2020 04 09 Prameny

Touhu po rychlosti i dálkách a v sedle dvoukolových strojů vám usnadní jízda po asfaltové stužce natažené ve Slavkovském lese. Ještě připojte nezbytný a dnes silný protivítr, který vám provětrá roušky, plíce i kučery pod helmou a můžete vyjet. Jarní počasí dnes také vytáhlo na vzduch tým vhodně složený z důchodců a jednoho polopracujícího. S plným bidonem, s nezbytnou rouškou a odvahou vyjíždím do sluncem zalitých odpoledních hodin, vstříc a do přírody Slavkovského lesa.

Přesmykač i přehazka rachotí a už rychle ztrácím výšku dolů k Ohři, abych jí pak opět poctivě nabral ve stoupání z Doubí k Jenišovu a přes Jalový dvůr nad Loket. Zdejší serpentýny nad Loučkami mám za sebou a žulové kostky na náměstí pod hradem ze mne vytřásají touhu po „celopéru“, které zahálí doma.

Staré Sedlo, Sokolov, Ovčárna i  lom pod „Železným Hamrem“ mizí ve zvířeném prachu za mnou, řadím na lehčí a v dlouhém stoupání v Lobezkém údolí k Podstrání mi dělají společnost motorizovaní silniční piráti a v povinném dvoumetrovém odstupu i členové týmu.

Pravidelné tempo náhle přerušeno, JTF mává přetrženým lankem přehazovačky a SOS letí éterem do světa. Neopravitelné lanko uvázáno pod sedlo a z kola je náhle klasická „festka“ s možností řadit jen na velký či malý převodník. No odrážet se jen nohama nemusí, fyzičky má dost a dost toho má zřejmě i v závěru stoupání kolem dolu „Jeroným“.

Ještě pár metrů k nebi a je tu Lauterbach i „odpočinek“ v protivětru na rovinách a ve sjezdu do Pramenů, odkud svižně míříme k Mnichovu. Před Mnichovem se tým dělí, doprovázím náčelníka na zkratce kolem Pramenského potoku ke kapli, která svým povrchem připomíná oraniště a jízdu v kamenolomu. Tvrdě nabouchané a zde zkoušené pláště vydržely. Rychlá jízda po serpentýnách kolem Teplé končí u pumpy v Bečově, kde na nás čeká servisman Vítek s lankem.

Náhradní lanko náčelníkem hrdě odmítnuto …„festka je festka“, na světlo boží vytaženy traťovky, obsah bidonů vysát, Vítek doplňuje zdravý bečovský ozón do zadního bezdušáku a už jedeme po vodě vstříc k Varům. Před Vodnou doháníme „Vietnamce“, který jde okamžitě na špic a rychle protrhaný tým je náhle u přehrady v Březové.

Kome, Poštovní dvůr u galerie nasazeny roušky a lázně oživuje jen velmi chabý proud Vřídla, jenž připomíná výkon cvrnkajícího letitého důchodce. Smutný pohled na vylidněný, jindy velmi živý prostor je za námi a jisté hygienickoepidemiologicky ošetřené restaurační okénko poskytuje vhodný fyziologický roztok k zavodnění vyšťavených, ve dvoumetrovém odstupu zde  přírodou poznamenaných přítomných.

Zdravě zavodněn pak projíždím Vary, doma sundavám nezbytnou ochranu, na Garminu pak sleduji dnes naměřených 84km a vyschlé patro opatrně ošetřuji léky ze „sedmého“ schodu. Jo doma je doma, ale příroda a pohyb v ní nemá chybu…

Petr Baumann