky

2020 02 15 Loučná

Strana 1 z 101

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2020  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák