Úterní odpoledne, čas pravidelných vyjížděk směřujících k posílení kondice, k nácviku techniky a k fyzické přípravě nejen na závody. Mediálně osvětovězdravotnická kampaň zpracovává národ, masy obklopené zásobami potravin se bojí jeden druhého, poctivě budují svou obezitu a udržují odstup od všeho, co je nasyceno útočícími koronaviry. Restauratéři budují rychle výdejní okénka a nudící se školáci, sledující televizní výukové programy, nemohou šikanovat potomky učitele národů.

Vyjíždím v této  atmosféře a věřím, že i sám ve zdraví projedu zvolenou trasu v dnes neobvykle teplém odpoledni. Dojíždím pod Tuhnický les a hle kdo tu tvoří hloučky. Pamětliv důrazných upozornění dílenských, stranických a jiných důvěrníků se rychle, s dvoumetrovým odstupem připojuji k hejnu a vyjíždím vzhůru ke Sv. Linhartu. Klidné tempo nedává možnost tělu aby se opotilo a padám za ostatními dolů lesem k nádraží do Březové, kde na nás čeká zkouška ve strmém výjezdu v lese nazvaném „Tabule“.

Asi stárnu, dříve vyjetelné a dnes vystrkatelné stoupání k asfaltu silničky k hájovně Bor je za mnou a je tu Kozihorská. Poctivě udržujeme odstup nejen ve sjezdu ve zkratce pod Strániskem, ale i na cestě přes „Větrný Dvůr“ ke Kounicím a k Hájům, za kterými dáváme levou k vrcholu „U Šachty“.

Točím klikami, jedu po řádně prohnojené louce, kochám se pěkným a dalekým výhledem k Andělské Hoře. Přede mnou plocha polního letiště a na obzoru kamenná rozhledna, jejímž předobrazem byl spirálovitý minaret al-Malejía u Velké mešity v iráckém městě Samarra. Neváhám a šplhám po kamené spirále vzhůru, koukám do kraje a v duchu vzpomínám na Beryho místopisné označení obce pode mnou.

Slunce pomalu zapadá nad Krásnem, kolem lomu pod vrcholem „Šibeníku“ a „Puškařovické stoky“ jedu ke Slavkovu, míjím nechvalně známé „rekreační“ středisko a před námi nákupní chrám Tesco, kde jsou nasazeny roušky a doplněny iontovědezinfekční 12° roztoky s nápisem Prazdroj.

Slavkov i zdejší popraviště s ozvěnou nářku hlasu poslední, zde popravené Marie Alžběty Früchtlové z Radošova u Verušiček, je za námi. Před námi stoupání pod Strážiště a sjezd k Hájovně Bor, kde je u Fčelína rozdělán oheň, v řádném odstupu pak provedena konzumace tepelně opracovaných buřtů a doplněny hygienickoepidemiologicky nezávadné tekutiny, které nepatří do rukou dětem.

Slunce dávno zapadlo, nastoupil večerní chlad, mlha se válí kolem rybníčku a na nebi září, také v doporučeném odstupu, nejen hvězdy Velkého i Malého vozu. Rychlý sjezd do Doubí, ve tmě pak jedu, řádně osvětlen a v požadovaném odstupu ode všeho živého, kolem Ohře ve studeném mlžném oparu vstříc k vysílačce a k jistě zdravějším a světlejším zítřkům…