Vyjímečný víkendový den. Sobota a po 57mi letech se jdu seznámit se stavem žáků z 9. tříd základní školy. No řady žáků proklatě řídnou a podobně jako zuby, odchází na věčnost i skvělí kantoři. Zůstávají jen zažloutlé fotky, kila navíc a stav zdraví odpovídající věku zúčastněných. Co zůstává, je vůle po pohybu v sedle kola a dnešní Tukanský výjezd do míst, kam je noze poutníkově zakázaný vstup.
V sobotním dopoledni se Tým se vydal tradičně přes Kolovou ke Stružné, zde doplněny kalorie a za Činovem pak vede tým vrstevnicová cesta východním směrem do míst, odkud je báječný výhled na krušnohoří a zcela liduprázdný prostor, obsazený buření, plevelem a střežený bdělým okem zeleneného mozku s hvězdami na ramenou.
Jako tradiční se jeví výjezd kolem Jara pod Gétovkou a kolem lesa do Tyršovky, kde u „Černého koně“ začíná modrá i stezka zvaná „Na Milíři“, jež vede tým k chatě „U Černé Marie“ a stále vzhůru k vrcholu „Pičusbergu“. V Kolové je u hřiště modrá opuštěna a po chvíli jízdy v lese kolem Telenského potoku je na dohled Peklo, pak Nová Víska a po chvilce i jídelní lístek v osvěžovně Stružná.
Nabyté kalorie je třeba řádně vstřebat a klidná jízda přes Činov vzhůru k rozcestí u bývalého kostela je k tomuto jak stvořená. Ještě kousek k závoře a už se na vrstevnicové cestě pod „Větrovec“ můžete kochat pěknými výhledy na Krušné hory a věnovat pozornost i místům, kde kdysi bydleli lidi a byla obdělána pole. Dnes se tu prohání divočáci a volné prostory obsazují hlohy, kopřivy a jiná žádoucí či nežádoucí květena.
Rozcestí s obrázkem s. Barbory dává směr k „Am Hübl“ a na zarostlých stezkách i loukách pak sucho a prach doprovází tým ve sjezdech i výjezdech k „Altdorfu“ až k „Ober Zwetbau“ s výraznou kulturní památkou, zničenou vojsky Varšavské smlouvy a nezájmem proveřených orgánů strany, družstevních rolníků a zlodějů. Stav fary i kostela Maria Himlfahrt, kde tóny varhan nahradil svist větru je smutný. Procházka po zpustošeném hřbitově též jistě a 100%tně povzbudí sem zbloudilé návštěvníky.
No Tukani nebloudí a před nimi je jízda kolem vojenského prostoru a kolem vrcholku „Na Klobouku“ rychle přibývají kilometry ve sjezdu pod Bučinu jenž končí na asfaltu v Kyselce. Radošov, Velichov se zastávkou na tábořišti a je tu výjezd k Moříčovu zprvu po asfaltu a pak levá pod Děvice a stále vzhůru a dál po žluté až k Zemské stezce, která přivádí Tukany do Nejdy, Nové Vísky a Sadova, kde se odrozuje Roman s Ájou.
Tým končí na základně a setkání pro mě také končí v pozdních večerních hodinách. Lehce závidím kamarádům dnešní výkon a jejich zážitky z prostoru. No nemohu se rozkrájet…
Napsat komentář