Parta bikerů z Karlových Varů

Autor: Petr Baumann Strana 2 z 142

2022 05 03 Rafanda

3. květen, úterní vyjížďka přilákala ke startu skoro rekordní účast 17ti kusů. K.H.Mácha by rychle jistě rád napsal oslavné verše, ale nedáváme mu šanci a rychle odjíždíme přes „Rolavu“ a přes Třeboňskou , odkud za tratí míříme k Čankovu, kde v lese pod Bílou skálou končí svůj krátký život Martinův šaltr. Minutu ticha ruší jen zpěv ptáků a tichý povzdech Martina. Kromě šaltru nás zde opouští i Bobo, jenž si hledá svou dnešní cestu.

Již bez Martina pokračujeme do Mezirolí a kolem Děpoltovického rybníku jedeme po novém asfaltu k Novému a Starému zámku v Děpoltkách. Který je nový a který je starý nepoznáte, oba jsou stejně zdevastované a nebyl to zub času. S myšlenkami na péči řádného hospodáře, vyjíždím rychle s týmem po asfaltu k Odeři, kde na vrcholu stoupání dáváme levou do terénu pod vrchol „Kupky“.

Dlouho námi nejetá stezka se ztrácí ve vysoké trávě, ale po chvíli kličkování v lese už hledíme na zrcadlo hladiny „Odeřského“ jezírka. Dnes se koupačka nekoná a houpavá cesta nás přivádí ke sjezdu k Rafandě. Volný terén je jen pro zdatné, ostatní volí klasiku sjezdu po zelené a jsme v místech, kde stojí moderní výdobytek lidské mysli.

Pivní automat u „Rafandy“ a zapůjčený žeton poskytuje vyšťaveným potřebné ionty pro výjezd krátkého brdku k židovskému hřbitovu a k rychlé jízdě po vrstevnici nad zahrádky v Hrozněntíně. Singltrek máme za sebou a před námi je sjezd kolem hřiště a za silnicí výjezd k Velkému rybníku a k oboře, kolem které to valíme do Sadova, kde se loučí Robert.

Poslední metry k základně jsou vyšperkovány rychlou jízdou po cyklostezce do Drahovic, kde se odrozuje Míra. Ještě zdolat pivní špurt na Moskevské a základna žije. Kupodivu je tu dnes také velká účast, čas rychle letí, ručičky hodinek se blíží k zavírací hodině a já se také blížím po 40ti kilometrech k domovu. Nějak nám to dnes rychle uteklo i K.H. Mácha by nestačil zaznamenat ve verších dnešní májový výkon…

fotky

 13 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 04 30 Kladská

Ranní slunce budí Tukany do poslední dubnové soboty. U ACS se sjíždí 16 kusů a dnes je čeká jarní klasika v terénech Slavkovského lesa spojená s návštěvou osvěžovny v oblíbeném místě knížete Otty Sigismunda Schönburg-Waldenburga. Pomalu vyjíždíme přes Dvory a na rozehřátí svalů je Pušákem ordinován výjezd od Globusu na Roh a k oboře. Nastoupané metry pak rychle ztrácím ve sjezdu k loketskému tábořišti.

Tentokrát před Gardnerem dáváme levou a Ohře je překonána po houpací lávce. Pravý břeh vede tým ke Kolowraské skále a k amfiteátru, od kterého je to jen kousek k pumpě i k lesní cestě a dlouhému stoupání kolem Supího potoku. Název toku všem napovídá, jak kolem něj ve stoupání supí a lapají po vzduchu plíce bajkerů. Naštěstí stoupání nevede až do nebe a po chvíli nás za Nadlesím vede zelená značka k hájovně Třídomí a žlutá pak ke Komářím rybníkům.

Chvilka na traťovku, vím kudy jet, nechci čekat a jedu dál po žluté, která mě vede zprvu po hřebínku mezi dvěma příkopy naplněnými bahnitě rezavou vodou. Po chvíli mne dohání Roman a hned mi ukázal záda ve stoupání ke Špičáku, za kterým se opět potkávám s týmem, který toto stoupání vynechal a Komáří vrch pohodlně objel.

Osm vrstevnic mi dalo zabrat a setkání s Berym, jenž při pohledu na Krásenskou věž pronesl své klasické „zasrané Krásno“, mi připomíná abych se podíval do OP. JTF s Berym i Ájou se vrací zpět kolem rozhledny k domovu a tým jede, doprovázen „Dlouhou stokou“ k oblíbené „panelce“, na které si přijdou na své i tlumiče a odpružené vidle.

Neodpružené části našich skeletů a svalů pak dostávají do těla na šotolině a kamení cest v lesním katastru „Kozinec“. Rozcestí „V Požárech“ i „Mýtský rybník“ připomínají, že je to jen kousek k asfaltu silnice z Pramenů na Kladskou. Polední slunce hřeje, nikam nechvátám a jedu v klidu doprovázen  Vinim vstříc nabídce poledního menu Myslivecké hospůdky, kde se objevuje i Marty a Hanka.

Kalorie doplněny, gauče či otomany zde nenabízí a tak se vracíme zpět kolem „Hvězdy“, odkud nás vede zelená značka až do Milířů. Na vrchol Krudumi se dnes nechystáme, stačí pohled a čeká nás rychlý sjezd do Třídomí, za kterým se vracíme na zelenou. Ztracený Pepíno, Roman i Dima Petr se vrací zpět do balíku a od Nadlesí to valíme přes Dvory singltrekem dolů kolem kaskád do Lokte.

Roman si vychutnává schody, které jsme zkušeně objeli a houpací lávka pak připomíná, že je třeba doplnit chybějící kapaliny. U Gardnera se tentokrát nezdržujeme a zvýšené tempo kolem Ohře končí v „pionýrském“, kde opouštím tým a jedu v předvečer máje domů, kde si pak zapisuji 86 svižně odjetých kilometrů. Škoda že K.H. Mácha s námi nejezdí, může jen závidět…

fotky Roman, Žíža a

 55 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

04 26 2022 Radošov-Zemská cesta

Den plný činnosti, hlavy je třeba vyvětrat a v terénech potrénovat sílu i techniku. Dříve narození, čilí zástupci podnikatelské sféry i proletrariátu se sjíždí dnes u startu, kde se po sobotní domluvě objevuje i dvojka, která výrazně mění věkový průměr týmu. Trasa je vymyšlená velkou hlavou malého náčelníka a ten jistě provede tým dlouho nejetými místy. Nezbytné úvodní foto a první metry  zaznamenávají naše computery na cyklostezce k Dalovicím, kde je dlouhé čekání na Honzíka odměněno „pokutou“.

Jitka i Lenka svižně roztáčí, jako všichni, kliky ve stoupání na Vysokou a od „Tokaniště“ k „Lysému vrchu“, kde se konečně zařazuje na své místo i Honzík. Krátký výjezd z Pulovické silnice a Pušák volí dlouho nejetý objezd Studeného vrchu. Já čekám na Lenku, jenž se zdržela a oba společně doháníme balík.

Nikoho nevidím a na křižovatce lesních cest volím levou. Prudké stoupání, určené pro mladší jezdce, ke Studenému vrchu, jede Lenka poprvé. Má dobrou fyzičku a sjezd od vrcholu v bahně smíchaného s větvemi i kameny není pro ni žádnou překážkou. Po chvilce brzdíme na rozcestí, kde se culí Martin a po chvilce dojíždí i Pušák s ostatními.

Jarní příroda se probouzí, ptáci nám pějí do jízdy své písně lásky, všude voní rozkvetlé trnky a také se otvírá pěkný pohled do údolí k Rodisfort i na Tukanům důvěrně známé vrcholky Duppauergebirge. Padám dolů k silničce a kolem ústavu až k Nejdovskému potoku, za kterým nás vede žlutá turistická k Zemské cestě.

Pamětníci pamatují zde umně položené čedičové buližníky. Dříve technicky náročný výjezd po kluzkých kameneh srovnán a jsme všichni ne rozcestí Zemské cesty, odkud nás vede malý náčelník mezi loužemi a kamením k Moříčovu. Z rozcestí  před ruinou loveckého zámečku dáváme levou k bývalé oboře Tiergarten a po chvilce můžete obdivovat tuto nemovitou kulturní památku. Teda její torzo.

Chvilka na oddych pak vyplněna pohledem na zručného mechanika Boba, jenž domlouvá Jitčinu uvolněnému košíku na bidon i na Romana a Martina zdolávajících sjezdem hradbu vodojemu. Před námi je sjezd po žluté k Bystřici a průjezd Ostrovem od zámeckého parku k silničnímu mostu. Okouzlující pohled na 3+1 místního bezdomáče je nezapomenutelný, stejně jako výjezd po rozmáčených loukách kolem obory Hájek k vrcholu Schönbergu, za kterým míříme k lomu před Velkým rybníkem.

Tentokrát se zde koupačka nekoná a rychlá jízda vede tým nad Nivy, kde se loučí Roman s Ájou. Před námi je sjezd k silnici a za Kocourkem překonáváme závoru a louky před Čankovem. Martin zde předvádí jak projet ve zdraví příkop a z Čankova nás vede asfalt k Normě a cyklostezka k Lidlu a k základně, kde Honzík plní svůj závazek a mezi Tukany jsou přijaty nové tváře.

Bezvadná dubnová jarní vyjížďka pro mne končí u fortny domova po 45ti odjetých kilometrech a před námi je májový čas a také tradiční jízda na Kladskou. Tak v sobotu v 10 na startu…

fotky

 34 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 04 23 Lučiny

Sobota jak malovaná a z východu je k nám na západ importován nejen chladný vítr. Ranní mlha se rychle rozplynula a na startu se objevuje 11 kusů nejen v týmových barvách, ale i hvězda v barvě světoznámého sportovního centra Sokol Kolinec. „Dnes nevynecháme lázeňské lesy a zakroužíme přes Stružnou dolů k Ohři…“ hlásí volbu trasy malý náčelník a již ukrajujeme první metry z plánované trasy.

Tradiční výjezd k vyhlídce „Na Skalce“ střídá levá do volného terénu Tuhnického lesa. Levá, pravá, mokrou trávou i bahnem, přes kořeny stále výš k rybníku „Linhart“. Sovova stezka dává chvilku na uklidnění dechu tepu pak pravá do volného terénu a k cestě jenž vede k chatě  „U Obrazu“.

Tradiční místo rychle opouštíme sjezdem po „Čapkovce“ do Slovenské, kde nás vede „Mariánskolázeňská“ asfaltová stužka k „Alici“ a kořeny prošpikovanému výjezdu nad hotel. Vrstevnicová, houpavá stezka končí na „Okružní“ a stálé tempo vede tým kolem Wlatrovku k chatě „Na Zátiší“ a pod „Pičusberg“ a na Kolovou.

Větrná Kolová i Mravenčák je za námi a Pilu opouštíme kolem hřbitova ve směru ke studánce U červeného kříže. Žaludky i bidony naplněny zdravou lesní vodou, kola osedlána, brodík na Javorenském potoce překonán beze ztrát na životech a po chvilce míjíme Velký Lomnický rybník, kde na nás před Dlouhou Lomnicí čeká asfalt a silný protivítr.

Větru nedáváme šanci a od Nové Vísky je to už jen kousek do Stružné. Mezi loukami a poli předvádí ve stoupání Bobo „pivní špurt“, ale jeho náskok je brzy u stolu místní osvěžovny rychle zlikvidován. Účty zaplaceny a vracíme se zpět do lůna přírody, vyšperkované září slunce, rozkvetlými trnkami i všudepřítomným protivětrem před i za Činovem.

Z prachu cesty dáváme levou po loukách pod vrchol „Podkovy“ a odtud ztrácíme nastoupané metry jízdou mezi buření a křovím kolem ohrady dolů k Lučinám a pak po asfaltu až do Dubiny.  Níž to nejde tak si dopřáváme jízdu v balíku k Muzikovskému mostu a po cyklostezce k Hubertusu, kde se náhle ve slunci třpytí překážka fyziologicky vyrovnaného roztoku, který je v rovnováze s osmotickým tlakem krve.

Překážka několikrát překonána, jeho příznivé účinky na dobrou náladu vedoucích ke snížení rizika srdečních příhod, působí nejen proti vysokému krevnímu tlaku ale dává i křídla, jenž nás nesou po cyklostezce odpoledním časem k domovu, kde si zapisuji dnes odjetých 56 kilometrů…

fotky

 

 29 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes

2022 04 19 Staré Sedlo

Velikonoce jsou za námi, úterní odpoledne všedního dne vítá na startu 15 kusů, včetně rodinného týmu Čočkina. Mezi námi je nejen „Řízek“, JTF, ale i kamarádi, kteří se vrátili z Itálie a obdivují Bobovo neumyté kolo, který hlásá „správnému bajkerovi roste na rámu tráva…“. Nevím kam se dnes pojede, ale klidné tempo při jízdě do Tašovic naznačuje, že se dnes protáhneme v terénech loketských lesů.

Dojíždíme po cyklostezce do Tašovic, chvíli kroužíme mezi vilkami a dětským hřištěm a nakonec se zamotanou hlavou končíme u hasičské stanice a na cyklostezce, která nás vede k lávce pod zahrádkami. Při pohledu na stoupající cestu nás rychle opouští Bobo, jehož omlouvají kyčelní problémy i Řízek, jehož trápí koleno.

Šaltry i řetězy rachotí a už překonáváme vrstevnice při jízdě nad Štolu Benátčanů a stále výš k oboře Hory, od které padám za ostatními lesem k Ohři. Cyklostezka pak prověřuje stálost tempa a proti proudu si přičítáme kilometry pod Vildenavu, ke které vyjíždíme od hořčičného pramene po skalnatém povrchu. Nepříjemný výjezd mám za sebou a podporován JTF pak objíždím oboru, abychom pak rychle sjeli k loketskému tábořišti.

Loket vábí nejen svými památkami, ale Gardner dnes zlákal k „prohlídce“ několik členů týmu a Pušák vede prořídlý tým po cyklostezce ke Starému Sedlu, kde máme možnost provést kontrolní den stavby nové lávky pod zámkem. Stavba pomalu pokračuje a my také pomalu stoupáme od řeky vzhůru k panelce, která nás vede zpět k mostu přes dálnicí a cestě k Novému Sedlu.

Nové Sedlo, panelka, podhorská kypa, Jenišov, Počerny a od vodárny jedem po louce k a kolem vysílačky. Kamarádi zkouší zda nezmizím domů, ale jedu dál a za chvilku jsme na základně. Kupodivu čas zde letí rychleji než při závodech. Tma kryje ústup a při jízdě domů zjišťuji, že nemám telefon. Vracím se zpět na základnu, kde kamarádi telefonicky zastavili Dimu, kterému jsem mobil omylem strčil do jeho bundy.

Návrat Dimy, telefon majiteli slavnostně předán a obojí poctivě oslaveno. Kamarádi mají zážitek a konečně jedu v klidu nocí, tmou a chladem k domovu, kde si pak zapisuji dnes odjetých 47 kilometrů…

 47 zhlédnutí celkem,  2 zhlédnutí dnes

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák