Parta bikerů z Karlových Varů

Měsíc: Květen 2022

2022 05 14 Cibulka

Sobotní ráno, sluneční paprsky se snaží a modrá obloha vítá Tukany na startu vyjížďky, která dnes povede tým do míst kde jsme již zanechali mnoho stop našich plášťů a odkud je vidět, v případě přízně i dost daleko. 12 kusů vyjíždí pod Roh a přes Podhorskou kypu a Nové Sedlo k vyhlídce Pískovec II, kde Zelí kontroluje stav zadní osy a zbytek týmu kontroluje pracovní aktivity hluboko pod námi v jámě dolu Jiří.

Pohled na vyuhlený revír necháváme za sebou a přes Královské Poříčí nás vede asfalt k Sokolovu, kde nás vítají hromady odpadků před i kolem nádraží. Kdo je tam zanechal všichni víme a trávit zde dovolenou, chce jistě mnoho odvahy. Nám odvaha nechybí při průjezdu Svatavou i ve stoupání k Luhu nad Svatavou, ale i při jízdě po parapetu kolem Svatava River, kterou překonáváme po chatrném mostku v Josefově, kde boží muka zroku 1709 připomínají utonutí Markéty Frietzschové v řece Svatavě.

Tým ztráty na životě zde nezaznamenal, chybí jen Bobo, jenž si jede svým tempem a svou trasou kolem zbytků zdejšího, kdysi vyhlášeného pivovaru s ročním výstavem 22500 hl piva. Pivka se asi nedočkal a všichni se opět setkáváme v osadě Modrá Kotva, kde se nad ohněm ohřívají buřty a v poledním slunci i Tukani.

Buřtobraní je skončeno, bidony doplněny zdravou lesní vodou a zelená značka nás vede k patě ocelové konstrukce v místech Šibeničního vrchu. Příhodné místo, kde jste ve 30ti metrech nad zemí Bohu blíž a také vidíte hodně daleko. Pohoupáni Cibulkou se vracíme zpět do sedel a lalůčkem přes kamennou kazatelnu Kaple Nesvětější Trojice se vezu, zapudrován zvířeným prachem k rozcestí U Studence a po asfaltu před Horní Studenec, kde dáváme pravou do stále stoupavých lesních cest nad Oloví.

Chvilka na traťovku u pomníku padlých  a je tu sjezd do ulice Československých lesů a k mostu přes Svatavu v Oloví, kde Boba zachraňuje hokynář, který nerozumí cesky. Tým ale nezachrání nic před stoupáním z Oloví. Modrá je dobrá a kolem paneláků a hasičárny vzlínám vzhůru k Loučné. Překonané vrstevnice už nepočítám, odpolední slunce vysušuje zbytky tělesných tekutin, které usilovně doplňuji v osvěžovně „Na chvíli“ v Jindřichovicích.

Osvěženi míjíme jindřichovický klen na začátku aleje mezi zámkem a oborou v nadmořské výšce 665 m. Před námi je zchátralý lovecký zámeček „Mes idées“, dnes ve vlastnictví čečenských miliardářů a tedy nepřístupný. Vstupenky došly, na prohlídku stejně není nálada a na nás čeká lepší lákadlo v podobě naleštěné pípy v hospodě „Na Tajchu“ v Šindelové. Jen zasyčelo.

Nacházíme zde šťastného a čerstvého dědu Honzíka a smutný Bobo zde předvádí efekt přeskakujícího řetězu a odjíždí ve směru k Nejdku. Zavodněné svaly pak pohání kola týmu po panelce i loukách k Poušti a nad Tatrovice, kde dáváme levou k Rájci a přednost sjezdu lesem k Vlčímu potoku, jenž nás vede lalůčkama k rybářům až do Nové Role, kde místní fotbalisti zrovna dostali šest banánů. Smůla.

Prohra domorodé fandy jistě bolí, ale plzeň nevyschla a posilněni odjíždíme do posledních kilometrů k základně. Já se loučím předčasně a po polním letišti se jedu seznámit s týmem v barvách hovězí kůže a dávám závod s urostlým býkem. Nemá šanci, mizím rychle za ohradník a po chvilce jsem u vysílačky a také doma, kde si zapisuji dnes odjetých 76 kilometrů. Bezva sobotní vyjížďka…

fotky

 

 11 zhlédnutí celkem

2022 05 10 Kfely

Úterní velmi teplé odpoledne vylákalo k „povinné“ vyjížďce skoro rekordní účast. Bobo tradičně trucuje, sokolík Žíža prohnal svou silničku z Kolince do Varů, aby dnes mohl pozdravit tým před startem. Malý náčelník dává pokyn a už to valíme kolem Thermalu vzhůru k Jaru a v kličkách lesních cest stále výš k Camera Obcura a první oddych si můžeme dovolit až u „Gétovky“.

Krátký sjezdík do Hůrek a obvyklé technické pasáže před hvězdárnou ruší pořezané smrky. Kola přenesena a jsem zvědav kdo obnoví žluté značení v této džungli. V Hůrkách si nic nepořídíte a není nač čekat. Singltrek v lesních partiích pod „Pičusbergem“ máme za sebou a při jízdě na Kolovou dáváme v lese pravou, abychom se popasovali s technikou jízdy v lesáky řádně roz….ném terénu. Mezi pařezy a v kolejích vyrytými lesními stroji si pak hledám svou stopu a jsem konečně na asfaltu „Okružní pěšiny“, která vede tým pod kdysi vyhlášené místo a dnes ruinu hotelu Sennhof.

Při stoupání po červené od tohoto smutku na Kolovou otírám čelo od potu a padlý smrk, nejen mne nutí k podlézání. Stoupání pak končí na Kolové, zde traťovka, zkontrolovat obsah bidonů a cyklostezka nás vede ke golfišti pana Ebena. Rychlý sjezd do Stanovic, ze kterých vyjíždíme dnes v netradičním směru po loukách „U trigonometru“ ke kótě 610 m.n.m. „U Křížku“.

Nikdo neschází a před námi je zprvu sjezd do údolí „Nad lomem“ a pak výjezd k vrcholu „Mlýnského vrchu“, odkud si všichni, při sjezdu volným terénem k Bečovské silnici, přijdou na své. No vybál jsem se, brzdové kotouče vychladly a jsem ve Kfelech, kde na nás čekají „tři brdky“ před Cihelnami. Dnes se nám chtějí dřevorubci asi pomstít, opět prolézáme a přelezáme kmeny stmrků. Skelety řádně protaženy, svaly procvičeny, kůže potrhána a objevují se i „kapičky“, ztráty na životech nezaznamenány.

Tradiční výjezd po asfaltu od golfiště v Cihelnách  k hájovně Bor, přerušen návštěvou Žíry a poslední stoupání, tentokrát to dávám po zkratce, končí oblíbeným pádem po „jezevcovce“ do Doubí. Ještě výjezd kolem hřbitova ke trati a k „Mlýnkům“ končí sjezdem do ulice „Pod lesem“. Ještě přejet trať a „Tuhnická cesta“ mne neomylně přivádí do míst, kde žíznivý Tukan obvykle nachází svůj pramen.

Vyprahlé svaly zavodněny, nekončící zábava u stolu, čas letí a venku je tma i teplo. Tentokrát je návrat domů zpestřen společností. Otvírám bránu, kolo uloženo k odpočinku a okousán Drakem si pak hbitou rukou zapisuji 38 odjetých kilometrů s 1030 metry převýšení. Bezva vyjížďka …

fotky

 

 15 zhlédnutí celkem

2022 05 07 Žlutice

12 kusů dnes vítá u ACS slunce, modrá obloha a také vyjížďka, směřovaná do terénů před Vladařem a tepelské pánve kolem Toužimi. Letní teplota určuje počet vrstev oblečení a první metry na procvičení svalstva vedou tradičně vzhůru do lázeňských lesů, Hřeben do Tuhnického lesa překonán a „čapkovka“ nás vede do Slovanské a Březové. Tradičně kolem Alice a z lesní stezky, dávám za ostatními přednost výjezdu po zkratce na „Okružní“, po které jedeme pod Vítkovku a přes Kolovou na Pilu, kde čeká červená značka, která povede tým až do Žlutic.

Dlouhá Lomnice, Horní Tašovice a Bochov s tradiční návštěvou osvěžovny „U zlaté koule“. Klasika v podobě držkové a desítky, přidává tělesný optimismus a vracíme se do terénů před Údrčí, abychom z Polomu ztratili výšku, kterou pak poctivě nabíráme v dlouhém stoupání k Ratiboři a po svěže zelených loukách pod Dlouhý vrch. Krátká zastávka na kochání uklidňuje tep i dech. Pohled ke Skokům i k Ratiboři má své kouzlo a své kouzlo má i „Pub Cihelna“ ve Žluticích.

Nečekáme tedy a rychlý sjezd nás přivádí nad Verušice, pak kolem hřbitova a kostela sv. Mikuláše míříme loukami k terase osvěžovny. Meníčko nabídlo všechny chutě, plzeň tradici a už si dáváme do těla ve stoupání od mostu přes Střelu. Zdolané vrstevnice pomalu přibývají, ve slunci a v tělesné námaze se můj naspořený tělesný tuk rychle rozpouští a u kapličky nad Mostcem to mám za sebou. Nikdo nechce čekat, abych nevychladl jedu dál rychle za týmem ke Štědré.

Asfalt šetří síly, Lažany, Brložec, Smilov, Radyně, nestačím sledovat krajinu a jsme v Toužimi, kde prahnu „U Čápa“ po Kofole. Sladké koláčky z Verčiny produkce doplnily mé cukry a před námi je návrat k rodné hroudě. Nejdřív kolem Střely pod Chylice, kde další stoupání vede tým ke Smilovu, za kterým opouštíme asfalt a dáváme levou do volného terénu. Úzká, kravami rozdupaná stezička, svědčí tréninku rovnováhy a kolem ohradníku nás vede ke kravínu, za kterým se chytáme modré značky, namalované k Českému Chloumku.

Oraniště dalo všem zabrat a asfalt natažený přes Javornou do Rybničné zklidňuje namožené zadní partie. No pohoda končí a pod „Skalním hradem“ jedu lesem za týmem dolů k rozcestí Červený kříž. Čerstvá voda ze studánky šplouchá v bidonech a rychlost jízdy se zvyšuje na lesní asfaltce k Pile. Vrchol Mravenčáku rychle přejet. V Kolové uzavíráme okruh, vracíme se zpět pod Vítkovku a stále dolů zkratkami pod Waltrovku a pak po „Okružní“ do Kome.

Návrh na zdolání Rusalky všemi zamítnut a tak dáváme přednost jízdě lázeňským územím. U divadla na nás hledí nový otec vlasti. Pobledlý, nerezový Karel IV sedí pevně v sedle jako Tukani, kteří spěchají domů a zbytek týmu se pak tlačí na terase základny. V šenku se slaví šedesátiny neznámého občana, venku teplo a domů je to jen kousek. Jedno z povinnosti, opouštím společnost a poslední stoupání mám za sebou. Kolo uloženo, tělo zbaveno potu a prachu, kalorie doplněny a v deníčku přibývá zápis „Žlutice 96km“…

fotky

 36 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 05 03 Rafanda

3. květen, úterní vyjížďka přilákala ke startu skoro rekordní účast 17ti kusů. K.H.Mácha by rychle jistě rád napsal oslavné verše, ale nedáváme mu šanci a rychle odjíždíme přes „Rolavu“ a přes Třeboňskou , odkud za tratí míříme k Čankovu, kde v lese pod Bílou skálou končí svůj krátký život Martinův šaltr. Minutu ticha ruší jen zpěv ptáků a tichý povzdech Martina. Kromě šaltru nás zde opouští i Bobo, jenž si hledá svou dnešní cestu.

Již bez Martina pokračujeme do Mezirolí a kolem Děpoltovického rybníku jedeme po novém asfaltu k Novému a Starému zámku v Děpoltkách. Který je nový a který je starý nepoznáte, oba jsou stejně zdevastované a nebyl to zub času. S myšlenkami na péči řádného hospodáře, vyjíždím rychle s týmem po asfaltu k Odeři, kde na vrcholu stoupání dáváme levou do terénu pod vrchol „Kupky“.

Dlouho námi nejetá stezka se ztrácí ve vysoké trávě, ale po chvíli kličkování v lese už hledíme na zrcadlo hladiny „Odeřského“ jezírka. Dnes se koupačka nekoná a houpavá cesta nás přivádí ke sjezdu k Rafandě. Volný terén je jen pro zdatné, ostatní volí klasiku sjezdu po zelené a jsme v místech, kde stojí moderní výdobytek lidské mysli.

Pivní automat u „Rafandy“ a zapůjčený žeton poskytuje vyšťaveným potřebné ionty pro výjezd krátkého brdku k židovskému hřbitovu a k rychlé jízdě po vrstevnici nad zahrádky v Hrozněntíně. Singltrek máme za sebou a před námi je sjezd kolem hřiště a za silnicí výjezd k Velkému rybníku a k oboře, kolem které to valíme do Sadova, kde se loučí Robert.

Poslední metry k základně jsou vyšperkovány rychlou jízdou po cyklostezce do Drahovic, kde se odrozuje Míra. Ještě zdolat pivní špurt na Moskevské a základna žije. Kupodivu je tu dnes také velká účast, čas rychle letí, ručičky hodinek se blíží k zavírací hodině a já se také blížím po 40ti kilometrech k domovu. Nějak nám to dnes rychle uteklo i K.H. Mácha by nestačil zaznamenat ve verších dnešní májový výkon…

fotky

 9 zhlédnutí celkem

2022 04 30 Kladská

Ranní slunce budí Tukany do poslední dubnové soboty. U ACS se sjíždí 16 kusů a dnes je čeká jarní klasika v terénech Slavkovského lesa spojená s návštěvou osvěžovny v oblíbeném místě knížete Otty Sigismunda Schönburg-Waldenburga. Pomalu vyjíždíme přes Dvory a na rozehřátí svalů je Pušákem ordinován výjezd od Globusu na Roh a k oboře. Nastoupané metry pak rychle ztrácím ve sjezdu k loketskému tábořišti.

Tentokrát před Gardnerem dáváme levou a Ohře je překonána po houpací lávce. Pravý břeh vede tým ke Kolowraské skále a k amfiteátru, od kterého je to jen kousek k pumpě i k lesní cestě a dlouhému stoupání kolem Supího potoku. Název toku všem napovídá, jak kolem něj ve stoupání supí a lapají po vzduchu plíce bajkerů. Naštěstí stoupání nevede až do nebe a po chvíli nás za Nadlesím vede zelená značka k hájovně Třídomí a žlutá pak ke Komářím rybníkům.

Chvilka na traťovku, vím kudy jet, nechci čekat a jedu dál po žluté, která mě vede zprvu po hřebínku mezi dvěma příkopy naplněnými bahnitě rezavou vodou. Po chvíli mne dohání Roman a hned mi ukázal záda ve stoupání ke Špičáku, za kterým se opět potkávám s týmem, který toto stoupání vynechal a Komáří vrch pohodlně objel.

Osm vrstevnic mi dalo zabrat a setkání s Berym, jenž při pohledu na Krásenskou věž pronesl své klasické „zasrané Krásno“, mi připomíná abych se podíval do OP. JTF s Berym i Ájou se vrací zpět kolem rozhledny k domovu a tým jede, doprovázen „Dlouhou stokou“ k oblíbené „panelce“, na které si přijdou na své i tlumiče a odpružené vidle.

Neodpružené části našich skeletů a svalů pak dostávají do těla na šotolině a kamení cest v lesním katastru „Kozinec“. Rozcestí „V Požárech“ i „Mýtský rybník“ připomínají, že je to jen kousek k asfaltu silnice z Pramenů na Kladskou. Polední slunce hřeje, nikam nechvátám a jedu v klidu doprovázen  Vinim vstříc nabídce poledního menu Myslivecké hospůdky, kde se objevuje i Marty a Hanka.

Kalorie doplněny, gauče či otomany zde nenabízí a tak se vracíme zpět kolem „Hvězdy“, odkud nás vede zelená značka až do Milířů. Na vrchol Krudumi se dnes nechystáme, stačí pohled a čeká nás rychlý sjezd do Třídomí, za kterým se vracíme na zelenou. Ztracený Pepíno, Roman i Dima Petr se vrací zpět do balíku a od Nadlesí to valíme přes Dvory singltrekem dolů kolem kaskád do Lokte.

Roman si vychutnává schody, které jsme zkušeně objeli a houpací lávka pak připomíná, že je třeba doplnit chybějící kapaliny. U Gardnera se tentokrát nezdržujeme a zvýšené tempo kolem Ohře končí v „pionýrském“, kde opouštím tým a jedu v předvečer máje domů, kde si pak zapisuji 86 svižně odjetých kilometrů. Škoda že K.H. Mácha s námi nejezdí, může jen závidět…

fotky Roman, Žíža a

 52 zhlédnutí celkem

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák