Svět si dnes všímá sportovních bojů ve vzdáleném Japonsku. Světové i domácí sportovní deníky pohříchu ale opomíjí i zápolení sportovně založené veřejnosti před i za velkou čínskou zdí, či na jižní nebo severní polokouli. Po roce útrap způsobených covidem je ale opět vypsán „Závod v terénním triatlonu pro širokou veřejnost KIWI terenní triathlon“, ve kterém mohou měřit své síly všechny věkové kategorie bez ohledu na výkonnost.

Termín závodu se blíží a v domácích podmínkách se připravují na tento boj i Tukani, kteří chtějí uspět boji se soupeři, vodním živlem, v terénu na kole a konečně i přežít běžecký úsek ve zdraví a skončit jako obvykle nejlépe na bedně. Dnešní vyjížďka je tedy motivována touto touhou a prohlídka aktuálního stavu 23 kilometrů protkaných mezi koupalištěm Rolava a Dalovicemi je nutnou částí přípravy.

12 kusů vyjíždí od ACS ke koupališti Rolava, kde budou závodníci překonávat odpor vody a čeřit hladinu při 500 metrech plavání a sedlat v depu připravená kola. Vžívám se do jejich pocitů a první metry nás vedou od koupaliště po asfaltu a cyklostezce, kde za železničním mostem to jde prudce doprava a tunýlkem v křoví vzhůru kolem trati až k asfaltu silnice do Rosnic. Kousek roviny mezi vilkami a zahrádkami a jde do tuhého. Nově zařazený úsek pak vede kolem zahrádek a přinese mnoho potěšení závodníkům s namotanou trávou do šaltru.

Tráva vymotána a pod Bílou skálou vjíždím po stezce mezi stromky, bahýnko mlaská pod plášti a první zkoušky techniky rychlé  jízdy jsou připraveny nejen mezi stromy, ale i na kořenech ve stoupání nad Bílou skálu, kde si obojí pohlaví i věkové kategorie mohou vydechnout na šotolině a polní cestě do Mezirolí. Rychlá jízda po asfaltu a ještě rychlejší sjezd loukou k silnici do Niv pak sebere síly, které budou jistě chybět ve stoupání na „stojce“ před Ruprechtovem. Objezd Velkého Rybníka, zčásti po asfaltu, pak končí před hrází a zde nastupuje to pravé „terenní“, ze kterého se dostanete jízdou nejen po hustě naskládaných a vypreparovaných  kořenech, ale i v bahně až do Sadova.

Správná volba tlaku v pláštích mě pak s týmem přenesla až k hranicím Dalovic, kde se nás snaží schladit drobný déšť. Malý lalůček kolem hřiště lesíkem k „Zálesí“ a po „Botanické“ nás rychle dovedl do cíle jízdního úseku, kde se z nebe spouští regulérní sprcha. Naštěstí je tu osvěžovna „U Čutňáka“, kde sledujeme vodní proudy, které umývají zadarmo naše zabahněné miláčky.

No nebe se vypršelo a závěrečný úsek vyjížďky k základně překonáváme pomalejší jízdou přes park k vyhlídce a kolem teplárny na horní nádraží. Začíná opět svítit slunce a pod modrou oblohou pak dojíždíme kolem Lidlu k lávce přes Ohři. Tentokrát se pivní špurt nekoná, stoly obsazeny, komentáře k trati příznivé a doma pak zapisuji dnes „prohlídkových“ 37 kilometrů…

Loading