Malé Kyšice, restaurace „U Kozla“. 38 kusů před startem vyjížďky

Už jsem skoro zapomněl, kde se nachází Unhošť a místa, kde se kdysi proháněli běžkaři na sněhu. Dnes pozvánka na významnou, pohříchu světovými i domácími médii opomíjenou akci, zní jasně a Jardu nelze zklamat. Počasí přeje, rozespalý sedám k Pavlovi do transportéru a sleduji před námi jedoucího JTF s nákladem dalších Tukanů. Krátká zastávka na párek v rohlíku a už se hrabeme ven v Malých Kyšicích, kde mají jen tak náhodou v provozu pípu „U Kozla“ i s dalším příslušenstvím popsaným v jídelním lístku.

Jarda se svým popisem trati vyjížďky přispívá k dobré náladě, rozdané mapky připomenou na trati zbloudilým, kudy mají jet. Ještě společná fotka a 38 kusů vyjíždí směr Poteplí, kde od kaple Sv. JN vjíždí balík do terénu. Dopravní značka velí rychlost 30km, ale dnes se nezávodí a jistě si všichni vychutnávají svěží jarní zeleň bukového lesa i příjemné dusno ve stoupání k Jenčovu a Skalce, kde je chvilka čekání vyplněna traťovkami i zásadními rozhovory mezi přáteli.

V klidném tempu dojíždí mladí, doprovázeni JTF a všichni se vrháme se opět do terénu, kde náhodné setkání s broukem roháčem brzdí tempo. Lucanus cervus nic nenamítá, nestydí se a poskytuje nadšeným fotografům pohled na obrovská klepeta. Naštěstí jej nikdo nezrakvil. Pěkný exemplář přemístěn mimo cestu a můžeme se opět ve sjezdu kochat přírodou katastru „Mařtálka“, kde pod „Starou mýtí“ v úvozu dáváme minutu ticha se vzpomínkou na Borisův drsný zážitek, jenž všem připomíná i odřený mladý buk ověšený brýlemi. Boris, doprovázený Pedrem je živý, zdravý i celý opět mezi námi.

Sjezd pak končí před dravým tokem spojených vod Úhlavy, Úslavy, Radbuzy i Mže a na druhém břehu restaurace hlásí vyšťaveným poutníkům „… WIFI nemáme, stravenky nebereme, bezlepkovou a veganskou stravu nevaříme!“. Nepřátel z řad personálu se ale nebojíme, nabídka z jídelního lístku hravě poražena i vypleněna a Jarda má co dělat aby s týmem opět pohnul.

Jsme opět zpět na správné straně Berounky a její vody nás doprovází k údolí, kde na nás čeká odpolední siesta ve formě krátkého stoupání kolem skoro vyschlého potoku „Vúznice“ k Nižboru. Krátká zastávka a z Lesní ulice vede vrstevnice tým ke sjezdu, kde v údolí do tempa pějí svou píseň kalné vody „Žlubineckého“ potoku. Mírné a lehké stoupání se v závěru mění na prudké, kde kořeny a vlhké kameny prověřují technickou zdatnost zúčastněných.

Konečně je tu rozcestí Chyňava, žádné ztráty na životech zde nezaznamenány, jen „elektrikáři“ se někam vytratili a nemohou se tedy s námi potěšit pohledem na vlnící se osení a svěží jarní modrou barvu medonosné Phacelia tanacetifolia – svazenky vratičolisté. Fotografové mají žně, zemědělci si počkají a my nečekáme a polními cestami se blížíme k plánované zastávce v Podkozí.

Zřejmě jsme přijeli pozdě, restaurace „U Srubu“ je obsazena nepřítelem v podobě svatby a nevrlá servírka také nepřispěla k dobré pohodě. Nic není ztraceno a vracíme se zpět a lalůčkem přes Liběčov sjíždíme lesní cestou do míst, kde Chyňavský potok končí u plotu obory, jistého movitého nebožtíka. Oka kamer bedlivě sledují náš pohyb, rychle Dolní Podkozí opouštíme a vedeni červenou značkou, v pěkném singltreku proti proudu Loděnice, jedeme k Údersku, kde lze obdivovat u hřbitova zdejších mlynářů betonové sofa i s pěknou vyhlídkou.

Vychutnávám si jako ostatní klid i jízdu kolem vody a je tu Rejnov s připraveným občerstvením. Vynikající broskvový koláč, „Golden Pheasant“ v plechu a pro fajnšmekry i dobrá cigárka. Jo příroda je příroda, její krásu ale měníme za poslední kilometry vyjížďky v přírodním parku „Povodí Kačáku“, jenž je ukončena populárním výjezdem po asfaltu lesní cesty k cíli, kde to již bzučí jako v úlu. Vyjížďka končí, nezmokli jsme a účastníci se jdou upravit k večerní zábavě.

Já ukládám kolo do auta a pak se upravuji koprovkou a skvělým 11° vývarem z výstavu pivovaru Kozel. Koukám pak na sále do mobilu na galerii fotek účastníků i přírody kolem trasy a zdá se, že přežít v sedle kola osmdesátku není pro jistého perspektivního bajkera ve společnosti přátel „Unhošťské lyže“, žádný problém. Jarda Pavlovi plní uši melodiemi klarinetu a sólo pro 150ti letý pár oslavenců přitahuje na parket všechny pohybuchtivé a tanečně vzdělané přátele.

Tak přátelé, Jardovi to dnes náramně vyšlo. Slunce, teplo, skvělá nálada i po 46ti odjetých kilometrech bez defektů a zranění. Je však třeba ukončit psaní, vrátit se zpět na zem a připravit se na příští setkání…

fotky

 78 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes