První advent se svým shonem a nervozitou z covidu v patách je za námi. Dnes nám sníh opět čerstvě pocukroval karlovarsko i stezky v Tuhnickém lese, kde se dnes snažíme zanechat stopy svých zimních plášťů, při jedné z posledních letošních úterních vyjížděk.

Třetí odpolední hodina odbila a na startu se tlačí velmi prořídlé hejno Tukanů. Vyjíždíme vzhůru a lehký větřík nese šerem, pod bezlistými korunami stromů, povzdech nezúčastněných „…v tomto čase jezdí jen cvoci“. Ovšem kdo nepoznal kouzlo pohybu v sedle na zmrzlém i kluzkém podkladu skrytého pod vrstvou sněhu, jako by nebyl.

Zima se neptá, co jsme dělali na jaře, v létě i na podzim a svůj mrazivý dech se snaží vecpat pod funkční vrstvy cooldresů již od prvních metrů smělé jízdy na Tuhnické i Jezdecké cestě. Ve volném terénu pak bojujeme se sněhovou vrstvou až k lesovně Diana. Všude klid a mír, lázeňský les liduprázdný, divočáci asi také shání dárky. Po „Sovově“ stezce se pak rychle blížíme ke Sv. Linhartu, kde potkáváme zbloudilého pejskaře.

Tentokrát vynecháváme zdolání vrcholu Doubské hory/Abergu a rychlou jízdou po „Jungmanově“ cestě se blížíme k altánu, kde je ordinována desinfekce. S mandlovou chutí na patře rychle dojíždíme k chatě „Myslivců“ nad březovskou vodárnou a zmrzlý povrch betonu na Jungmanově cestě, dává příležitost k vyzkoušení techniky jízdy ve sjezdu k asfaltu Mariánskolázeňské.

Nastupuje tma, světla jsou v pohotovosti a bahýnko u „Čapkovy“ chaty slibuje úžasné zážitky ve stoupání k „Ave Maria“. No kam se hrabe zmrzlý povrch. Kola kloužou, driftuji sem tam, vlevo i vpravo a malý náčelní dává rychle pravou do klikaté „Odpolední“ stezky. Pod námi světla Gejzír parku a klidná jízda je rušena jen přenášením kol přes padlé buky někde pod „velbloudem“.

Myšlenky na zdolání „Hadovky“ zahání pohled vzhůru a popadané stromy. Ještě kousek a jsme nad letním kinem, kde dnes nepromítají a vůně opékaných buřtů se již dávno vytratila. Dáváme tedy levou a po kluzkém asfaltu vzlínáme k „Chopinově“ stezce nad galerii a k „Mariánské“ kapli. Pohled dolů z ulice „Pod jelením skokem“ k Teplé je dnes trochu smutný. Vánoční výzdoba, osvětlené hotely a výlohy na Staré louce připraveny zřejmě jen pro vítr a mráz.

Liduprázdný prostor tak rychle opouštíme a žlutá turistická nás vede pod Jelení skok, kde je připravena překážková dráha v podobě spadlého buku. Proplétáme se mezi větvemi ke schodům pod Kamzíkem. Překážka i schody zdolány a těžce pak bojuji s namrzlými kufry, kterým se nechce do pedálů. Kopu kolem sebe a konečně jsem pevně spojen s klikami a mohu s Pušákem a Zuzkou v klidu stoupat k „Sovově“ stezce a pak sjet do „Křižíkovky“.

Zimních zážitků je stále málo a výjezd z asfaltu od vily Mimosa k Rohanově stezce i jízda po sněhu na Sokoláku stála zato. Krátký, odvážný sjezd do Svahovky a jízda kolem Evropáku po Vrázovce k základně je za námi. Kola se hřejí v garáži a konečně se tlačíme v předepsaném počtu u stolu. Ničím nerušená zábava ale končí, vracím se do tmy i mrazu a doma si pak zapisuji zkřehlými prsty, dnes odjetých a svižně proklouzaných, 24 kilometrů…

 59 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes