Sobotní dopoledne, konečně Vary několikrát zvlhly a vodní příděly hrozí i dnes. V teploměrech klesla hladina rtuti na příjemné hodnoty a Tukani létají po Evropě. Mořeplavci se vrací z Chorvatska, Dima s Miluškou ochutnávají Chianti v Toskánsku, Zuzka s Pavlem obdivují Krkonoše, Jtf se vrátil na víkend do Novohradských hor a z Romanovo pláštů a plášťů jeho sqadry létají jiskry v dolomitických terénech kolem Gardy. Tukaní sirotci ovšem nelení a vzdor vlhké předpovědi vyjíždí s cílem projet „Peklo“, vyplenit osvěžovnu ve Stružné a hlavně se vyhnout dešti.

První metry, do kterých nás dnes vede Honzík, projíždíme v lalůčcíh cest a stezek v lázeňském „šervůdu“, který opouštíme sjezdem od Diany k letnímu kinu, kde už dlouho nevoní buřty i klobásy a nevlní se dlouhá fronta na lístky. Za sebou máme  „Kome“ a k nebi nás táhne „Okružní“ cesta přes Waltrovku až ke hřišti na Kolové.

Kousek z trasy Artamona a Pilu opouštíme v paprscích slunce ve směru k „Peklu“. Stoupám s týmem po lesní cestě kolem Telenského potoku, Vůkol voní svěží dech lesa, Honzík volí rozumné tempo na vyšlapání a po chvilce jsme v Žalmanově, kde hodiny na věži kostela Maria Himmelfahrt prozrazují, že se zde zastavil čas. No my se nezastavujeme a chvátáme vstříc novým, kaloricky hodnotným dobrodružstvím, které čekáme u stolu ve Stružné.

Několik kilometrů po asfaltu kolem zámeckého parku, kola odložena u terasy a na dveřích se na nás směje cedulka s nápisem …. chacha, chacha, máme dovolenou. Za okny v šenku pavouci, vychladlá kamna a přes pípu utěrka. Bezvadně jsme se trefili a s kručením v žaludcích pak volíme výjezd nad Činov a od „Podkovy“ pak rychlý sjezd do Dubiny, kde se určitě najde něco ku zdaru.

Mobil zachycuje pěkné pohledy k Doupovu, na Krušné hory i deštivě šedivé mraky, číhající na své oběti za Šemnickou skálou. Restauračka v Dubině nezklamala, meníčko i iontový nápoj nemá chybu a ke štěstí chybí jen kávička a něco sladkého. Po zralé úvaze padá volba na lalůček přes Sedlečko, kde pak nalézáme nejen moka i medovník, ale i azyl před deštěm a teplo z Viniho nových exkluzivních litinových kamen.

Čas pokročil, déšť se přehnal a vracíme se zpět do terénu. Ohře překonáno v Muzikově po mostu a cyklostezka nás vede k Waldrestaurantu Hubertus, kde dnes čepují poslední piva a v slzách končí sezónu. Naše vyjížďka dnes také končí, postupně se loučíme a doma pak zapisuji nejen odjetých 58 kilometrů, ale skvěle prožitý den…

 18 zhlédnutí celkem,  2 zhlédnutí dnes