Dnes, zlákáni informacemi o stavu sněhové pokrývky od Soňi, vyjíždíme tentokrát na čtyřech kolech k parkovišti u Abertamské křižovatky. 10 centimetrů bílé peřiny je důvodem k radosti a vychutnání si prvních metrů letu Tukanů na prosincovém sněhu. Klasické běžky připnuty k botám, „modrý je dobrý“ a už ťapeme vzhůru k rozcestí pod Špičákem. Nikde nikdo, sníh v mrazu jiskří, slunce nás táhne stále vzhůru nad Mrtvý rybník a k pláni před Maringotkou, kde je silný horský vzduch následně okořeněn vůní svařáku.

Mě svařák nic neříká, šlapu v rozbité stopě dál ke štole Weisse Taube a technika soupaž pak tlačí mou kostru od Bílé Holubice k Mauritiu. Neodolávám a do mobilu ukládám pěkné zimní záběry i pohledy pro účastníky. V klidu vzlínám nad Mauritius, slunce se pomalu sklání za Dyleň i Smrčiny v německu, které jsou dnes nádherně viditelné.

Sjezd k Červené jámě dnes o něco náročnější, neupravená stopa dává zabrat a u bufíku ticho a mrtvo. Chvilku postáváme, vychladlé tělesné schránky pak opět zahříváme při návratu k Maringotce, kde Zuzka vstřebává poslední sluneční lúče. Svařák posiluje zdraví a vracíme se zpět kolem „Mrtváče“ zpět k plechovým miláčkům a pak do nižších nadmořských výšek. Tedy domů. Najeto 13 kilometrů, pěkný den je odměnou pro nejen pro účastníky, ale i pro Romana s Ájou, kteří si dnes vychutnali pohyb na závodních tratích na Fichtelbergu…

 11 zhlédnutí celkem,  3 zhlédnutí dnes