Vynikající předpověď počasí i nálada mezi sportovně založenými kamarády svědčí o tom, že nic nebrání pohybu. Čas startu i cíl dnešní vyjížďky zvolen nikterak náhodně a tým se může těšit na nevšední zážitky z objevování nových neprozkoumaných cest v bílých místech na mapě Tukanů.

Jedna hodina po poledni, venku vedro, černé mraky se honí po Krušných horách. Tukani poletují hbitě na cyklostezce do Dalovic, kde na ně čeká první stoupání na Vysokou a jízda kolem Lysého vrchu. Nad Pulovicemi dává tým levou do lesa, kde si pod Studeným vrchem  vychutnávají první účinky rašelinných zábalů a bahna před sjezdem po loukách k Ohři.

Tělesné schránky je třeba v horku schladit a zmrzlinový stánek v Radošově poskytuje první pomoc. Vítězí vanilková a její účinky se projevují ve stoupání od kostela po čediči a v serpentýnách ve směru k Pekelnému vrchu. 5,7 kilometru ve stálém tempu, nastoupáno 327 metrů a kóta 673 m.n.m všemi hravě zdolána. Pepíno se v louži zbavuje bahna a prachu, já si kontroluji tep a pohled do kraje k Andělské hoře či na Pustý zámek i vrchol Legerbergu nezapomenutelný.

Chvilka na traťovku, Pepíno se věnuje očistě kola, zdoláváme pak další stoupání v kamení i bahně a pěkné pohledy tentokrát ke Klínovci opouštíme v sedle pod Kameništěm, kde předčasně opouštíme naplánovanou trasu. Odvážně se proplétáme a spouštíme mezi stébly přerostlé trávy do divočiny, kde i dříve značené cesty pro jistotu z map vymazali. Bezejmenný potok nás pak provází při jízdě po kořenech, v trávě skrytých kamenech. Strkání kol v buřině nemá konce a při přenášení zabahněných kol přes spadané stromy pak všichni zúčastnění jistě slintají blahem.

Stále ztrácíme nadmořskou výšku, komáři i bujně vzrostlé kopřivy se snaží o svůj příspěvek k pohodě a neplánovaně objevujeme i dost zarostlé, ve svěží zeleni schované Petrovské vodopády. Po včerejším vydatném dešti stále nabíráme na necestách bahno a jsme náhle v místech kde stávala obec Petersdorf. Z obce nic nezbylo, jen hnusně lepivý pozdrav na kolech si z těchto míst vezeme kolem Petrovského potoku do Velichova, kde nás vítá vodácké tábořiště a intenzivní léčba 12° iontovým nápojem z Plzně.

Odpoledne se chýlí k večeru, ve stálém horku opouštím tuto bezvadnou společnost chystající se na večerní zpívánky. Na asfaltu mě pak doprovází a tlačí před sebou Dima Petr až k myčce u Chebáku, kde se konečně zbavuji bahenní zátěže. 50,- Kč polyká pokladna automatu, a bahno z kola, treter i nohou kanál. Na mě čeká ještě poslední stoupání k vysílačce, kde se po 54 kilometrech jízdy-nejízdy cítím skvěle a 820 nastoupaných metrů je pak třešničkou na dortu dnešní nezapomenutelně objevné vyjížďky…

fotky

 58 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes