Druhá úterní březnová vyjížďka, konaná za přísných zdravotních opatřeních v prostoru, jehož hranice je dlouhá 24 949,68 metrů, připravila dnes zúčastněným rodinným příslušníkům mnoho zážitků, které při nekontrolované tlačenici a pohybu v nákupních chrámech nikdy nezažijí.
Vědom si příkazů námi zvolených představitelů vládní moci, otvírám oči a sleduji, že slunce svítí a teploměr schovává svou hladinu rtuti dost hluboko pod bod mrazu. Obvyklý ranní rituál s hygienou a snídaní mám za sebou a jsem připraven vyjet na místo, odkud vyrazím za zdravím v sedle kola. Přijíždím na domluvené místo v deset a tým nikde. Napadlo mně, že jedu pozdě a pak zjišťuji, že čas srazu je dnes ve 13.00. Informuji náčelníka o svém omylu a domů se mi nechce vracet.
Násilně zavřené okresy, pohyb v přírodě má také své omezení, ale jen pro sportovce. Kupodivu koronaviru nikdo pohyb nezakázal 🙁 a pro jistotu vyslal orgány moci do přírody, aby kontrolovali a usměrňovali pohyb Homo Sapiens i obyvatel, kteří se pro jistotu netlačí v nákupních centrech a šetří své drahé respirátory.
Sobota a vše se mění, jen koronavirus importovaný ze všech stran pod střechu Evropy, zůstává ve střehu a na svých pozicích. Změna počasí, zavřené okresy i hranice mezi státy. Žralok na běžecké botě mě dnes přinutil osedlat bajka a při návratu do Bobova týmu si mohu letos potřetí v sedle potejrat veškeré svalstvo připevněné na mé 182 cm vysoké kostře.
Úterý odpoledne, zástupci Tukanů vyjíždí z Perninku vstříc dobrodružství, jenž na ně čeká ve stopách vyřezaných na pláních mezi Perninkem a Abertamským katastrem a kolem Mrtvého rybníku a Barbory. Zřejmě poslední krásné zimní dny brzy skončí, sníh se mění na jarní firn a mísí se s jehličím i větvičkami, jenž se úspěšně lepí do klistrů.
© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák