Parta bikerů z Karlových Varů

Rubrika: Vyjížďky na kole Strana 1 z 188

2022 05 21 Boží Dar

Sobotní dopoledne, po páteční bouřce a dešti klesla hladina rtuti v teploměrech. Na startu dnešní vyjížďky deset kusů, kterým stoupá hladina adrenalinu při prvním stoupání od mostu ve Všeborovicích k Dalovickému zámečku. Zdejší fotbalový areál bez fotbalistů necháváme za sebou a v Sadově se pak proháníme na cyklostezce i na stoupavé silničce z Lesova do Nové Vísky a Nejdy.

Ostrovské rybníky Hodinář, Konopka i Černý rybník plné života. Přijíždíme ke klášteru a Ostrov opouštíme po cyklostezce, která je vedena po bývalé železniční trati do Jáchymova se sklonem až 52,6 ‰. Projíždím s kamarády historická místa,  Schlackenwerth P. H. (Ostrov-zastávka), Unter-Brand (Dolní Žďár), Ober-Brand (Horní Žďár) a za chvilku jsme v místech bývalého nádraží St. Joachimsthal (Jáchymov), kde z bývalé slávy této trati zbyla jen informační tabule.

Krátká zastávka i traťovky dávají sílu k dalšímu zdolání výškových metrů při jízdě k hotelu Můstek a stále výš k vyhlídce pod Hadím vrchem a k „jahodovce“, kde se vracíme na asfalt a do boje s protivětrem před Božím Darem. Gotesgab i Bobo, jenž nás dohonil, se za okny restauračky tváří příjemně, ale po zaplacení jsme nemilosrdně vyvrženi do spárů studeného větru vanoucího ze Saska.

Větrovky navlečeny, každý centimetr oblečení je dobrý a vyjíždíme kolem hřbitova po „ježíškovce“ ke Krmelci a po Kaffenbergské cestě k Blatenské silnici, kde to valíme vzhůru k Božídarskému Špičáku. Cestu Antona Günthera opouštíme na rozcestí pod Špičákem a „Šlajsna“ nás vede rychle až k Abertamské silnici. Před námi je pak výjezd do míst, kde se pod vrcholem Plešivce stydí dnes dlouhodobě zavřená oprýskaná chata „Švýcárna“.  Viniho komentář „…kdo si tu dal pivo, ten je už hodně starej“, jen dokresluje stav smělých podnikatelských záměrů….škoda.

Rychle opouštíme tato místa po modré trase Trailparku Plešivec, která pro nás končí na Kaffské cestě. Střední Kaff a z Dolního Kaffu, vedeni zelenou značkou, padáme kolem sjezdovky do Merklína a po cyklostezce k Rafandě, kde je citelně tepleji a ke smytí prachu z mandlí servírovány dobré Svijany. Před námi je v plánu návštěva náčelníka na Velasu, ale JTF se objevuje překvapivě na Rafandě a nabit energií nás pak doprovází k „Beránkům“.

Chvíli se zdržujeme, nejen dobrá kávička dokresluje příjemnou atmosféru před odjezdem do Varů, kde se dnes běží půlmaratón. Kolem plotu obory jedeme v prachu do Sadova a po cyklostezce k chebáku a k základně. Tribuna v podobě lavice postavena a jsou tu vedoucí maratonci i závodníci jenž předvádí všechny možné i nemožné běžecké styly. Poslední závodníky doprovází sběrný vůz a mne na cestě k domovu doprovází Jitka. Doma na mě čeká zápis dnes odjetých 74 kilometrů a příští týden v Klatovech poznáme, jak bylo Tukanům na cvičišti…

fotky

 3 zhlédnutí celkem

2022 05 17 Krásno

Skoro tropické odpoledne, teplo, sluneční paprsky ohřívají vše v jejich dosahu. Na tartanu oválu stadionu AC Start se tuží mladí atleti, já si dávám na rozehřátí kolečka na asfaltovém a po nebi se honí šedivé mraky. No pohyb kam se podíváš. Kam se dnes pojede se neptám, ale v očích malého náčelníka je dnes napsáno, co Bery nazval „z…..é Krásno“.  Všem je jasné, že to bude rovina, občas blbě nakloněná, ale nic co by Tukanům vadilo.

Tým vítá tradičně Tuhnický les i první stoupání ke Sv. Linhartu, odkud padáme volným terénem k bečovské silnici, za kterou dáváme levou k nádraží, kde čeká všemi oblíbený výjezd z ulice K přehradě k hájovně Bor. Zde hustě poskládané vrstevnice hravě překonány a máme za sebou nejen hájovnu Bor, ale i čerstvě položený asfaltový koberec na Kozihorskou i sjezd zkratkami od Strážiště k popravišti.

Zleva od Andělské Hory a Doupova se blíží vodu nacucané šedivé mraky a před námi svěží zeleň pastvin před větrným Dvorem. Ležnice, Kounice, po bývalé vlečce lehce stoupáme travou od dolu Svatopluk ke Stanumu a kolem Lánského dvora k hnojišti, kde začíná nová cyklostezka, jenž nás vede ke kamenné vyhlídce Krásno, kde se objevuje náhodu Marty a hrozí pár kapek deště.

Deštivé mraky se ženou na Toužim, u rozhledny se ochladilo a větrovky i pláštěnky mají co dělat, aby udržely tělesné teplo tukanského hejna ve sjezdu k silnici na Lauterbach, kde dáváme levou pod vrchol Šibeníku. Šotolina a žlutá značka nás pak vede ke sjezdu ke Komářím rybníkům i k hájovně Třídomí, kde ji měníme za zelenou, jenž nás doprovodí až do Dvorů pod Nadlesím. Dlouho jsme nejeli ke kříži nad Loktem, projíždím za ostatními loukami a jsme u odpočívadla u Kříže, pěkný a rychlý technický sjezd po singltreku pak končí v Lokti.

Zapadající slunce dává šanci ulovit pěkné snímky hradu a mě dává šanci dohonit tým, který na mě čeká za tábořištěm. Na cyklostezce se mohou dnes předvést silničáři a hned je to na Garminu vidět. Rychlost se zvyšuje, v zaprášených očích prach, nechávám mladší kamarády odjet a nacházím je až u stolu na základně, kam dojíždím s malým spožděním.

Připojuji se k všeobecné oslavě narození Honzíkova vnuka, venku se mění světlo na tmu, kterou pak na cestě domova prořezávají světla našich reflektorů. S láskou pak ukládám své kolo ke spánku a ještě si na terase, při zápisu dnes odjetých 58mi kilometrů, vychutnávám pozdní večerní teplo. Bezva příprava a trénink na Krále…

fotky

 3 zhlédnutí celkem

2022 05 14 Cibulka

Sobotní ráno, sluneční paprsky se snaží a modrá obloha vítá Tukany na startu vyjížďky, která dnes povede tým do míst kde jsme již zanechali mnoho stop našich plášťů a odkud je vidět, v případě přízně i dost daleko. 12 kusů vyjíždí pod Roh a přes Podhorskou kypu a Nové Sedlo k vyhlídce Pískovec II, kde Zelí kontroluje stav zadní osy a zbytek týmu kontroluje pracovní aktivity hluboko pod námi v jámě dolu Jiří.

Pohled na vyuhlený revír necháváme za sebou a přes Královské Poříčí nás vede asfalt k Sokolovu, kde nás vítají hromady odpadků před i kolem nádraží. Kdo je tam zanechal všichni víme a trávit zde dovolenou, chce jistě mnoho odvahy. Nám odvaha nechybí při průjezdu Svatavou i ve stoupání k Luhu nad Svatavou, ale i při jízdě po parapetu kolem Svatava River, kterou překonáváme po chatrném mostku v Josefově, kde boží muka zroku 1709 připomínají utonutí Markéty Frietzschové v řece Svatavě.

Tým ztráty na životě zde nezaznamenal, chybí jen Bobo, jenž si jede svým tempem a svou trasou kolem zbytků zdejšího, kdysi vyhlášeného pivovaru s ročním výstavem 22500 hl piva. Pivka se asi nedočkal a všichni se opět setkáváme v osadě Modrá Kotva, kde se nad ohněm ohřívají buřty a v poledním slunci i Tukani.

Buřtobraní je skončeno, bidony doplněny zdravou lesní vodou a zelená značka nás vede k patě ocelové konstrukce v místech Šibeničního vrchu. Příhodné místo, kde jste ve 30ti metrech nad zemí Bohu blíž a také vidíte hodně daleko. Pohoupáni Cibulkou se vracíme zpět do sedel a lalůčkem přes kamennou kazatelnu Kaple Nesvětější Trojice se vezu, zapudrován zvířeným prachem k rozcestí U Studence a po asfaltu před Horní Studenec, kde dáváme pravou do stále stoupavých lesních cest nad Oloví.

Chvilka na traťovku u pomníku padlých  a je tu sjezd do ulice Československých lesů a k mostu přes Svatavu v Oloví, kde Boba zachraňuje hokynář, který nerozumí cesky. Tým ale nezachrání nic před stoupáním z Oloví. Modrá je dobrá a kolem paneláků a hasičárny vzlínám vzhůru k Loučné. Překonané vrstevnice už nepočítám, odpolední slunce vysušuje zbytky tělesných tekutin, které usilovně doplňuji v osvěžovně „Na chvíli“ v Jindřichovicích.

Osvěženi míjíme jindřichovický klen na začátku aleje mezi zámkem a oborou v nadmořské výšce 665 m. Před námi je zchátralý lovecký zámeček „Mes idées“, dnes ve vlastnictví čečenských miliardářů a tedy nepřístupný. Vstupenky došly, na prohlídku stejně není nálada a na nás čeká lepší lákadlo v podobě naleštěné pípy v hospodě „Na Tajchu“ v Šindelové. Jen zasyčelo.

Nacházíme zde šťastného a čerstvého dědu Honzíka a smutný Bobo zde předvádí efekt přeskakujícího řetězu a odjíždí ve směru k Nejdku. Zavodněné svaly pak pohání kola týmu po panelce i loukách k Poušti a nad Tatrovice, kde dáváme levou k Rájci a přednost sjezdu lesem k Vlčímu potoku, jenž nás vede lalůčkama k rybářům až do Nové Role, kde místní fotbalisti zrovna dostali šest banánů. Smůla.

Prohra domorodé fandy jistě bolí, ale plzeň nevyschla a posilněni odjíždíme do posledních kilometrů k základně. Já se loučím předčasně a po polním letišti se jedu seznámit s týmem v barvách hovězí kůže a dávám závod s urostlým býkem. Nemá šanci, mizím rychle za ohradník a po chvilce jsem u vysílačky a také doma, kde si zapisuji dnes odjetých 76 kilometrů. Bezva sobotní vyjížďka…

fotky

 

 13 zhlédnutí celkem

2022 05 10 Kfely

Úterní velmi teplé odpoledne vylákalo k „povinné“ vyjížďce skoro rekordní účast. Bobo tradičně trucuje, sokolík Žíža prohnal svou silničku z Kolince do Varů, aby dnes mohl pozdravit tým před startem. Malý náčelník dává pokyn a už to valíme kolem Thermalu vzhůru k Jaru a v kličkách lesních cest stále výš k Camera Obcura a první oddych si můžeme dovolit až u „Gétovky“.

Krátký sjezdík do Hůrek a obvyklé technické pasáže před hvězdárnou ruší pořezané smrky. Kola přenesena a jsem zvědav kdo obnoví žluté značení v této džungli. V Hůrkách si nic nepořídíte a není nač čekat. Singltrek v lesních partiích pod „Pičusbergem“ máme za sebou a při jízdě na Kolovou dáváme v lese pravou, abychom se popasovali s technikou jízdy v lesáky řádně roz….ném terénu. Mezi pařezy a v kolejích vyrytými lesními stroji si pak hledám svou stopu a jsem konečně na asfaltu „Okružní pěšiny“, která vede tým pod kdysi vyhlášené místo a dnes ruinu hotelu Sennhof.

Při stoupání po červené od tohoto smutku na Kolovou otírám čelo od potu a padlý smrk, nejen mne nutí k podlézání. Stoupání pak končí na Kolové, zde traťovka, zkontrolovat obsah bidonů a cyklostezka nás vede ke golfišti pana Ebena. Rychlý sjezd do Stanovic, ze kterých vyjíždíme dnes v netradičním směru po loukách „U trigonometru“ ke kótě 610 m.n.m. „U Křížku“.

Nikdo neschází a před námi je zprvu sjezd do údolí „Nad lomem“ a pak výjezd k vrcholu „Mlýnského vrchu“, odkud si všichni, při sjezdu volným terénem k Bečovské silnici, přijdou na své. No vybál jsem se, brzdové kotouče vychladly a jsem ve Kfelech, kde na nás čekají „tři brdky“ před Cihelnami. Dnes se nám chtějí dřevorubci asi pomstít, opět prolézáme a přelezáme kmeny stmrků. Skelety řádně protaženy, svaly procvičeny, kůže potrhána a objevují se i „kapičky“, ztráty na životech nezaznamenány.

Tradiční výjezd po asfaltu od golfiště v Cihelnách  k hájovně Bor, přerušen návštěvou Žíry a poslední stoupání, tentokrát to dávám po zkratce, končí oblíbeným pádem po „jezevcovce“ do Doubí. Ještě výjezd kolem hřbitova ke trati a k „Mlýnkům“ končí sjezdem do ulice „Pod lesem“. Ještě přejet trať a „Tuhnická cesta“ mne neomylně přivádí do míst, kde žíznivý Tukan obvykle nachází svůj pramen.

Vyprahlé svaly zavodněny, nekončící zábava u stolu, čas letí a venku je tma i teplo. Tentokrát je návrat domů zpestřen společností. Otvírám bránu, kolo uloženo k odpočinku a okousán Drakem si pak hbitou rukou zapisuji 38 odjetých kilometrů s 1030 metry převýšení. Bezva vyjížďka …

fotky

 

 17 zhlédnutí celkem

2022 05 07 Žlutice

12 kusů dnes vítá u ACS slunce, modrá obloha a také vyjížďka, směřovaná do terénů před Vladařem a tepelské pánve kolem Toužimi. Letní teplota určuje počet vrstev oblečení a první metry na procvičení svalstva vedou tradičně vzhůru do lázeňských lesů, Hřeben do Tuhnického lesa překonán a „čapkovka“ nás vede do Slovanské a Březové. Tradičně kolem Alice a z lesní stezky, dávám za ostatními přednost výjezdu po zkratce na „Okružní“, po které jedeme pod Vítkovku a přes Kolovou na Pilu, kde čeká červená značka, která povede tým až do Žlutic.

Dlouhá Lomnice, Horní Tašovice a Bochov s tradiční návštěvou osvěžovny „U zlaté koule“. Klasika v podobě držkové a desítky, přidává tělesný optimismus a vracíme se do terénů před Údrčí, abychom z Polomu ztratili výšku, kterou pak poctivě nabíráme v dlouhém stoupání k Ratiboři a po svěže zelených loukách pod Dlouhý vrch. Krátká zastávka na kochání uklidňuje tep i dech. Pohled ke Skokům i k Ratiboři má své kouzlo a své kouzlo má i „Pub Cihelna“ ve Žluticích.

Nečekáme tedy a rychlý sjezd nás přivádí nad Verušice, pak kolem hřbitova a kostela sv. Mikuláše míříme loukami k terase osvěžovny. Meníčko nabídlo všechny chutě, plzeň tradici a už si dáváme do těla ve stoupání od mostu přes Střelu. Zdolané vrstevnice pomalu přibývají, ve slunci a v tělesné námaze se můj naspořený tělesný tuk rychle rozpouští a u kapličky nad Mostcem to mám za sebou. Nikdo nechce čekat, abych nevychladl jedu dál rychle za týmem ke Štědré.

Asfalt šetří síly, Lažany, Brložec, Smilov, Radyně, nestačím sledovat krajinu a jsme v Toužimi, kde prahnu „U Čápa“ po Kofole. Sladké koláčky z Verčiny produkce doplnily mé cukry a před námi je návrat k rodné hroudě. Nejdřív kolem Střely pod Chylice, kde další stoupání vede tým ke Smilovu, za kterým opouštíme asfalt a dáváme levou do volného terénu. Úzká, kravami rozdupaná stezička, svědčí tréninku rovnováhy a kolem ohradníku nás vede ke kravínu, za kterým se chytáme modré značky, namalované k Českému Chloumku.

Oraniště dalo všem zabrat a asfalt natažený přes Javornou do Rybničné zklidňuje namožené zadní partie. No pohoda končí a pod „Skalním hradem“ jedu lesem za týmem dolů k rozcestí Červený kříž. Čerstvá voda ze studánky šplouchá v bidonech a rychlost jízdy se zvyšuje na lesní asfaltce k Pile. Vrchol Mravenčáku rychle přejet. V Kolové uzavíráme okruh, vracíme se zpět pod Vítkovku a stále dolů zkratkami pod Waltrovku a pak po „Okružní“ do Kome.

Návrh na zdolání Rusalky všemi zamítnut a tak dáváme přednost jízdě lázeňským územím. U divadla na nás hledí nový otec vlasti. Pobledlý, nerezový Karel IV sedí pevně v sedle jako Tukani, kteří spěchají domů a zbytek týmu se pak tlačí na terase základny. V šenku se slaví šedesátiny neznámého občana, venku teplo a domů je to jen kousek. Jedno z povinnosti, opouštím společnost a poslední stoupání mám za sebou. Kolo uloženo, tělo zbaveno potu a prachu, kalorie doplněny a v deníčku přibývá zápis „Žlutice 96km“…

fotky

 66 zhlédnutí celkem

Strana 1 z 188

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák