Čtvrteční odpoledne, slunce a modrá obloha dnes spolu závodí, kdo víc září.  Silniční sekce Tukanů, zastoupená létama otlučenými, zkušenými a jistě odborně vybavených odzkoušenými a kvalitními výrobky cyklistické produkce, vyjíždí opět ve dvoumetrovém odstupu a s rouškami tentokrát vzhůru do míst kde nedávno býval i sníh a dalo se jezdit v upravených stopách na běžkách.

Předpisově vybaven mířím k místu startu, kde potkávám „žiletkáře“ z řad Krušnokolců. 5 + 3 kusy vyjíždí a už zanecháváme gumové stopy ve Dvorech, v Jenišově i v Chodově. Jízda kolem Smolnické kypy a Vřesové příliš nevoní. Naštěstí rychle mizíme v lese a serpentýny nás vedou vzhůru přes Tatrovice, Černavu do Nové Suché odkud padáme dolů do Nejdku k „Žábě“, kde je Bobo zachráněn od žíznivé smrti.

Dima to dnes pěkně naplánoval a nejen Bobo, ale i ostatní se rychle potí na silničce z Bernova k Lesíku a stále vzhůru do Šindelové, kde se potrhaný tým opět sjíždí. Ptáci zpívají ostošest a ve stejném tempu pak stoupáme vzhůru, jak po žebříku, přes Krásnou Lípu do Přebuzi.

Srdeční tep, rozbouřený v místy 15ti % stoupání k Přebuzi se rychle uklidňuje v mírném stoupáku do Rudné i ve sjezdu přes Vysokou Pec do Nejdku, kde se konečně zavodňuji jedním a pak na „staré Nejdecké“ držím rychlé tempo i dvoumetrový odstup až k mostu přes Rolavu, odkud s ostatními překonávám poslední stoupák přes Smolné Pece k Fojtovu.

Před námi je sjezd do Děpoltovic a rychle se blížíme k cíli přes Nivy a Čankov, kde si na mě počíhal „defekt“. Zadní duše s dírou a bez náplně, kamarádi mizí za obzorem. Náhradní duše, montpáky, silnička vzhůru kolama, zadní kolo ven a už se peru s pláštěm, který velmi nerad opouští svou pozici v ráfku. Odpor pláště motpákami  překonán, nová duše si hoví v ráfku a čerstvý O2 naplňuje nejen gumovou, ale i mou duši v rychlé jízdě k domovu. Dnešní cíl je mi sice vzdálen, ale domácí zdroje po 74 kilometrech svižné jízdy na silničce přichází také vhod.

Jo a kamarádi…. Roman nám dal dnes na frak a laťku zvedl hóóódně vysoko: