Předposlední úterní vyjížďka, z nebe se na nás dnes valí voda, z médií čísla o stále rostoucím vlivu koronaviru na vše co se hýbe a má společného s ekonomikou. Namátkou vybírám např. zavřené osvěžovny 😥 , počty amatérských sportovců na m² a chybou je i nedodržení předepsané vzdálenosti mezi lidmi. No vozit svinovací metr asi nebudu a jak to zvládají milenci raději nezkoumám.

Teploměr ukazuje 11°C, v kapse pláštěnka a jedu ke startu, kde se právě tvoří čtyřčlená družstva. Vyjíždíme po cyklostezce kolem Ohře do Tašovic a do drobného deštíku. První stoupání kolem zahrádek ke štole Benátčanů je za námi. Pečlivě umytý bajk se skrývá za první vrstvy bahýnka a pláště obalené jehličím kloužou v prudkém stoupání po betonu vzhůru k oboře v Horách.

Krátká traťovka, vše co mám na sobě je mokré, pláštěnka je spíše na obtíž a promočen se vrhám za týmem do sjezdu k loketskému tábořišti. Zmoklý liduprázdný Loket a už ukrajujeme první metry proti proudu Supího potoku k rozcestí u sv. Barbory a stále výš do Dvorů i k Nadlesí, kde se kochám pohledem na zmoklý, v oparu zahalený Doupov. Otírám zarosený displej Garminu jenž ukazuje teplotu 6,3°C a marně vzpomínám, že jsme tu jezdili v tomto čase ve sněhu a po ledu.

Třídomí za námi, před námi Slavkov, všude vodní pára, mlha, bahno ve tváři a voda mi teče za krk. Puleček, rychlý průjezd Slavkovem, viadukt a je tu chřtán tunelu. Strkám poctivě kolo vzhůru nad portál a loužemi a bahnem mířím do Kounic, kde se zasloužená traťovka koná pod přístřeškem nad popelnicemi. No má to své kouzlo a úroveň.

Traťovky dávám dvě a posílen jedu kolem Stasisu k Větrnému Dvoru, kde se zbavuji kondenzátu a tým mi mizí rychle ve směru ke Strážišti. Tentokrát se daleké výhledy nekonají, houstnoucí šero i dešťové kapky přispívají svým kouzlem ke sváteční adventní náladě u popraviště. Stále je teplo, dávám zkratky a konečně jsem na vrcholu pod Strážištěm. S pocitem dodržení vzdálenosti pak dojíždím za týmem k hájovně Bor a pak už ve tmě i do Doubí. Ještě cyklostezka k Varyádě na vyšlapání a u Kauflandu mě opouští i JTF.

Sám pak jedu, skrz naskrz promočen se stopami bahna ve tváři, lidupráznou Starou Rolí vzhůru k vysílačce. Pes mě snad ani nepoznal. Otráveně očichal zmoklého Tukana, kolo uloženo ke spánku, vše mokré do pračky a vysprchovaný páníček si pak zapisuje do deníčku dnes odjetých, hodně mokrých 47 kilometrů…

fotky

 65 zhlédnutí celkem,  1 zhlédnutí dnes