Parta bikerů z Karlových Varů

Autor: Petr Baumann Strana 2 z 148

2022 09 2 – 4 S24 MTB Sokolov

4. ročník závodu 24h MTB Sokolov. Vše je připraveno, vyšťavený tým pořadatelů hledí k nebi a přízeň počasí je zatím neopouští. V pátečním odpoledni se parkoviště i kemp pomalu plní. Nově vymazlená trasa 24 hodinovky čeká na své oběti z řad českých, slovenských i německých matadorů a jistě potěší nejedno srdce přihlášených závodnic či závodníků.

Blíží se pomalu šestá večerní a závodníci se mohou v zapadajícím slunci vyvětrat při zdolání časovky do vrchu s cílem na Spáleném vrchu nad Hruškovou, ve které mohou odhadnout a změřit své síly se soupeři v běhu či jízdě na mtb. Ovšem to hlavní je připraveno na sobotu a neděli, kdy jednotlivci, dvoučlenné i čtyřčlenné týmy v kategoriích MTB i nově Gravel, budou sedět v sedlech na 8,5km okruhu 12 hodin a ti opravdu odolní i 24 hodin.

Sobota 10 hodin dopoledne, start v podobě startu závodu v LeMans, závodníci běží k depu a po chvilce jsou pryč. Časomíra přičítá ujetá kola, fotografové mají žně, v kontrolních bodech fandí i připravené hlídky a děvčata v cateringu mají také co dělat. Na mne čeká v sobotu v podvečer první stojka na stanovišti a volný čas využívám pro zachycení atmosféry závodu i závodníků na trati.

Docházím na stanoviště, střídám hlídky a sleduji jak jsou závodníci technicky připraveni. Síly mají dost a náročný sjezd k „Malinovce“ nedělá nikomu problémy. Čas, nejenom mě ale i závodníkům pomalu běží, ujetá kola přibývají a pomalu se stmívá. Světla vykrajují ze tmy trasu a obdivuji jednotlivce, kteří bez velkého odpočinku krouží stále dokola a nenechávají soupeřům nic zadarmo.

Hlídka mi končí a vracím se tmou do kempu, kde se mohu zbavit prachu a doplnit kalorie. Cestou potkávám známé i neznámé a snažím se je v jejich boji povzbudit.  22.00 hodin, závodníci z 12ti hodinovky to mají za sebou. Vítězové mohou slavit a můj obdiv mají všichni, kteří překonali potíže nově vytýčené trasy a překonali fyzickou bolest a prokázali psychickou odolnost.

Neděle. Po nočním dešti je vlhko, chlad proniká do spacáku, probouzím se do tmy, kemp spí, živo je jen v místě střídání. Reflektory a červená koncová světýlka prozrazují pohyb vytrvalců na trati 24 hodinovky. Temná obloha pomalu bledne, stojím na svém místě pod sjezdem, kde jsou ze závodníků vysávány poslední zbytky sil a kde někteří stále prokazují svou technickou zdatnost a ti ostatní to v zájmu zachování života raději sbíhají a mizí v chladné mlze k cíli. Úžasné výkony absolutních vítězů (muž 49 kol/419km, žena 36kol/308km), ale klobouk smekám před všemi, kteří dojeli i před všemi co si zde ustlali do prachu a dokončili závod.

Čas však rychle utíká, odjetá kola časomíra poctivě přičítá, mlha se zvedá, slunce prohřívá svět a je tu náhle konec závodu. Trať utichla, rachot řetězů i šaltrů odvál vítr, prach se usadil, vítězové za svou vytrvalost odměněni a může začít příprava na 5. ročník. Tak za rok ….

foto časovka

foto + video sobota

foto + video neděle

PS: ostatní fotky od Pepína a Dimy Petra jsou na stránkách závodu Sokolovská S24 MTB

 19 zhlédnutí celkem

2022 08 30 Popov

 14 zhlédnutí celkem

2022 08 27 Valeč

Horké a suché africké počasí pomalu končí a karlovarsko je dnes pod mraky, které hrozí deštěm. Mobilní aplikace říkají, že nás to dožene až budeme kryti pod střechou osvěžovny ve Stružné. Éterem mi přilétla místenka s jízdenkou a ráno vyjíždím směr dolní nádraží, kde bude přistaven autokar s vlekem. Místo startu vyjížďky zvoleno JTF dnes netradičně a doprovázeni hejnem elektrikou nabytých důchodců, pak vystupujeme z cyklobusu ve Valči.

Zdatní jedinci jedou do Stružné po vlastní ose, zatímco Tukani obdivují galerii soch v zámeckém parku a vyhlíží černá mračna, importovaná okluzní frontou ze západu. Prohlídka s prvními kapkami deště rázně ukončena, kryti střechou pergoly uzavřené zahradní restaurace přečkáváme první řádnou sprchu a zkušený outdorový sportovec Vini vytahuje z batůžku první pomoc v podobě hydroxylového derivátu švestkové přívůně.

První sprchu jsme překonali, vychladlé svaly rozehříváme v jízdě do vrchu a podél 14ti zastavení k vyhlídce nad Fabčicovým sadem. Výhled k zámku úchvatný a pohled k západu ještě lepší. Déšť zatím nehrozí a kolem vojenského prostoru se blížíme k místu, kde má být bezva koupačka. Albeřice, trocha bloudění a už hledíme na hladinu zatopeného lomu, kde se neplatí vstupné a koupání je zde zakázáno.

Na koupačku to dnes není, Albeřice máme za sebou a jedeme vstříc vodnímu světu, jenž se na nás žene. Luka nás vítají průtrží, řádně vysprchováni pak jedeme rychle k Bražci a do Stružné, kde v šenku z nás tečou potoky vody. Dojíždí také Roman s Martinem, servírka nestíhá, vytírá louže a konečně jsme vystravováni. Ještě kávička a vracíme se zpět do lůna přírody.

Návštěva Dubiny s kontrolou svatebního smutku Pušákova synovce zavržena a nejkratší cestou to valíme k Žalmanovu, v chatové osadě pak dáváme jedno od cesty aby nám to do Olšovek rychleji uteklo. Ještě se protahujeme Hůrkami, po „staré pražské“ k Jaru a kolem Thermalu k tržnici. Poslední kilometry do vrchu, skrz naskrz promočen ukládám kolo k odpočinku. Ještě projít teplou sprchou a mohu si konečně zapsat dnes ve vodní lázni odjetých 45 kilometrů…

fotky

 22 zhlédnutí celkem

2022 08 23 Michal

 

 11 zhlédnutí celkem

2022 08 02 Před KIWImužem

Čas neúprosně letí a v sobotu 7.8. se opět ukáže jak jsou na tom s formou závodníci, jenž umí plavat, zvládnou jízdu na kole v terénu a pak si ještě odskotačí 3 kilometry při běhu kolem Dalovic. I mezi Tukany jsou k nalezení tyto bohem obdaření sportovci a dnes si jedeme odzkoušet záludnosti mtb trasy tohoto závodu, který bude letos jistě okořeněn vedrem a odvahou plavců zdolat plaveckou část v nekoupatelné vodě areálu Rolava.

Odpolední úterní vedro je neúprosné a od ACS vyjíždíme k Rolavě, kde navážeme na mtb trasu. Třeboňská, kde za železniční tratí čeká první ostrá vpravo a krátký brdek po prvních metrech kolem „Kočičáku“ k silnici do Rosnic. Čerstvě pokosená louka, horko, prach a už kličkujeme a přičítáme si nastoupané metry v technické pasáži pod Bílou skálou.

Kořeny a lalůčky máme za sebou a snad poslední zastánce duší mezi námi v pláštích opět zručně mění tuto děravou gumovou potřebu. Chvilka čekání, netrpěliví závodníci jsou nedočkaví a odjíždí směr Mezirolí. Míra ještě plní čerstvým O2 přední kolo a zapudrováni prachem jedeme za nimi ke sjezdu loukou k Nivám, odkud stoupám spolu se zbytkem týmu ke kapličce v Ruprechtově.

Tempaři pak ukazují svou sílu při rychlé jízdě na asfaltu kolem Velkého Rybníku, která ale končí na pasáži, kde závodníky povede žlutá turistická kolem rybníku „Komora“ a hrubé a velké kořeny zajisté vytřesou duši. Technickou zdatnost pak prověří rychlá jízda v kličkách mezi kameny k Sadovskému potoku. Dnes byly kořeny i kameny milosrdně suché a lesní stín mírnící úporné vedro pak končí v Sadově.

Pro závodníky, kterým zbývá dost sil je pak připraven asfalt i šotolina ke hřištím i lalůčky naskládané v lese „U Podjezdu“, kde čeká asfalt ulice „Botanická“ padající do Dalovic a závodníci vidí cílový prostor. Ovšem do cíle je ještě daleko a rychlost je třeba rychle zkrotit a dát pravou do travnatého terénu, objet zahrádky do „Hlavní“ a konečně přejet cílovou čáru u obecního úřadu, kde se konečně zbaví kola a křepce a jistě svižným během zdolají poslední 3 kilometry závodu.

No Tukani mají pro dnešek průzkum mtb trasy za sebou, kilometrů je ale málo a jet na základnu je brzo. Chvilka na traťovku a už se proplétáme jízdou kolem „Vlášků“ a mezi zahrádkami vzhůru do „Vysoké“ i k „Lysému vrchu“. Klid jízdy i pěkné pohledy do kraje náhle ruší  Jitka, která se snažila přesvědčit Ouroďáka k rychlejší jízdě. Snaha roztlačit cca 100 kg živé váhy končí jejím pádem do prachu a kamení před mým kolem.

V pozdním odpoledni jsem pak úspěšně vyzkoušel své brzdy a následně pak sečteny škody. Sedřená kůže, mnohé kapičky, naražený palec, pootočená řídítka a prachem obalená Jitka pokračuje v závodním tempu dál v jízdě k Lysému vrchu, kde se otvírají dnes pěkné, ostré a daleké pohledy k Doupovu a přes Tokaniště i na Šemnickou skálu se Sedlečkem. Pár fotek pro kamarády na památku, mám pak co dělat abych je v prachu dohnal ve sjezdu k cyklostezce u Ohře.

Polovyschlé Ohře plyne klidně k soutoku s Labem, jsme opět pohromadě a všemi udržitelná rychlost pak končí na Hubertusu, kde má čekat Bobo se svým předoperačním týmem. S pohledem na vodáky se odrozuje Dima a do cesty se troskám týmu staví občerstvení, které skvěle doplňuje naše vyšťavené svaly. Bobo ovšem nečekal, my se také dlouho nezdržujeme, zvedáme pak prach na cyklostezce do Všeborovic a stále dál k „Chebáku“ až k základně, kde je pak zhodnocena dnešní vyjížďka i nešikovnost Jitky.

Čas však letí, zítřek se jistě zeptá co jsi včera pil a ve velkém večerním teple doprovázím Jitku temnými uličkami Tuhnic i Staré Role, aby se čerstvě potrhána představila rodině. Já to mám ještě pár metrů, kolo odloženo v garáži, tělo opláchnuto v teplé vodě bazénu a Plzeň pak ochlazuje mé vnitřnosti při zápisu dnes v horku odjetých 51 kilometrů…

 48 zhlédnutí celkem

© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2022  |  Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák