Sobotní, jarní a prosluněné ráno. Pohybovat se ve dvojicích lze, ovšem na tandemu nesplňujete předepsanou dvoumetrickou vzdálenost. Sedlám tedy bujného jednosedlového oře a jedu vstříc dobrodružství sám. Na výběr mám terény kam dohlédnete, za hranice nesmíme a tak dávám přednost výjezdu do míst, kde jsem dlouho nebyl.

První metry jsou z kopce, vítr čechrá kučery pod přilbou a je tu první výjezd ke Sv. Linhartu a pak po modré vzhůru k patě Abergu, kde v bronzu vyvedené čtrnácté dítě ruského cara Alexeje I. hlídá zájmové území sovětského podnikatele. Opouštím zavřený hotel po modré dolů k chatě „U Obrazu“ a jedu stále dolů po „Čapkovce“ do Březové abych si v klidu vychutnal stoupání od „Alice“ k asfaltu na „Okružní“, ze které dávám po chvilce levou na „Beethovenovu stezku“.

Ptáci zde pějí své jarní hity, řetěz tiše ševelí a mírné stoupání po žluté mě vede kolem „Libušiny chaty“ k „Chatě Básníků“ kde začíná prudké stoupání pod „Pičusberg“. 78 kilo živé váhy a opocené čelo je konečně na asfaltu, nade mnou modré nebe, kde míchají vzduch oceloví ptáci. Přede mnou Olšová vrata, kde to na zahrádkách žije a za hřbitovem krátký lesní singltrek k lesní cestě, řadím těžší převod a fofřím lesem kolem letiště k vřesovišti, kde je čas na krátký odpočinek i traťovku.

Jarní slunce pěkně hřeje, jeden by tu rychle zlenivěl a tak si dávám kořenovku ve směru k Telenci. V lese „Na Hupu“ pak točím doleva a jarní vody brodu na Telenském potoce smývají nabrané bahno z plášťů. Kousek stoupání a už to valím lesem „U Pytlákova hrobu“ před Dlouhou Lomnici, kde se vracím k Pile kolem  „Malého lomnického rybníku“ a u „Velkého rybníku“ vyžírám prach na šotolině natažené pod Viklan.

Viklan vlevo a přede mnou vidina H2O z osvěžujícího pramene studánky před Červeným křížem. Tělo zavodněno, bidon doplněn, jedu pak lesní cestou a padám dolů od kříže loukami k „vodoměrce“ na Dražovském potoce, kde se kdysi vyřádil Šampión. Lehký výjezd mě pak přivádí k místu, kde se kdysi v hlubokém bahně rochnila a vyřádila Zuzka a pak si šťasten připisuji nastoupané metry na stezce k Novým Stanovicím.

Projíždím skoro mrtvé Stanovice, za kterými z asfaltu odbočuji vlevo pod „Červený vrch“ a chystám se ke sjezdu ke golfišti v Cihelnách. Golfisti nikde, jen osamělý svěží zelený pažit a prázdné jamky dávají najevo výskyt koronavirů v zemích koruny České. Ve stoupání k hájovně Bor pak potkávám a míjím rouškami maskované pěší i elektrikou nadupané rodinné týmy.

U hájovny na mýtince prodloužená zastávka na slunci a na zaslouženou traťovku. Ztuhlé svaly pak znovu rozehřívám v krátkém a prudkém stoupání po zelené k „Tabuli“, odkud mě asfalt vede do Doubí. Ve sjezdu tradičně dávám „jezevcovku“. „Zuzanka“ dnes marně volá, osvěžovny nedobytně zavřené. Jedu tedy po cyklostezce k Varyádě, ještě dávám závod s neznámým bajkerem, který visí dva metry za mnou až ke Kauflandu, kde ho nechávám vychladnout a odbočuji k vysílačce.

Netradičně přijíždím, vítán čtyřnohým přítelem a oslněn paprsky slunce za světla domů. Pak s „plzeňským“ 12° klarinetem v ruce mohu zodpovědně a v klidu na lavičce, po ujetí 50ti kilometrů, sbírat potřebné rodinobody…

fotky – přístup s kódem