Jako obvykle hlášení o stavu vody na českých tocích o víkendu Tuany příliš nebere, ale za to s obavou ráno sledují rosný bod a šedivé mraky, které svůj náklad vody složily v Německu a Belgii. No domorodcům v povodněmi postižených oblastech není co závidět a nezávidíme ani Burákovi s Krčim a Zelím, kteří dnes zdolávají Krušné Hory a jistě si také vychutnali vodu za krkem na 65ti kilometrech jízdy z Prunéřova k Nové Vsi, Výsluní, Měděnci, aby pak z Božáku spadli ve vodní sprše do Varů.

Koukám z okna a ranní sprcha skoro nalomila mé odhodlání vyjet, ale radost z pohybu ve vodní lázni překonala obavy. Drahá si klepe na čelo, obalen pláštěnkou jedu k ACS, kde nalézám v kavárně silně okleštěný tým a svou hlavou také širm lustru, který se rozpadl. Střepy přináší štěstí, hlava v pořádku, do tváří obsluhy se pomalu vrací ruměnec a vyjíždíme do Tašovic, pak vzhůru elektrárně a od obory mezi loužemi ztrácíme výšku ve sjezdu k vodáckému tábořišti.

Dnes nás doprovází nejen hrozba deště, ale také významné životní výročí, jež již nelze na prstech spočítat, ale je třeba jej oslavit. Pušák si během jízdy stěžuje na bolesti v zádech a první příležitost k nápravě obojího je u Gardnera. Záda napravena, výročí decentně připomenuto jedním malým a kola i těla se balí do bahenních zábalů na stezce k houpačáku pod zámkem ve Starém Sedle. Blíží se čas obědu, ale do „řízkárny“ v Sokolově je to ještě daleko. Kroužíme chvíli po trati MTB S24, záludné lalůčky projety, kořeny překonány a konečně si můžeme u stolu přečíst meníčko.

Strava vybrána, zkonzumována, pevné kalorie doplněny kapalnými a už se vezeme vzhůru k Hruškové a stále výš až k pomníku přísahy. Chvilka na traťovku, pohled ke Krudumi nezapomenutelný a už věnujeme pozornost kličkování mezi loužemi a příslušným bahnem ve směru k Třídomí a k Hornímu Slavkovu. Projíždíme Kounice, Větrný Dvůr nás vítá silným protivětrem před popravištěm, které necháváme rychle za sebou.

Počasí nám dnes ale přeje, voda z nebe nepadá, slunce občas zahřeje a svaly se zahřívají i ve stoupání ke Strážišti. Stoupám po asfaltu a za Jíťou se vrhám do zdolání první zkratky. Zkratka je za mnou, ale Jíťa je fuč. Zdolávám druhou i třetí zkratku v rychlosti, kterou ani profíci nejsou schopni udržet a jsem na vrcholu. Přede mnou jsou jen stopy po kamarádech a ve sjezdu k hájovně Bor mi vítr čechrá šediny pod helmou.

Schováni před náhlým deštěm pod střechou pak debatujem o zásadních životních etapách i zkušenostech a v tv sledujeme rychlostní průměry profíků na časovce (…kam se hrabou na můj průměr ve stoupání ve zkratkách pod Strážištěm :-)). JTF pak přidává zážitek z čerstvé zkušenosti Soni z otravy houbami. Mezitím Zuzka přináší houby. S Irčou a Verčou pak připravují smaženici. Já houby moc nemusím a s náčelníkem vypouštíme houbovou žranici a jedeme předčasně domů. Padáme dolů jezevcovkou a za vodojemem nás brzdí padlý smrk.

Smrkem jsme se úspěšně propletli a už nás nic nebrzdí na cestě k domovu. JTF se vrací k znovuobživlé Soně na Velas a já k vysílačce, kde si pak v klidu domova zapisuji dnes odjetých 63 kilometrů…

 27 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes