Sobotní ráno, sluneční paprsky se snaží a modrá obloha vítá Tukany na startu vyjížďky, která dnes povede tým do míst kde jsme již zanechali mnoho stop našich plášťů a odkud je vidět, v případě přízně i dost daleko. 12 kusů vyjíždí pod Roh a přes Podhorskou kypu a Nové Sedlo k vyhlídce Pískovec II, kde Zelí kontroluje stav zadní osy a zbytek týmu kontroluje pracovní aktivity hluboko pod námi v jámě dolu Jiří.

Pohled na vyuhlený revír necháváme za sebou a přes Královské Poříčí nás vede asfalt k Sokolovu, kde nás vítají hromady odpadků před i kolem nádraží. Kdo je tam zanechal všichni víme a trávit zde dovolenou, chce jistě mnoho odvahy. Nám odvaha nechybí při průjezdu Svatavou i ve stoupání k Luhu nad Svatavou, ale i při jízdě po parapetu kolem Svatava River, kterou překonáváme po chatrném mostku v Josefově, kde boží muka zroku 1709 připomínají utonutí Markéty Frietzschové v řece Svatavě.

Tým ztráty na životě zde nezaznamenal, chybí jen Bobo, jenž si jede svým tempem a svou trasou kolem zbytků zdejšího, kdysi vyhlášeného pivovaru s ročním výstavem 22500 hl piva. Pivka se asi nedočkal a všichni se opět setkáváme v osadě Modrá Kotva, kde se nad ohněm ohřívají buřty a v poledním slunci i Tukani.

Buřtobraní je skončeno, bidony doplněny zdravou lesní vodou a zelená značka nás vede k patě ocelové konstrukce v místech Šibeničního vrchu. Příhodné místo, kde jste ve 30ti metrech nad zemí Bohu blíž a také vidíte hodně daleko. Pohoupáni Cibulkou se vracíme zpět do sedel a lalůčkem přes kamennou kazatelnu Kaple Nesvětější Trojice se vezu, zapudrován zvířeným prachem k rozcestí U Studence a po asfaltu před Horní Studenec, kde dáváme pravou do stále stoupavých lesních cest nad Oloví.

Chvilka na traťovku u pomníku padlých  a je tu sjezd do ulice Československých lesů a k mostu přes Svatavu v Oloví, kde Boba zachraňuje hokynář, který nerozumí cesky. Tým ale nezachrání nic před stoupáním z Oloví. Modrá je dobrá a kolem paneláků a hasičárny vzlínám vzhůru k Loučné. Překonané vrstevnice už nepočítám, odpolední slunce vysušuje zbytky tělesných tekutin, které usilovně doplňuji v osvěžovně „Na chvíli“ v Jindřichovicích.

Osvěženi míjíme jindřichovický klen na začátku aleje mezi zámkem a oborou v nadmořské výšce 665 m. Před námi je zchátralý lovecký zámeček „Mes idées“, dnes ve vlastnictví čečenských miliardářů a tedy nepřístupný. Vstupenky došly, na prohlídku stejně není nálada a na nás čeká lepší lákadlo v podobě naleštěné pípy v hospodě „Na Tajchu“ v Šindelové. Jen zasyčelo.

Nacházíme zde šťastného a čerstvého dědu Honzíka a smutný Bobo zde předvádí efekt přeskakujícího řetězu a odjíždí ve směru k Nejdku. Zavodněné svaly pak pohání kola týmu po panelce i loukách k Poušti a nad Tatrovice, kde dáváme levou k Rájci a přednost sjezdu lesem k Vlčímu potoku, jenž nás vede lalůčkama k rybářům až do Nové Role, kde místní fotbalisti zrovna dostali šest banánů. Smůla.

Prohra domorodé fandy jistě bolí, ale plzeň nevyschla a posilněni odjíždíme do posledních kilometrů k základně. Já se loučím předčasně a po polním letišti se jedu seznámit s týmem v barvách hovězí kůže a dávám závod s urostlým býkem. Nemá šanci, mizím rychle za ohradník a po chvilce jsem u vysílačky a také doma, kde si zapisuji dnes odjetých 76 kilometrů. Bezva sobotní vyjížďka…

fotky

 

 50 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes