Konečně jsme se dočkali víkendu, tentokrát nás nevítá sobota sluncem a o únorovém sněhu a jízdě na běžkách se nám jenom zdá. Zato z nebe padají hustě drobné vodní kapky. Západní větry čechrají vlasy pod helmami a nezvykle vysoká teplota dělá vrásky nejen meteorologům. Účast na startu vyjížďky je tentokrát ovlivněna neúčastí části „šumavské“ sekce, jenž si léčí ledviny a líže rány po týdenním vysokohorském pobytu v okolí Modravy.

Dnes také chybí oba náčelníci a kolektivní rozhodování kde dnes projedeme terény připomíná debatu v parlamentu. Nakonec bere otěže do rukou Pepíno a dává směr Ostrov. Dolní a horní Drahovice a kolem vodárny k R6, jenž je překonána beze ztrát na životech a techniky. Stojíme před rozcestníkem u Vratského potoku a přednost dostává červená, která nás povede po houpavé vrstevnici k Sedlečku.

Tempo přiměřené ročnímu období nesvědčí dnes Bobovi, který ve stoupáních těžce bojuje s nestrávenými výpečky. Sedlečko nás vítá mlhou, rosný bod stále na vysoké hodnotě a Bobo, trápen obsahem žaludku, také rychle dojíždí k zamrzlé hladině zdejšího vodního areálu zdraví.  Nápad zkontrolovat Viniho je zavržen a někde naproti se v mlze skrývají Pulovice. Rychlý sjezd po asfaltu k mostu v Šemnici, kde na nás čekají za vodou serpentýny, 135 metrů převýšení a 2,5 kilometru „pulovičáku“.

Ani jsem se nezpotil, tep se na rovině k Boru a do Nejdy rychle uklidnil. Svodidla nad „pimpou“ překonána a na cestě k ostrovským rybníkům na nás čeká překvapení, kde se ukazuje síla týmu zvláště v místech před podjezdem dálnice. No nabral jsem si pořádnou porci, kolo odmítá spolupráci a konečně se hrabu pryč z bahenní lázně k zámeckému parku, kde se v Bystřici částečně zbavuji lepivého obalu.

Bahna bylo prozatím dost a po cyklostezce to valíme do Hroznětína kam míříme do „Kina“, kde s objevuje i zakládající člen. Kulturní zážitek v podobě plzeňského pozdravu šplouchá v břiše a vracíme se zpět do dnes silně osvěžujícího vlhkého prostředí, abychom se vrátili k rodné hroudě.

Jízda v mokru i v neustálém větru kolem Velasu, kde se vše živé schovává před nepřízní počasí. U Beránků, Na Hrázi i u Páji zavřeno a tým se dělí. Bobo jede na základnu po asfaltu, tři kusy jedou terénem k Čankovu a já sleduji stopu Romana i Áji  při jízdě přes Nivy a Mezirolí do Nové Role. Světla rychle ubývá a zjišťuji, že jsem dnes silně podcenil stav energie ve světle.

Na cyklostezce do Staré Role jedu víceméně po hmatu a ostřížím zrakem pátrám po neosvětlených běžcích. Míjím ještě několik zbloudilých poutníků a jsem konečně opět v osvětlené civilizaci. Ještě poslední metry i stoupání a po 50 kilometrech opouštím sedlo svého věrného, dnes silně zabahněného stroje. Bezvadná, typická Tukaní vyjížďka…

Loading