2022 04 12 Smolnická kypa

Duben se neumí rozhodnout, střídá projevy počasí jako prezident své pohledy na svět. Stojím před vyjížďkou u šatníku, barvy dresu jsou jasně dány, ale kolik vrstev, teplých či letních mám vzít na sebe, mi teploměr neporadí. Oblékám se lehce a zbytek pro jistotu strkám do batůžku. Přijíždím ke startu a účast je dnes ovlivněna přípravou „žiletkářské“ sekce na dlouhou cestu za teplem v Toskánsku.

Od ACS vyjíždí osm kusů k západu, kde tým trhá u Varyády červená barva semaforu. Ztrátu doháním až u Teska a Jenišov i první kilometry na Podhorské kypě máme za sebou. Rychle zdoláváme i asfalt z Mírové do Chodova, kde od Lincolnu dáváme pravou k louži zvané „Spěváček“ pak kolem rybníku „Bahňák“ a parovodu k Chodovskému potoku.

Odpolední slunce vyhřívá hladinu vodní nádrže na Chodovském potoce i naše těla při výjezdu od Železného dvoru k Bílé vodě. Tentokrát jí necháváme stranou a v prachu a kamení si přičítáme nastoupané metry k vrstevnicové cestě na Smolnické kypě. 471 metrů nad mořem a obracíme směr jízdy k východu pod „Liščí vrch“, kde jsme odměněni ve výšce 522 metrů n.m. pěkným výhledem k hřebenu Vlčince a vrcholu Klínovce.

Ztráta výšky a bahenní zábal pak splachuje průjezd brodem na Vlčím potoce, zbytek bahna pak ztrácím ve sjezdu ke „staré Nejdecké, kde Pušák velí týmu vlevo. Míra si vychutnává krátkou jízdu po asfaltu, rychle ale vracíme do lesa a po kořenech a úzké stezce to valíme do Nové Role k „Bouchalce“. Přejezd trati a kolem plotu ztrácíme výšku k železné lávce přes Rolavu.

Lávka zdolána a po hrázi dojíždíme do vsi ke garážím na cyklostezku, kde na nás čeká výjezd a 75 výškových metrů ke školce v Mezirolí. Dnes už více nenastoupáme a chybějící kilometry pak doháníme ve sjezdu po „pískáči“ pod Bílou skálu, kde Bobo podléhá vábení bílé pěny a rychle se odrozuje.

Tým jede dál ke „Kocourku“ a kolem psího hbitova po cestě „V Březinkách“ pak krouží kolem Vitického vrchu. Stačí zdolat 31 metrů převýšení a už se můžete kochat, jako my, pěknými výhledy ze střechy vodárny na vrcholu. Pohledy i vrchol necháváme za sebou, po sjezdu do Otovic se s námi loučí Míra i Čočkin a před námi jsou poslední metry k základně, kde dnes oslavíme patnáctileté výročí zde provedené první návštěvy.

Ukládám kolo k odpočinku do garáže a v šenku zjišťuji, že je zde přítomen Bobo, JTF, Zuzka i Irča a kromě dalších  kamarádů i mísy chlebíčků, připomínající uplynulé roky i nespočet zde prožitých večerů. Vzpomínky zakládajících členů i ostatních říkají vše, hodiny i tma za okny mi pak připomínají že je čas návratu k do míst, kterým se říká doma.

Tak kamarádi leťme ve zdraví do dalších 15ti let…

Petr Baumann