-
- tak šup, šup, do sedel!
-
- Nejdek, nad Matysem
-
- nad Tatrovickou přehradou
-
- kolo i nohy umyté…
Zatímco někteří vyhledávají v tomto slunečně jarním sobotním ránu pohodlí gaučů, sedaček a zabaleni v peřinách koukají na telku, tak nasazuji roušku, přehazuji nohu přes rám, vyjíždím do přírody a samozřejmě stále vzhůru k modré obloze. Dnes je cílem koupačka v Tatrovicích, kde se dá plavat i bez neoprénu. Tedy pokud máte místo krve nemrznoucí kapalinu.
Po levici zaseté, řádně vyschlé pole a přede mnou výjezd přes „Noční Můru“ do Mezirolí, ve kterém zjišťuji, že nejsem v přírodě sám. Dodržuji dvoumetrový odstup a tlačím tým přes prachem zasypaný koňský ranč v Děpoltovicích k „muničáku“ pod Hutnickým vrchem. Zelená turistická značka dává směr, ve stoupání překonávám hustě naskládané vrstevnice nad Smolné Pece, rychlý sjezd lesem od Fojtovského vrchu k čističce, svižná jízda po asfaltu k „Žábě“ a už koukám od Matyáše na sluncem zalitý Nejdek i Pajndl.
Zelená značka pak zrádně stoupá od Matyáše stále vzhůru k „Oboře“, ve vyschlém lese na kořenech polykám zvířený prach, v Nové Suché dávám pravou a lesem i cestou necestou jedu terénem nad Černavu ke Spomyšli, odkud mě již táhne vidina koupačky v tatrovické přehradě. Polní cesta, kořenovky v lese nad hladinou a je tu pláž, jak z katalogu. Zkouším teplotu vody, prsty skoro prolamují led a myšlenka na prudké zchlazení těla mě rychle opouští. Stařecké revma má raději teplo, dávám přednost klidu a svačině.
Nasycen příjemným pohledem na vše živé, včetně přírody vyjíždím zpět do suchem praskajícího lesa. Ve Spomyšli je uzavřen okruh a rychlý sjezd přes Tatrovice končí mytím kola i nohou při překonání brodu Tatrovického potoku. Co bylo umyto je třeba opět zapudrovat a to se daří při jízdě pod Smolnicku kypou ke Staré Chodovské, z Vintířova do Nového Sedla a Lokte, kde je připraveno stoupání po žluté pod Kouli.
To nejhorší ze stoupání mám za sebou, rozcestí „Na Kozích hřbetech“ a kromě Áji a Zuzky nikoho v lese nevidím. Tým se roztrhl, žlutá mě vede stále vzhůru pod „Zelenáč“ a lesní asfaltka ke „Kozihorské“. Nastoupané metry už nemám dnes kam psát tak padám dolů k hájence „Bor“, kde si dávám zaslouženou traťovku. Hořce zavodněn a kaloricky posílen se pak vrhám neohroženě do chřtánu „jezevcovky“. Pomočen jarním deštíkem pak vyjíždím hravě krutý stoupák od Kauflandu k vysílačce a konečně zapisuji, v promořené a zaprášené přírodě, dnes odjetých 67 kilometrů…
Napsat komentář