na Staré slatinské
setkání Tukanů
Zimní olympijské hry, konané někde kolem demarkační čáry na druhé straně zeměkoule, se blíží a blíží se okamžiky, kdy se jaro zeptá co jsi Tukane dělal v zimě. Paní Zima se, ve střední Evropě, nějak neumí rozhodnout, teplo střídá chlad, čerstvě napadaný sníh náhle mizí před očima a drží se asi jen silou vůle ve vyšších nadmořských výškách. Sníh je ve Varech jak bramborová kaše, plán pokořit vyřezané tratě na golfu padá a náhradou jsou perfektně připravené stopy kolem Mrtvého rybníku.
V Abertamech nazouvám běžky a ve stopě jedu za kamarády ve směru k Červené jámě. Dobrá volba skluzného vosku, síla paží a radost z pohybu nás žene vpřed a stále vzhůru nad Hřebečnou a od Maringotky po Staré slatinské k Mrtvému rybníku. Z rozcestí letí Dima na brusličkách k Abertamské silnici, ve společnosti JTF a Pušáka bruslím k rozcestí Pod Špičákem, kde dáváme pravou do čerstvě upravené stopy k rozcestí u abertamské silnice. Ideální podmínky, nikdo nám nepřekáží, polykáme hravě kilometry v perfektní stopě vzhůru a kolem kóty Nového Roku, kde zkouším napodobit styl dálkových běžců, tahám rukama svou kostru a svých 78 kilo. V klidu přírody pak dokončujem lalůček kolem Slatiny a Nového Roku. Před Mrtvým Rybníkem pak dojíždíme vzorově vyšťaveného, bruslícího Dimu.
V lese klid, příjemně projetou Starou slatinskou střídá mlha a silný protivítr před Maringotkou není dnes žádným soupeřem. Nějak jsem se kamarádům vysmekl, chvilku čekám a jsme opět pohromadě. Mlha houstne, začíná se šeřit a ze studené vodní páry se náhle vynořuje Roman, vybavený čelovkou a proháněný Ájou. Necháváme je vydechnout a po chvilce se nám v mlze opět ztrácí. V mlze stoupám nad Červenou jámu a už nás čeká jen sjezd zpět do Abertam a pak i sjezd v přetopeném kupé červené luxusní limuzíny, ovládané zkušenou rukou vyšťaveného Dimy, dolů do údolí a domů, kde si zapisuji odbruslených a rukama odtahaných 23 kilometrů. Bezva příprava i odpoledne…
Podobné články:
Napsat komentář