2022 05 28 Král Šumavy

Páteční odpoledne, nakládám Pušáka, směle točím volantem na cestě do Klatov a vstříc dobrodružství, které letos připravili pořadatelé na nových tratích 29. ročníku Krále Šumavy. Přistáváme s Jirkou v autokempu, stan postaven a jedeme si pro startovní čísla po závěrečném úseku všech tratí. Prudká stojka pod rozhlednou Hůrka, dá jistě příležitost všem ukázat, jak se na letošní ročník připravili. No bude to zítra po těch kilometrech záhul.

Večerní prudký déšť smyl prach, lehce namočil trasy v okolí Klatov a ranní slunce i chladnější vítr dávají naději na příznivé podmínky při závodě. Já si vychutnávám s Pušákem snídani a Roman už hodinu bojuje s časem na „královské“ trati 105km. Na sobě vše potřebné a jedu sledovat start trasy 75km, kde se u startovní čáry chvějí v předstartovní horečce borci obojího pohlaví i všech věkových kategorií. Poslední kultovní tóny od Manowar, startovní výstřel, šaltry rachotí a kolem mne jedou obě Jitky, Martin i Pušák.

Tóny Vltavy dozněly, rozrušení holubi sedají na svá místa a náměstí se opět plní bajkery, připravenými zdolat 53 kilometrů na nově vytýčené trase. Pln očekávání se mačkám v předstartovním balíku, výstřel zvedá pásku a první kilometry na asfaltu rychle natahuje závodní pole, ve kterém je někde přede mnou Ája, Verča se Štefanem, Zdeněk šampión i Zdeněk syn.

Ještě stačím registrovat Ondřeje v dresu Tukanů a už si načítám první dnešní nastoupané metry v terénu kolem Hejna k Červu. Pohyb na čerstvém vzduchu a ve výškách kolem 6ti set metrů všem svědčí a je tu Karšpárkovna s rychlým sjezdem k rozcestníku i hustě poskládané vrstevnice na trase ke zřícenině kostela. Stoupání k Bartoloměji mám za sebou a je tu občerstvovačka.

Z bohaté nabídky mi v břiše mi šplouchá jen čerstvě žlutý ionťák a přede mnou je stoupání k Javoří, za kterým se rychlost zvyšuje ve sjezdu k Nemilkovu, kde na závodníky čekají zrádné a kalné vody brodu na Rio Ostružná. Někteří závodníci zde dávají přednost celkové koupeli, fotografové i diváci šílí, já sedím v sedle a mám namočené jen tretry.

Krátká spojka kolem vody k Rajskému mlýnu a kolem vrcholu Zahrádka stoupám do míst zvaných V Elektrárně. Nic mě tu nezlákalo, jen úzký propustek pod silnicí zpestřuje svižnou jízdu, za kterým fofřím terénem vzhůru  k Bradné, kde druhá občerstvovačka osvěžuje povadlé závodní pole. Rychlá trať závodu se pak točí k severu a stoupá přes Březí k vrcholu „V Hoře“.

Sleduji na Garminu ujetou vzdálenost, obrazovka hlásí 35 km a já mám pocit, že čas zde nějak rychleji letí. Brtí, Javoříčko, stoupám, klesám  a místy se kochám dalekými pohledy do krajiny kolem trati. Mám za sebou 40tý kilometr a po souběhu tratí mě předjíždějí skvělí borci ze 105tky i 73jky. No Klatovy nejsou daleko, ještě zdolat pár kopečků i Loretu, od které už vidím Černou věž v Klatovech.

Provoz na trase závodu zhoustl. Červená, modrá i zelená startovní čísla spěchají do 10kilometrů vzdáleného cíle. Lalůčky před Klatovama natahují kilometry a poslední stojky v lese pod Klatovskou Hůrkou vysávají poslední síly. Někde pode mnou je atletický stadion, rychlý sjezd  mezi stromy, prudká pravá na šotolině, závěrečný sprint po tartanu a kamarádi mi sdělují, že jsem na pódiu.

Nevím co vše je v těle unaveno, pravá ruka ale funguje a zvedá zasloužené pivko k zavodnění vyšťavených orgánů. Ještě gulášek, pár soust dukátových buchtiček i kávička mne vrací zpět na zem a jdu s kamarády sledovat, co letos Tukani vyzobali z připravených cen a pohárů. Blahopřeji kamarádům k úspěchu, v ruce držím pohár za 5. místo a v mysli mám příjemný pocit z náročné, ale velmi dobře vyznačené krásné trasy letošního ročníku. Tak za rok…

105 km Roman:

53km Petr:

Petr Baumann