-
- Roman s Ájou ve Valči
-
- pohled od Moříčova k Hradišti Stengelberg nad Velichovem
-
- Děvice před Thebisbergem nad Velichovem
-
- pohled od Jakubovského vrchu k Hornímu Hradu
-
- dnes hodně suchý sjezd k Ivanovi
-
- švarná švadlenka bez šicího stroje
Sobotní dopoledne, půlka června, prázdniny na dohled, letní teplo a slunce dává přírodě zabrat. Po obloze se honí mráčky, sucho kam se podíváš, voda je skoro na příděl, louže a bahno abys hledal lupou. Dnes vyjíždíme netradičně v jedenáct, účast je také nějak ochuzená. Směr určila Irča a tentokrát jedeme do Stráže.
Přijíždím k ACS, kde mne vítá rozpálený asfalt a po oválu stadionu kroužící Dima P. Chvilka čekání a objevuje se Bobo, Vini, Zuzka i Irča a můžeme vyjet. Dalovice, Vysoká, Lesov, Nová Víska, Hájek a konečně se za Nejdou schováváme do stínu lesa, jenž nás doprovází k Zemské stezce, ze které dáváme za chatami pravou a pod vrcholem kopce „Nad Rybníkem“ se mezi kopřivami a ve vysoké trávě se pak můžeme kochat pohledem na hradiště Stengelberg i na hladinu Ohře hluboko pod námi.
Pár snímků a tým mi mizí mezi keři i stromy ve směru k Thebisbergu kde jsme zdejší hradiště také dlouho neprojeli. Nemá smysl se prodírat vysokou trávou a dáváme přednost rychlému sjezdu k mostu přes Ohři. Rychlý lalůček k vodáckému tábořišti a z Velichova nás už vede červená značka kolem Jakšových domků do Vojkovic.
Pusté nádraží pamatuje lepší časy, domorodci jistě s láskou vzpomínají na rachotící pásy tanků i otrávené ksichty, horkem zmožené armády. Dnes tu po prohnilých fošnách na mostě a pak po betoně a čedičových kostkách sviští naše pláště vzhůru k Jokes, kde nás vítá zašlá sláva a ruiny zdejší porcelánky, kde se vyráběl běžný užitkový porcelán jako hrnky, popelníky, dózy, tácky pod pivní sklenice. Tedy vše potřebné, které za chvíli najdeme v osvěžovně u Ivana ve Stráži.
Hotinec Na Statku nechávám za sebou a cyklostezka „Ohře“ dává příležitost k pohledům k vrcholku Klínovce, k hradní věži Hauenštejna a konečně i k vrcholku Himlštejna. Ještě sjet jindy kluzce bahnité a dnes vyschlé koleje ve svahu pod Jakubovským vrchem a už se ke stolu nese rezavé osvěžení s bílou čepicí. První doušky i plavbu ve vodní nádrži mám za sebou a klid a mír tohoto bohem požehnaného místa ruší jen bzučící mouchy a bečící ovce trpící horkem.
Pevné i kapalné kalorie doplněny, polední siesta může pokračovat a ze světa přichází zprávy o jízdě Romana a Áji, kteří si vychutnávají sucho a horko na silnicích k Valči a stále dál kolem Doupova (154km). Čas se naplnil a doprovázím na zpáteční cestě Petra Dimu, jenž chvátá na třídní sraz devítiletky a já domů, kde si ve stínu stromů zapisuji dnes v klídku odjetých 60 kilometrů…
Napsat komentář