Parta bikerů z Karlových Varů

Archiv autora: Petr Baumann Strana 1 z 112

2020 08 08 Černava + Roman 50

Dnes je sluncem ozářená, od rána velmi horká sobota. Karlovarsko šustí suchem, zem praská pod plášti a všudepřítomný prach se lepí nejen na těla Tukanů. 15 kusů se tetelí v horku u AC Start (včetně dvou nováčků z Moravy) a konečně nám lehký větřík čechrá kučery ve stoupání k vysílačce. Polní letiště před Novou Rolí vyschlé, Bobo trpí nedostatkem  a na obzoru se zvedá hřeben Krušných hor, který máme dnes v plánu přejet.

Nová Role, na zeleném pažitu hřiště bojují borci o kulatý nesmysl a Tukani se neohroženě vrhají do sjezdu od trati a kolem „Žídků“ k železné lávce přes Rolavu. Karlovi se to moc nezajídá, ale na nás čeká pěkný výšvih po zelené k lesní školce a stále dál a výš až do Smolných Pecí. Zde malý servis Irčina kola a už nás vítá čistička v Suché a po chvilce i Bobovo oblíbený pivní punkt U Žáby.

Pivo, nanuky, voda vše zkonzumováno a kolem Rolavy jedeme z Nejdku k mostu u bývalé papírny ve Vysoké Peci. Rozpálený asfalt nás vede do Nových Hamrů, kde se tým dělí na pivochtivé a na pivuodolné. Řadím se do druhé skupiny a v pěti jedem určeným směrem ke druhému parkovišti a pak v lesním stínu kolem Rolavy na Chaloupky, kde v poledním žáru vzpomínám na Zdeňka, sníh a vyřezané bílé stopy. Po sněhu ani památka, jen prach a mírné stoupání k rozbitému mostu u Přebuzi. Koukám jak je na tom brod u divadla a je rozhodnuto. Vítek to v létě nikdy nejel a už to valíme vzhůru úvozem, ve kterém se v zimě válel ve sněhu nejeden Tukan.

Před námi  konečně Přebuz a louka s traktoristou, hlasitě chránícím soukromý majetek. Nechávám jeho nadávky plynout s větrem, studená Kofola tiší mou žízeň a Kulajda naplňujě tělo potřebnými kaloriemi. Polykám poslední lžíci a je tu konečně s námi pivuchtivá sekce. Všichni náležitě občerstveni se pak snažíme ochladit v rašelinných vodách místního rybníku, letos velmi chabě napájeno z prameniště Rotavy.

Nás ovšem čeká jiný cíl, který dnes slaví kulatých 50. Nenecháváme ho tedy čekat. Jedeme svižně k Rudné a pak kolem Rudenského Špičáku a Díže k Javorníku a panenským sjezdem k silnici a loukami k Poušti, odkud je to již jen opravdu malý kousek do Černavy. Čerstvý padesátník krájí dort s číslovkou 50, přípitky neberou konce a Černavou zní zvonek Tukana, kterého táhne, jak malý kluk, za sebou Roman na šňůrce. No Petr Dima se opět vyřádil.

Oslavy nekončí, ale večer se blíží a doprovázím zodpovědně oba moraváky do Varů. Připojuje se i Karel a za námi je Rájec i sjezd po hřebínku k zelené, která nás vede k rybářům a do Nové Role, kde zařazuji do švihu opět pěkný sjezdík kolem „Žídků“.  Karlovi se to nelíbí, ale bajker musí umět. Ještě cyklostezka do Varů a u Rolavy se loučíme. Moraváci jsou nadšení z úžasné vyjížďky a já si pak doma zapisuji poctivě odjetých 70 kilometrů a za včasný příjezd i potřebné rodinobody…

fotky

2020 08 04 Spálený vrch + Sanreno

Dnes Tukanům trochu závidím, vracíme se se Žírou z Itálie domů a proplétáme se dopolednem tunely kolem pobřeží i horkou rovinou kolem Milána. Hranice se Švýcarskem přejeta. U jezera Lago di Como fouká studený vítr, bílé vrcholky hor slibují úžasnou romantiku a v sedle ve výšce 2066 metrů se otvírají nádherné výhledy, kde se ke slovu hlásí zatracená zima a slibované fialové krávy mají zřejmě dovolenou.

Vracím se rychle do kokpitu auta, rozmrzám, lovím pěkné záběry a chvilku se také držím pevně volantu ve sjezdu v nespočetných zatáčkách a lalúčcích ze sedla San Bernardino, kam jsme se Žírou vyjeli dnes od slané vody a vln dorážejících na pobřeží u Sanrema. U moře bylo bezvadné teplo, krátkou teple slanou koupačku pak Žíra okomentoval „Tak jsem se letos dvakrát koupal, jednou na Fčelíně a teď v moři. Chudáci ze Sanrena, ti se na Fčelíně nikdy nevykoupou…“. Jo doma je doma.

Když neřídím tak v mobilu pozorně sleduji úterní odpolední aktivity Tukanů, kteří si vyjeli z Varů vzhůru do Slavkovského lesa, aby si dali ve stoupání do těla a posléze vychutnali sjezd po kamenech a kořenech od Spáleného vrchu do Hruškové (video). Vidím, že to vytřesení jejich skeletů i svalů mají ve zdraví za sebou a těším se, že si to také někdy projedu…

fotky

 

 

 

2020 08 01 KIWI

A je to tu, závodníci z řad Tukanů mají sraz v místě startu závodu u AC Start pak marně čekám v horku na další Tukany. 10,15 hodin, pravidelný odjezd a jedu se projet po trati závodu KIWI. Rolava, žhavá louka za Rosnicemi, lalůčky pod Bílou skálou a klidné tempo mě vyplivuje v Mezirolí, odkud jedu do Niv a pak v saharských podmínkách vzlínám vzhůru k Ruprechtovu. V prudkém stoupání myslím na Tukany, kteří si to zde budou vychutnávat v závodním tempu. Klidně pak točím klikami a jedu po asfaltu kolem Velasu, kde pak mířím k náčelníkovi, kterého doprovázím zkratkami zpět na rozžhavenou Rolavu, kde se voda vaří v poledním žáru.

Doba startu se blíží, ve vodě je najednou těsno, moudí namočena, hodinky seřízeny, vše připraveno ke startovnímu výstřelu. Rána jako z děla, první odlétly kachny a za nimi ve vodě bojují o cenné vteřiny (někteří snad i o život) závodníci. K vidění jsou skvělé výkony všech věkových kategorií i plavecké styly. První kolo i druhé ve vodě mají za sebou a už bojují na trati v sedlech bajků. Držíme palce zejména Tukanům, jednotlivcům i štafetám (Irča-voda, Verča-kolo, Ája-běh) a fofřím do Dalovic, kde na závodníky čeká závěrečný tříkilometrový běžecký očistec, dnes zjemněný vysilujícím horkem.

Říká se „mládí vpřed“ a už jsou tu první závodníci, kteří mají i běh za sebou. Foťáky se plní momentkami, které jistě potěší nejen závodníky, ale i sponzory. Do závěrečného běhu pak vybíhají i Tukani… Martin, Roman, Pušák, Ája i poslední člen štafety ve složení Petr Dima-voda, Šampión-kolo a JTF-běh. Součet věku této štafety (208let) a jejich výkon pak nenechává nikoho na pochybách, jakým správným zdravotním stylem žijí. Všichni jsou v cíli, nikdo se nezrakvil a neztratil, ještě obsadit místa na bedně… jednotlivci Martin 2. a Pušák 3. ve svých kategoriích. Také nejstaršího účastníka závodu si Tukani nenechali vzít. Bezva výkony…

fotky

trasa Petr:

kolo Roman:

 

 

2020 07 28 Odeřské jezírko+KIWI

Léto v plném proudu, komu nestačí žár slunce v české kotlině míří za ním na jih, kde se národy klepou před náporem virů se šikmýma očima, importovaných z dálného východu, jenž začíná kousek za Dalovicemi. Tukani se ovšem klepou předstartovní nervozitou a před nimi je konečně závodní výzva KIWI, kde mohou zúročit celoroční přípravu v bazénu i na kole, jen to běhání jim není moc po chuti.

Úterní vyjížďka je tedy přípravná a vyjíždíme po trati KIWI, přes Rosnice a šampiónem oblíbenou loukou pod „Noční Můru“ a pak lalůčkami kolem Bílé skály vzhůru k Mezirolí. Všude pravé červencové sucho, prach vás pudruje aniž by se zeptal a v Děpoltkách u rybníku padají horkem nejen mouchy.

Naším dnešním cílem je vysokohorská louže se skvělou přírodní vodou a kochací scenérií. Pušák nás tedy vede a já tlačím tým po asfaltu vzhůru k Odeři a horizontu, ze kterého konečně dáváme levou do terénu pod „Březový vrch“. V lese sice stín, ale horký vzduch a stálé stoupání z vás ždíme vodu. Kořeny, lalůčky a ještě pár metrů stoupání, 650 metrů nadmořské výšky a mezi stromy se náhle blyští hladina Odeřského jezírka.

Cyklooblečky padají do suchého jehličí a v rouše Adamově se s ostatními voděodolnými Tukany nořím do chladivě rašelinného vodního světa. Tvrdí zastánci sucha se nudí na břehu a koupačka má také svůj konec. Těla obuta do treter i cyklodresů a po vrstevnici jedeme k zelené, která nás vede ke zdroji zrzavého chmelového juice, jenž je ovládán pomocí čipu a drobných. Verča hlásí defekt, její černá duše vyměněna a naplněna čerstvým O2, sjezd k Rafandě hravě sjet a konečně se Bobo dočkal.

Osvěžení přišlo právě včas, výjezd k Židovskému hřbitovu je tedy hračkou a svižná jízda po vrstevnici končí na zelené, kde se potkáváme s početným bučícím týmem. Rohatý mančaft necháváme rychle za sebou a vracíme se kolem hřiště do žírných rovin kolem Hroznětína ve směru k Velkému rybníku, kde na nás čeká další kousek z trati KIWI. Skvělá kořenovka pak prověří techniku každého bajkera a skvělé tempo můžete udržet i na stezce natažené pod lesem k Sadovu a na asfaltu před Dalovicemi.

Cyklostezka z Dalovic k základně je také za námi a před námi brána garáže a u stolu ostatní kamarádi. Večer rychle utíká, začíná se stmívat a kolo bez světel a zodpovědnost mě tlačí vzhůru k domovu, kde si zapisuji, dnes odjetých a solidních 42 kilometrů…

fotky

2020 07 25 Bezručovo údolí

Sobotní ráno vítá karlovaráky sluncem, teplo i ve stínu a po domluvě dnes jedem provětrat faldy do Bezručova údolí. Tým je dnes doplněn elektrickou sekcí vedenou Áťou a komplikace se získáním omezeného počtu drahých míst pro kola v rychlíku znemožňují účast většího počtu Tukanů na této akci. Limit osmi míst rychle vyčerpán, kola usazena na svých místech a už si vychutnáváme jízdu vlakem do Chomutova. Za sebou necháváme Vary, kam se ale vrátíme po ose a hřebenu Krušných hor.

Nádraží v Chomutově, kupé rychle opuštěno a s drahými jízdenkami si můžeme…  asi víte co. Sedláme rychle své stroje a už jedeme kolem Chomutovky kolem k prvnímu Dolskému mlýnu. 5 km v nohách, malé občerstvení a před námi je jízda do vrchu, tedy 400 metrů převýšení na 10ti kilometrech. Udržujeme klidné tempo s přesvědčením, že nás elektrosekce hravě předjede. Jízda v pěkném, zdravě zeleném a provoněném Bezručově údolí kolem Chomutovky dává pěkně do těla, pěkné pohledy na Medvědí vodopády i vodopády na Chomutovce mám ve foťáku a je tu značka obce Sv. Šebastián.

Pepíno, Irča i Pavel to mají také za sebou. „Elektrikáři“ nesplnili naše obavy, dlouhé chvíle čekání vyplňujeme pohledem na nohejbalisty a konečně se objevuje Áťa i zbytek bateriového týmu. Malá traťovka ve zdejší osvěžovačce a po domluvě pak jedeme ke Skelnému vrchu a stále dál na západ po Jilmové cestě k Přísečnické přehradě, kde nás pod Rusovou skrápí lehký deštík a odpolední siestu ruší svist vrtulí větrných výrobníků elektřiny. Před Měděncem chvilku čekám na průjezd historického motoráčku a nostalgické vzpomínky pak zapíjím kávičkou. Rudý nápoj s názvem Griotka vlévá do těla rychlé sacharidy a svěže jedu vstříc k západu.

Asfalt položený k Horní Halži a k rozcestí pod Meluzínou mám za sebou, čekáme opět na bateriový tým a konečně se objevuje elektrické Grupeto, které dnes nezajímá umístění. Soňa konstatuje, že má na displeji jednu čárku a tak ji ujišťuji, že já také, ale hnědou v prádle. Naštěstí jsme na nejvyšším bodě a čeká nás dlouhý sjezd přes Suchou, který končí u Subtery. Kamenité sjezdy nejsou doménou elektrikářů a tak po domluvě s JTF nečekáme a přes Hluboký a Hroznětín jedeme na Velas, kde opět čekáme. Čekací doba vyplněna zavodněním vyšťaveného organismu a dnešní vyjížďka pak se slzou v oku JTF oficiálně vpodvečer ukončena a doma pak zapisuji do deníčku dnes odjetých 82 kilometrů…

fotky

Strana 1 z 112

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2020  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák