takhle to vidí v podvečer Hanka
Tak nás doba koronavirová pěkně rodělila. Dvoumetrový odstup, roušky bez nichž v městských čtvrtích nelze žít. Ještě že je tu příroda a v ní mohou poletovat ptáci všech velikostí, rodu a týmových příslušností. Kdo a kde poletuje, nelze občas zjistit, ale přítomnost Hanky a Martyho na Krudumi stojí za zveřejnění:
Škaredá středa, Zelený čtvrtek i Velký pátek jsme přežili na gauči, zvony odletěly do promořeného Říma, vrbové proutky mohou klidně růst a dnes na nás čeká Bílá sobota. Slunce od rána opaluje roušky na tvářích, jaro se tlačí do zemí koruny české a kdo může, tlačí se do rozkvétající přírody.
Touhu po rychlosti i dálkách a v sedle dvoukolových strojů vám usnadní jízda po asfaltové stužce natažené ve Slavkovském lese. Ještě připojte nezbytný a dnes silný protivítr, který vám provětrá roušky, plíce i kučery pod helmou a můžete vyjet. Jarní počasí dnes také vytáhlo na vzduch tým vhodně složený z důchodců a jednoho polopracujícího. S plným bidonem, s nezbytnou rouškou a odvahou vyjíždím do sluncem zalitých odpoledních hodin, vstříc a do přírody Slavkovského lesa.
První, slunečné dubnové dny doprovázené raním chladem lákají k opuštění domácích vězení, k pobytu v přírodě bez zahalených tváří a stále ve dvoumetrovém odstupu od všeho živého s názvem Homo sapiens. Dnešní odpolední teploty ze mne snímají zátěž zimních cyklovrstev, jedu vzhůru a kličkuji po cestách Tuhnického lesa západním směrem k Doubí, kde nasazuji povinnou roušku v obavě před „promořením“ zákeřně dovezeným nepřítelem.
© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2026 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák