Tak se do zemí koruny české tlačí nejen různé viry, ale dnes i šedé vodou nacucané mraky doprovázené chladem. Jeden by toužil po teple domácího krbu, nebo i o teple  sálajícího ze dveří základny, které je třeba si zasloužit a přísloví „Březen za kamna vlezem…“ se dnes Tukanům vyplní až po dnešní pravidelné vyjížďce.

Odpolední chlad hrozí přeháňkou, která nás vítá před Jenišovem a šedou clonou deště pak šplháme po asfaltu vzhůru k elektrárně na vrcholu kopce Roh. Řádně ovlhčeni pak nabíráme stopy bahna v lese „U Kapličky“ a na louce před loketským závodištěm. Rychlý sjezd kolem motokrosu do Lokte a ještě rychlejší mezi stromy do Sadové ulice, kde na nás čeká Martin a posiluje výkon týmu.

Ohře překonána po mostu, pro radost si pak dáváme do těla stoupání od amfiteátru k pumpě a stále dál kolem Supího potoku až do Dvorů a k Nadlesí. Dnešním cílem jsou Ležničky a před námi je tedy Třídomí, Horní Slavkov i Ležnice. Ve Slavkově dne dávám šanci tunelu, jenž mě neomylně vede podzemím do Kounic odkud mažu s ostatními ve studeném větru k Ležnici a loukami nad Ležničky.

Na obzoru Neklid, Klínovec, Andělská hora i Pičusberg. Začíná se šeřit a před námi je sjezd do Tepličky, kde se na asfaltu schovávám za zády kamarádů a držím rychlé tempo tempo až k Cihelnám. Bobo, Zuzka a Dima pak jedou dále k přehradě, já dávám přednost jízdě ve tmě vzhůru k hájovně Bor a k oblíbenému sjezdu po „jezevcovce“ do Doubí.

Jezevcovka za námi, ještě výjezd kolem „mlýnků“ a už stavím kolo po ujetí 46 kilometrů do fronty na umytí. Kolo se krčí v garáži, poctivě ředím krev a zavodňuji vyšťavené svaly. Čas letí jak splašený, venku tma a plný sil jedu neohroženě vstříc k teplu domácího krbu, kde mi Garmin sděluje, že dnešních 50 km si mohu poctivě zapsat do análu…