Škaredá středa, Zelený čtvrtek i Velký pátek jsme přežili na gauči, zvony odletěly do promořeného Říma, vrbové proutky mohou klidně růst a dnes na nás čeká Bílá sobota. Slunce od rána opaluje roušky na tvářích, jaro se tlačí do zemí koruny české a kdo může, tlačí se do rozkvétající přírody.

Sedím v sedle kola, pevně ukotven v pedálech šlapu a překonávám první převýšení v Tuhnickém lese, kde mimo normálního ptactva se pravidelně vyskytují i ptáci z čeledi  Rhamphastidae.  Klubové barvy se míhají mezi stromy a hejno odlétá k Doubí a pak ve svižném tempu vylétá do Hor, aby rychle slétlo kolem obory Hory dolů k loketskému tábořišti.

V Lokti se tým dělí, klasici jedou vzhůru ke Dvorům kolem Supího potoku, ti silní jedou vzhůru po zelené a ti nejsportovněji založení stoupají z Revoluční prudce přes hustě naskládané vrstevnice k vyhlídce na Loket. Hluboko dole pod námi Ohře i Roman a Pušák, kteří zdolávají kolem schodů první metry na zelené. Pohled ze skalky na Loket úchvatný a na mě čeká ještě další tejrání ve výjezdu. Zelená, první rovinka k vydýchání a konečně si mohu připsat 110 nastoupaných a 560 vyjetěvystrkaných metrů k nebi.

Dvory, Nadlesí, hájovna na Třídomí a pod Komářími rybníky nezbytný motorizovaný dohled těch co mají chránit. Připomínky od odpovědných orgánů k námi dodrženému dvoumetrovému rozestupu nejsou a tak rychle vyjíždím k Lauterbachu. Chvilka na traťovku, bývalá obec srovnána se zemí a já se srovnávám s rychlostí při sjezdu po asfaltu. Nad Prameny dávám pravou a střídám barvy turistických značek až k silnici na Kladskou, kde se připojuji k dívčímu týmu a vychutnávám si, v mapě červeně, žlutě a zeleně vybarvený „lalůček“ ke Kladské.

Sluncem ozářená osada Kladská, kníže Schönburg-Waldenburg na věčnosti a věčná žízeň Tukanova uhašena výstavem pivovaru Chodová Planá, jenž býval povinen poskytovat šestinedělkám dobré pivo v hojné míře. Šestinedělí asi neobhájím, platím jedno, obracím kolo zpět a blíže k domovu. Asfalt, panelka a Dlouhá stoka mě směřuje ke Krásnu, kde celopéro na kořenovce usilovně pracuje. Ještě zde stíháme spravit Áje zasukovaný řetěz a zdravě vytřesen pak jedu k polnímu letišti. Louka hravě překonána, nastupují lalůčky v pískovišti pod Stanumem a je tu Větrný Dvůr a oblíbené zkratky pod Strániskem.

Výš už to nejde, padám fofrem dolů přes Kozihorskou a pod Moučnými pytli k hájovně Bor. Traťovka v pevném i kapalném skupenství doplňuje kalorie, které rychle vydávám ve sjezdu k a po „jezevcovce“ do Doubí. Na cyklostezce zdravím Vítkovu zarouškovanou rodinu a zdolávám, přeplněn dnešními zážitky i s 82 kilometry v nohou, poslední výjezd k vysílačce. Bílá sobota jak vyšitá…

fotky