Parta bikerů z Karlových Varů

Autor: Petr Baumann Strana 1 z 148

2022 09 20 Ležničky

Tak mi konečně rozmrzly články prstů, o letních teplotách si můžeme jen zdát a v šatníku hledám skoro zimní cooldres v barvách Tukanů. Déšť dnes nehrozí, odpoledních 14°C nic moc, sluneční paprsky se objevují mezi mraky a ozařují tým, který se sjíždí k pravidelné vyjížďce. Poslední kusy doráží, trasa i směr má dnes svou přitažlivost a vyjíždíme.

Tuhnický les nelze vynechat a první zahřívací metry nás vedou pod sv. Linhart a ke sjezdu pod lomem do Doubí, které opouštíme po modré od vesničky SOS do Svatošek, kde čeká první zkouška odvahy i techniky v krátkém sjezdíku na asfalt. Je to tak napůl, někdo to sjel a druhá půlka se p….a. U Svatošek klid, vlny pod skalními věžemi svatebního průvodu si tiše ševelí a ve stoupání od „pionýrského“ ševelí i naše řetězy. Kdo na to má, tak může vést v dlouhém stoupání smysluplné rozhovory a kdo na to nemá, tak šetří dechem. Můj případ.

Odbočka z rozbitého asfaltu do lalůčku a po chvíli se vracíme zpět do závěru stoupání, kde si konečně plíce odpočinou a srdeční tep se může uklidnit při pohledu na „Vildenavu“ i na palivový kombinát ve Vřesové. 2,4km délky a 200 nastoupaných metrů za námi. Paprsky zapadajícího slunce se prodírají mezi listím a vrstevnicová cesta vede tým k odpočívce pod Koulí a stále výš až pod „Zelenáč“, kde vrháme do bahnité odbočky, jenž nás vede přes louky a spadané břízy dolů k Bošířanům.

Chvilka na občerstvení a po asfaltu se blížíme ke dlouhodobě uzavřenému slavkovskému popravišti. Asi nejsou hříšníci i kati a dnes se popravuje v televizi. Odbočka na louku a přes „Větrný Dvůr“ se dostáváme do Ležnic a po krátkém stoupání i do Ležniček, kde se ke slovu hlásí citelný chlad, který nedokáže rozehřát pěkný pohled na vzdálené krušnohoří a Doupov.

Rychlý sjezd k mostku přes trať a stále dolů do Kfel, odkud to valíme po asfaltu do Cihelen. Nucená zastávka na semaforu a jsme v Cihelnách. Golfiště prázdné, jen zelený pažit a asfalt natažený vzhůru k hájovně Bor, na kterém potkáváme sjezdařský tým v podobě tří tahačů naložených dřevem. Proti nim nemám šanci, uhýbám do příkopu a konečně mohu vystoupat poslední metry ke Fčelínu.

Je mi docela zima, zdravím se se Žírou, někteří vynechávají občerstvovačku a jedeme vstříc stolu na základně. V lese zima, vlhko, mokré kořeny nejsou překážkou, „jezevcovka“ zahřeje v každém počasí a jsem opět v Doubí, které opouštím sám, jízdou kolem hřbitova ke „mlýnkům“.

Ještě lidu i psů prázdná „Tuhnická“ a u garáže se pak setkávám s kamarády, se kterými obsazujeme šenk. Po chvíli se dostavuje i zbytek týmu a večer plyne jako voda kolem Svatošek. Venku tma, Garmin ukazuje pouhé 4°C a poslední metry k domovu překonávám ve společnosti Jitky, Dimy a Milušky. Kolo v garáži, postupně rozmrzám a v záři plamenů v krbu si mohu připsat do deníčku dnes odjetých, hodně chladných 42 km…

fotky

 18 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 09 17 Činov-Doupov

Třetí zářijová sobota, počasí nás vysvléká z triček a trenýrek, to co v létě nenapršelo se dnes snaží sv. Petr dohnat hustými přeháňkami. Hledám ve skříni dlouhé čapáky, teplý dres i teplé rukavice a pláštěnka také nesmí chybět. Z nebe padá voda, drahá polovička si myslí něco o bláznech a u startu se schováváme pod střechou kavárny. Přeháňka se přehnala a tým se také přehnal pod Dianou i přes hřeben Tunického lesa ke Kome, odkud opět nabírá výškové metry kolem Waltrovky k Vítkově hoře.

Dnes plánovaná návštěva Bečova u hřiště na Kolové, vzhledem k vývoji rosného bodu a množství hrozících srážek, operativně změněna na průzkum jídelního lístku ve Stružné. Kousek po Artamonu k Pile a Javorenský potok nás vede lesem ke hřbitovu, odkud to dáváme po modré k rozcestí U Červeného kříže. Zdejší pramen pak plní naše bidony a kapky deště, padající za krk, zchlazují těla při jízdě lesem k bodu záchrany KV 008. Svižnou jízdu k Dlouhé Lomnici pak doplňujeme navlékáním a svlékáním pláštěnek.

Velký i Malý lomnický rybník máme za sebou a do hry vstupuje nový soupeř. Silný a studený protivítr vane od Nové Vísky a útočí i na loukách před Stružnou, kde nalézáme nejen azyl ve zdejší osvěžovně. Menu vybráno i zkonzumováno a punčové řezy jsou pak zárukou vyvrcholení kulinářských zážitků.

Čas však ubíhá, odpolední siesta se nekoná a tým vyjíždí směr Činov. Pláštěnky zkušeně předem nasazeny a silná přeháňka nás nutí schovat se pod koruny stromů. Zmrzlé kapky deště bubnují do helem, chvilka čekání, slunce se prodírá mezi šedivěčernými mraky a tým už stoupá od bývalého kostela na Činově vzhůru k odbočce na vrstevnicovou cestu, ze které jsou pěkné pohledy na Krušné hory.

Dojíždím k rozcestí u sv. Barbory, kde čeká Pepíno se vzkazem, že Dima Plavec jel dál. Kam dojel neví a Petr svou pozici doposud nezahlásil. No ztráty jsou povoleny a bez Dimy dojíždíme k rozcestí u zarostlého rybníčku, kde dáváme před Tokaništěm levou ve směru ke Staré vsi nad Svatoborem.  JTF se snaží navázat spojení se ztraceným Tukanem a hle, on se nalézá v šenku osvěžovny v Dubině. Zastřelit jej je málo a dostane vězení tři dny po službě.

Mraky nacucané vodou odtáhly k východu a vyjíždíme od Svatoboru Ke Klobouku, kde na nás čeká dlouhý sjezd pod Ottův pavilon a ještě kousek kolem Lesní kaple do Dubiny. Zkropeni a pomočeni vydatnou přeháňkou nalézáme ztraceného syna a tělesnou teplotu zvyšujeme pomocí grogu. Petr posléze poučen náčelníkem o chování členů týmu v neznámém terénu a průměrné tempo 18km za hodinu nás přivádí do Všeborovic po cyklostezce i kdo Varů, kde se s týmem u čerpací stanice loučím. Ještě poslední kilometry i stoupání v zapadajícím slunci mám za sebou. Ještě zápis rozmočenými a zkřehlými prsty do deníčku. Dnes odjeto, dost mokrých 66 kilometrů…

fotky

 

 13 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 09 13 Spálený vrch

Zřejmě poslední trenýrkově teplé počasí dnes přivítalo u ACS slušnou účast Tukanů, včetně Pušáka a Ouroďáka nacucaných slanou vodou Jaderského moře. Přivítali jsme i Boba, jenž se ovšem vydává nejkratší možnou cestou k hájovně Bor a Zelího s Čočkinem, kteří si hledají, jako obvykle svou trasu. Ostatní kamarádi, navlečení v sedákách a prsákách, si hrají na skálolezce v Dolomitech a jak se daří Zuzce v Krkonoších dnešní tisk neuvádí.

9 kusů tedy vyjíždí západním směrem a jízdou přes Jenišov se blíží rychle k náhorním planinám s názvem Podhorská kypa, aby pak rychle sjeli do Nového Sedla, za kterým překonáváme most přes R6, kde nás vítá panelka položená ke Starému Sedlu. Rychlý sjezd k nově zbudované, již nehoupavé lávce a kolem zámku se rychle blížíme pod silnici na Hruškovou, kde si vychutnáváme pocity závodníků na trase časovky S24 do vrchu.

V korytě Hrušovského potoku dnes chybí voda, ale co nechybí je stoupání. Hrušková, sportcentrum, malý kufr pak návrat a levá do správné šotoliny a lesních cest jenž přivádí tým k pomníku přísahy nad Hruškovou. Při pohledu do našich tváří pak nechce malý náčelník trosky (z) týmu dál trápit. Chvilka na traťovku, poslední sluneční paprsky, čas letí jak splašený a při jízdě kolem ruin kostela s. Michala pod Krudumí rychle ztrácíme výšku k Nadlesí i po zelené přes Dvory až do Lokte.

Houpavá lávka u Gardnera a na tým čeká jízda po cyklostezce do Svatošek. Do čela nastupuje silničář Míra a svým tempem určuje rychlost jízdy kolem Ohře. O tempo se starají i Dimové a mám pocit, že jsem vzadu jako na gumě. Číslovka rychlosti pohybu až 34, asi bude pravdou. Ještě zdolat asfalt cykolostezky z Tašovic a dnešní bezva vyjížďka končí u stolu osvěžovny, kde nám mobily sdělují, že Tukani vybavení horolezeckou výbavou, se dnes kochají pohledem ptáků na svět pod vrcholky Dolomit. Kdo by to řekl…

 13 zhlédnutí celkem

2022 09 10 Sedlečko

Sobotní dopoledne, konečně Vary několikrát zvlhly a vodní příděly hrozí i dnes. V teploměrech klesla hladina rtuti na příjemné hodnoty a Tukani létají po Evropě. Mořeplavci se vrací z Chorvatska, Dima s Miluškou ochutnávají Chianti v Toskánsku, Zuzka s Pavlem obdivují Krkonoše, Jtf se vrátil na víkend do Novohradských hor a z Romanovo pláštů a plášťů jeho sqadry létají jiskry v dolomitických terénech kolem Gardy. Tukaní sirotci ovšem nelení a vzdor vlhké předpovědi vyjíždí s cílem projet „Peklo“, vyplenit osvěžovnu ve Stružné a hlavně se vyhnout dešti.

První metry, do kterých nás dnes vede Honzík, projíždíme v lalůčcíh cest a stezek v lázeňském „šervůdu“, který opouštíme sjezdem od Diany k letnímu kinu, kde už dlouho nevoní buřty i klobásy a nevlní se dlouhá fronta na lístky. Za sebou máme  „Kome“ a k nebi nás táhne „Okružní“ cesta přes Waltrovku až ke hřišti na Kolové.

Kousek z trasy Artamona a Pilu opouštíme v paprscích slunce ve směru k „Peklu“. Stoupám s týmem po lesní cestě kolem Telenského potoku, Vůkol voní svěží dech lesa, Honzík volí rozumné tempo na vyšlapání a po chvilce jsme v Žalmanově, kde hodiny na věži kostela Maria Himmelfahrt prozrazují, že se zde zastavil čas. No my se nezastavujeme a chvátáme vstříc novým, kaloricky hodnotným dobrodružstvím, které čekáme u stolu ve Stružné.

Několik kilometrů po asfaltu kolem zámeckého parku, kola odložena u terasy a na dveřích se na nás směje cedulka s nápisem …. chacha, chacha, máme dovolenou. Za okny v šenku pavouci, vychladlá kamna a přes pípu utěrka. Bezvadně jsme se trefili a s kručením v žaludcích pak volíme výjezd nad Činov a od „Podkovy“ pak rychlý sjezd do Dubiny, kde se určitě najde něco ku zdaru.

Mobil zachycuje pěkné pohledy k Doupovu, na Krušné hory i deštivě šedivé mraky, číhající na své oběti za Šemnickou skálou. Restauračka v Dubině nezklamala, meníčko i iontový nápoj nemá chybu a ke štěstí chybí jen kávička a něco sladkého. Po zralé úvaze padá volba na lalůček přes Sedlečko, kde pak nalézáme nejen moka i medovník, ale i azyl před deštěm a teplo z Viniho nových exkluzivních litinových kamen.

Čas pokročil, déšť se přehnal a vracíme se zpět do terénu. Ohře překonáno v Muzikově po mostu a cyklostezka nás vede k Waldrestaurantu Hubertus, kde dnes čepují poslední piva a v slzách končí sezónu. Naše vyjížďka dnes také končí, postupně se loučíme a doma pak zapisuji nejen odjetých 58 kilometrů, ale skvěle prožitý den…

 18 zhlédnutí celkem,  2 zhlédnutí dnes

2022 09 06 Stráň

První zářijová úterní vyjížďka, počasí ideálně cyklistické a na startu se objevuje nová tvář v podobě Vojty, jenž dal vale Praze, zatoužil po klidu v lázeňském městě a tím obětavě snížil věkový průměr týmu, jenž je po víkendovém závodění a obsluze S24 hodinovky mírně unaven.

Pár kapek deště před startem pročistilo vzduch, cyklostezka kolem Ohře, něco málo stoupání a přes Vysokou a zkratkami dojíždím s ostatními pod Lysý vrch. Krátká chvilka na kochačku a před Pulovicemi dáváme levou do lesa, kde nás vede modrá značka i zkratka nad Stráň. Rychlý sjezd, zpestřený průjezdem stáda jalovic a telat, končí u Nejdovského potoku. Kluzký čedič pak prověřuje stabilitu a techniku ve výjezdu na louky před rybníkem Velká Hruška.

Kličkování mezi kravinci máme za sebou a šotolinová cesta nás vede k „Bodu záchrany KV 062“ na zemské stezce, po které je radost jet k Moříčovu a ke zřícenině loveckého zámečku, kde je připraven sjezd k Bystřici a Ostrova. Ostrov opouštíme jízdou přes zámecký park a za zahrádkami obdivuji bezdomovecký kemp pod silničním mostem.

No takhle skončit nechci a fofřím s náčelníkem kolem trati k oboře Hájek, kde se nám do cesty staví konkurenční týmy v hnědých a bílých barvách, které nahánějí hrůzu Zuzce a Irče. Vojta natáčí video a obě stáda jsme nechali za sebou beze ztrát na životech. Velký Rybník, dnes vynecháváme kořenovku a přes „Korsiku“ jedeme kolem samoty „V Březinkách“ do „Maleniv“, za kterými u „Kocourku“ vede tým náčelník  na stezku, na které se vyhnete závoře na panelce.

Z asfaltu se tedy vrhám do křoví, šípkové trny se snaží zastavit náš postup a vracíme se pokorně zpět na panelku, kde Honzík ukazuje potrhanou kůži. Ztráta krve mu ale nebrání v dojezdu na základnu, kde se loučíme s nováčkem Vojtou. Vše potřebné probráno, dooslaveno, doma pak zapisuji dnes v mírném tempu odjetých 45 kilometrů…

 20 zhlédnutí celkem,  2 zhlédnutí dnes

Strana 1 z 148

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák