Ranní slunce budí Tukany do poslední dubnové soboty. U ACS se sjíždí 16 kusů a dnes je čeká jarní klasika v terénech Slavkovského lesa spojená s návštěvou osvěžovny v oblíbeném místě knížete Otty Sigismunda Schönburg-Waldenburga. Pomalu vyjíždíme přes Dvory a na rozehřátí svalů je Pušákem ordinován výjezd od Globusu na Roh a k oboře. Nastoupané metry pak rychle ztrácím ve sjezdu k loketskému tábořišti.

Tentokrát před Gardnerem dáváme levou a Ohře je překonána po houpací lávce. Pravý břeh vede tým ke Kolowraské skále a k amfiteátru, od kterého je to jen kousek k pumpě i k lesní cestě a dlouhému stoupání kolem Supího potoku. Název toku všem napovídá, jak kolem něj ve stoupání supí a lapají po vzduchu plíce bajkerů. Naštěstí stoupání nevede až do nebe a po chvíli nás za Nadlesím vede zelená značka k hájovně Třídomí a žlutá pak ke Komářím rybníkům.

Chvilka na traťovku, vím kudy jet, nechci čekat a jedu dál po žluté, která mě vede zprvu po hřebínku mezi dvěma příkopy naplněnými bahnitě rezavou vodou. Po chvíli mne dohání Roman a hned mi ukázal záda ve stoupání ke Špičáku, za kterým se opět potkávám s týmem, který toto stoupání vynechal a Komáří vrch pohodlně objel.

Osm vrstevnic mi dalo zabrat a setkání s Berym, jenž při pohledu na Krásenskou věž pronesl své klasické „zasrané Krásno“, mi připomíná abych se podíval do OP. JTF s Berym i Ájou se vrací zpět kolem rozhledny k domovu a tým jede, doprovázen „Dlouhou stokou“ k oblíbené „panelce“, na které si přijdou na své i tlumiče a odpružené vidle.

Neodpružené části našich skeletů a svalů pak dostávají do těla na šotolině a kamení cest v lesním katastru „Kozinec“. Rozcestí „V Požárech“ i „Mýtský rybník“ připomínají, že je to jen kousek k asfaltu silnice z Pramenů na Kladskou. Polední slunce hřeje, nikam nechvátám a jedu v klidu doprovázen  Vinim vstříc nabídce poledního menu Myslivecké hospůdky, kde se objevuje i Marty a Hanka.

Kalorie doplněny, gauče či otomany zde nenabízí a tak se vracíme zpět kolem „Hvězdy“, odkud nás vede zelená značka až do Milířů. Na vrchol Krudumi se dnes nechystáme, stačí pohled a čeká nás rychlý sjezd do Třídomí, za kterým se vracíme na zelenou. Ztracený Pepíno, Roman i Dima Petr se vrací zpět do balíku a od Nadlesí to valíme přes Dvory singltrekem dolů kolem kaskád do Lokte.

Roman si vychutnává schody, které jsme zkušeně objeli a houpací lávka pak připomíná, že je třeba doplnit chybějící kapaliny. U Gardnera se tentokrát nezdržujeme a zvýšené tempo kolem Ohře končí v „pionýrském“, kde opouštím tým a jedu v předvečer máje domů, kde si pak zapisuji 86 svižně odjetých kilometrů. Škoda že K.H. Mácha s námi nejezdí, může jen závidět…

fotky Roman, Žíža a

 185 zhlédnutí celkem,  2 zhlédnutí dnes