Vědom si příkazů námi zvolených představitelů vládní moci, otvírám oči a sleduji, že slunce svítí a teploměr schovává svou hladinu rtuti dost hluboko pod bod mrazu. Obvyklý ranní rituál s hygienou a snídaní mám za sebou a jsem připraven vyjet na místo, odkud vyrazím za zdravím v sedle kola. Přijíždím na domluvené místo v deset a tým nikde. Napadlo mně, že jedu pozdě a pak zjišťuji, že čas srazu je dnes ve 13.00. Informuji náčelníka o svém omylu a domů se mi nechce vracet.

Vyjíždím sám do Tuhnického lesa obklopen spící přírodou, hlasy ptáků a zřejmě všudepřítomnou hrozbou nákazy, jenž není vidět. Jedu po trati jarních bahen, zmrzlý terén a zbytky sněhu i ledu chroupou pod plášti a jsem náhle u chaty U Obrazu. Brouzdat po stezkách lázeňských lesů se mi dnes příčí a tak odvážně volím sjezd Čapkovou stezkou do Slovenské ulice.

Cvičení rychlosti a rovnováhy na ledě a sněhu i kameny skryté v hluboké vrstvě spadaného listí mám úspěšně za sebou a za Alicí vyjíždím lesem k Okružní cestě, jenž mě vede na Kolovou. Projíždím kolem hřiště a kolem závory na cestu, kde suchý terén končí po padesáti metrech. Další jízda se koná opět na ledu, který končí až u závory před Pilou.

V Pile chcípnul pes a asi se pohybuji stále v prostoru okresu, pět set metrů od domova mi nic neříká. Projíždím mrtvý Telenec a mám za sebou i sníh a led na rozcestí v lese Na Hupu, odkud mne žlutá značka mne vede vpřed. Ještě jetelný jarní firn končí ve sjezdu před chatami ledem. Za ledem rozmočená louka kde bahno klouže jako led. Obracím směr k Černému rybníku a ke golfišti. Potkávám první pěšáky a na cestě mě čeká opět led, jenž mě doprovází až k R6.

Od Olšových vrat si pak vychutnávám asfalt až pod Pičusberg, odkud mě vede zpět do Varů modrá turistická až k Černému koni. Sjezd Libušinou k Máří Magdaléně je za trest a zlatý pruh lázní je stejně mrtvý jako Pila a Telenec. Jen Vřídlo bublá svou melodii jak před koronavirovou krizí a doufám, že se zde Irča v noci nebojí.

Srdnatě projíždím mrtvou čtvrtí a první život kypí u tržnice a na cyklostezce kolem Ohře. Poslední metry na Počernické a doma mě vítá čtyřnohý přítel i dvounohá drahá polovička, jenž se směje mému omylu s časem. No asi to bude se mnou horší a abych nezapomněl, tak si zapisuji dnes v klidu odjetých a chvilkami proklouzaných 37 kilometrů. Na Whatsapu ještě zjišťuji, že jistý blatenský domorodec dnes úspěšně provětrával své plíce na sněhu a pláních Spáleniště nad Bludnou a Hřebečnou i bez příslušného dozoru…

trasa týmu JTF:

trasa osamělého důchodce:

 60 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes