2021 07 31 Jelení

Tak jsem spolykal příděl prášků, moribundus jsem položil na lopatky a dnes si připomínám Tyršovo heslo „Ve zdravém těle, zdravý duch“. Ometám z kola týdenní pavučiny, nohu přehazuji přes rám a svěže to valím k místu startu, kde se sjíždí jen 9 Tukanů. No slabší účast bude jistě vyvážena silným výkonem všech zúčastněných, které dnes vede Roman ve směru k Přebuzi.

Vyjíždíme směr Tesco, projíždíme Jenišovem a z Mírové to berem k Chodovu kde od SKF objíždíme Chodov kolem teplovodu a po cyklostezce fofříme Staré Chodovské, kde můžeme sledovat postu rekultivace fenolového odkaliště. Usazovací nádrže objety a Roman vede tým do stoupání pod Liščí kopec. Tatrovice jsou za námi a před námi prach a horko před i za Spomyšlem, ze kterého vyjíždíme k Poušti.

Krátká zastávka na louce v místech bývalé obce Schidelwaldhäuser, dává příležitost k vydýchání a rozhledu k Panjdlu a také k hřebeni lesů před Přebuzí. Ještě kousek louky a asfaltu k bývalé Javořině, odkud kolem hájenky vzlínám v lesním tichu a stínu rozvážně Liščím údolím k Rudenskému návrší.

Stoupání mám za sebou, moribundus nemá šanci a už vidím písmo poledního meníčka v osvěžovně „U Kovárny“ v Přebuzi. Půllitrová žízeň a řízek přes celý talíř mne opět staví do latě. Jedu k bývalé osadě Rolava, v hlavě mám slova textu „… a slunce pálí jen…“. Jen Bobo tu chybí k dokonalosti na rozcestí „Vřesoviště“. Silný protivítr jsme zdolali a přes „Lučiny“ jedeme po Frühbusser Strasse vstříc k hraniční závoře a k prachu na Kammloipe, která nás vede k bufíku „Na Celnici“ nad Jelením.

Kdo by to řekl, hranice z obou stran obsazená, místo zbraní jsou v rukách půllitry a Franta Severa konkuruje zpěvu ptáků melodií tónů tahací harmoniky. Lovím v paměti slova textu a kdo by si v této kráse také nezazpíval, že. Vše ale končí rychlým sjezdem do Jelení a Nových Hamrů, odkud si nad Tisovou připisuji další, po šotoline a kamení nastoupané metry na Sejfské cestě k přístřešku Tisová.

Dnes to vede Roman a je jasné kudy se vrátíme nad Nejdek. Zelená a tým se po chvíli dělí na sjezdaře a ty méně odvážné. Vrhám se do pro mne neprojetých stezek za Romanem a po chvilce jsem skoro ztracen ve spleti stezek vyrytých koly nejdeckých bajkerů. Zřejmě volím správně a občas padám dolů v krátkých sjezdíkách. Kotouče brzd rozžhavené, sedlo někde pod břichem, zadní plášť mi přes vložku odírá konečník a konečně mě to z křoví vyplivuje zpět na asfalt u Krásné vyhlídky.

No vybál jsem se dostatečně a tep se mi zklidňuje při jízdě kolem Křížového vrchu do Osvětimské v Nejdku. Roman ještě vkládá pro osvěžení sjezdík v prachu z Okružní do Údolní a tým si může oddychnout na asfaltu „staré“ nejdecké a treilu kolem trati do Nové Role. Terénu je pro dnešek dost a v osvěžovně „U hřiště“ lze také nalézt i jiné aktivní potěšení.

Mě to pro dnešek stačí, další aktivní potěšení mi moc nechutná a jedu s Dimou po cyklostezce domů, kde mi Garmin ukazuje odjetých 76 kilometrů…

fotky

Petr Baumann