Kamarádi, zatím nebylo vyhlášeno stanné právo. Pohyb v přírodě je odpovědnými představiteli povolen a vybaven teplým oblečením, opatrně a bezpečně skryt za rouškou kryjící obličej, vyjíždím do prvního, zatraceně studeného a větrného jarního dne.

První metry mě vedou po kraji hluboké orby v místech startu časovky a pak rychle vzhůru do lesa nad Čankovem, kde se kluzké listí i blátíčko hlásí o slovo. Přes „Malenivy“ svižně a nezpocen stoupám lesem s názvem „Čapí hnízdo“ pod Čihadlo, pak přes louky „Na Pýrovně“ ke „Korsice“, kde v rozvinuté rojnici je zdoláno pole „V Močálech“ před Ruprechtovem.

Přede mnou je výzva a hradba Velflíku, kde se skrývá v lese Odeřské jezírko, ke kterému je třeba vyvzlínat kolem potoku „Jesenice“ právě z Odeře. Krájím koly vrstevnice a k poctivě nastoupaným metrům pak přidávám další na zkratce k lesní  silničce „Josefka“.

Malá chvilka na desinfekční traťovku, v plánu je svižný sjezdík po neznačené cestě pod Lužecký zámeček a pak rychlý výjezd po asfaltu, samozřejmě v požadovaném zdravotním odstupu, k odbočce na Vysokou Štolu. Zdravě nabuzen pak padám kolem „Kozího dílu“ přes Pozorku až k Rolavě v Suché, abych si mohl připsat u kaple ve Staré Suché sto poctivě 100 nastoupaných metrů a další ve stoupání do Nové Suché.

Projíždím řádně vymýceným lesem a bahnem ve směru k Poušti, kde dávám levou a směr ke „Studené vodě“, před kterou pak dávám pravou a jsem ve Spomyšli, kde to dnes hodně studí a rozhodně chcípnul pes. Moc se tedy nezdržuji a fofřím dolů do Tatrovic a pak pod „Liščím kopcem“ si vychutnávám rychlý sjezd k dnes hlubokému brodu na „Černém potoce“, kde kdysi byla obec Pechgrün.

Brod zkušeně překonán po lávce, objíždím odkaliště s výrazným odérem v zádech pak sleduji, že Pechgrün je konečně a definitivně překryt horou matečního jílu a  vytrhané kolejiště zmizelo na šrotišti dějin. No indiáni a Roman zde obdivuhodně zabojovali, ocelové šíny jsou pryč a pro budoucí generace zůstaly jen fotky a písková cesta, která vás neomylně povede k „Bílé vodě“ a odvážné i dál do Božíčan.

Přede mnou Jimlíkov, pak bahnitý výjezd k „Havířskému vrchu“ nad Počernami a jsou tu promočené pastviny před a za vodárnou u vysílačky. Ještě překonat kousek asfaltu a už na domácí půdě čtu na displeji Garminu svůj dnešní 50ti kilometrový výkon a představuji rodině své řádně zabahněné svršky a kolo …

fotky – zaheslováno