Sobota a vše se mění, jen koronavirus importovaný ze všech stran pod střechu Evropy, zůstává ve střehu a na svých pozicích. Změna počasí, zavřené okresy i hranice mezi státy. Žralok na běžecké botě mě dnes přinutil osedlat bajka a při návratu do Bobova týmu si mohu letos potřetí v sedle potejrat veškeré svalstvo připevněné na mé 182 cm vysoké kostře.

Ski tým jede tradičně ranním vlakem do hor, aby si vychutnal mlhu, vítr a překážky z úmyslně poražených stromů, jenž mají bránit rozšíření slizce lstivých virů. Obvykle sluncem zalité hřebeny Krušných hor jsou zahaléné mlhou a kromě Tukanů není zaznamenán pohyb jiných sportovně založených organismů. Kontrolní orgány nahrazuje mlíko a poražené smrky u zavřené celnice. Smutek kam se podíváš.

Já se po domluvě sjíždím s bajksekcí na mostě v Drahovicích a v rozumně přípravném tempu i rychlosti projíždíme Radošov, Kyselku a Vojkovice, aby jsme se v Damicích vrhli do zdolání tratě časovky. 2,6 km stoupání mám za sebou a někde na asfaltu jsem nechal plíce a tep mi, u obecního úřadu v Krásném Lese, buší nezdravě do mozkovny. Koronavirus mě ale nedohnal a zimní příprava na lyžích se asi nepovedla. No po chvilce je vše v normálu, ohledávače nikdo nevolal a úmrtní list mi také nikdo nevystavil.

Pár loků energetického nápoje, banán v žaludku a před námi je krátké stoupání nad Maroltov. Těla se pak rychle ochlazují ve sjezdu do Květnové a po cyklostezce do Ostrova, kde Bobo hlásí že máme málo kilometrů. Horní Žďár opouštíme přes Hluboký do Hroznětína, kde nás čeká ještě Velký Rybník a Otovice, kde se odrozuje Bobo s Pepínem. Já pak opouštím Petra u Třeboňské a zdravě vyšťaven i asfalt po 59 kilometrech u branky domova…

fotky

 86 zhlédnutí celkem,  2 zhlédnutí dnes