Třetí zářijová sobota, počasí nás vysvléká z triček a trenýrek, to co v létě nenapršelo se dnes snaží sv. Petr dohnat hustými přeháňkami. Hledám ve skříni dlouhé čapáky, teplý dres i teplé rukavice a pláštěnka také nesmí chybět. Z nebe padá voda, drahá polovička si myslí něco o bláznech a u startu se schováváme pod střechou kavárny. Přeháňka se přehnala a tým se také přehnal pod Dianou i přes hřeben Tunického lesa ke Kome, odkud opět nabírá výškové metry kolem Waltrovky k Vítkově hoře.

Dnes plánovaná návštěva Bečova u hřiště na Kolové, vzhledem k vývoji rosného bodu a množství hrozících srážek, operativně změněna na průzkum jídelního lístku ve Stružné. Kousek po Artamonu k Pile a Javorenský potok nás vede lesem ke hřbitovu, odkud to dáváme po modré k rozcestí U Červeného kříže. Zdejší pramen pak plní naše bidony a kapky deště, padající za krk, zchlazují těla při jízdě lesem k bodu záchrany KV 008. Svižnou jízdu k Dlouhé Lomnici pak doplňujeme navlékáním a svlékáním pláštěnek.

Velký i Malý lomnický rybník máme za sebou a do hry vstupuje nový soupeř. Silný a studený protivítr vane od Nové Vísky a útočí i na loukách před Stružnou, kde nalézáme nejen azyl ve zdejší osvěžovně. Menu vybráno i zkonzumováno a punčové řezy jsou pak zárukou vyvrcholení kulinářských zážitků.

Čas však ubíhá, odpolední siesta se nekoná a tým vyjíždí směr Činov. Pláštěnky zkušeně předem nasazeny a silná přeháňka nás nutí schovat se pod koruny stromů. Zmrzlé kapky deště bubnují do helem, chvilka čekání, slunce se prodírá mezi šedivěčernými mraky a tým už stoupá od bývalého kostela na Činově vzhůru k odbočce na vrstevnicovou cestu, ze které jsou pěkné pohledy na Krušné hory.

Dojíždím k rozcestí u sv. Barbory, kde čeká Pepíno se vzkazem, že Dima Plavec jel dál. Kam dojel neví a Petr svou pozici doposud nezahlásil. No ztráty jsou povoleny a bez Dimy dojíždíme k rozcestí u zarostlého rybníčku, kde dáváme před Tokaništěm levou ve směru ke Staré vsi nad Svatoborem.  JTF se snaží navázat spojení se ztraceným Tukanem a hle, on se nalézá v šenku osvěžovny v Dubině. Zastřelit jej je málo a dostane vězení tři dny po službě.

Mraky nacucané vodou odtáhly k východu a vyjíždíme od Svatoboru Ke Klobouku, kde na nás čeká dlouhý sjezd pod Ottův pavilon a ještě kousek kolem Lesní kaple do Dubiny. Zkropeni a pomočeni vydatnou přeháňkou nalézáme ztraceného syna a tělesnou teplotu zvyšujeme pomocí grogu. Petr posléze poučen náčelníkem o chování členů týmu v neznámém terénu a průměrné tempo 18km za hodinu nás přivádí do Všeborovic po cyklostezce i kdo Varů, kde se s týmem u čerpací stanice loučím. Ještě poslední kilometry i stoupání v zapadajícím slunci mám za sebou. Ještě zápis rozmočenými a zkřehlými prsty do deníčku. Dnes odjeto, dost mokrých 66 kilometrů…

fotky

 

 13 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes