Sokolovská 24hodinovka MTB 2020 je za námi. Koukám se již v klidu na závěrečnou fotku, kde se culí nejen vítězové, ale i organizátoři a jejich pomocníci. Co se za ní schovává není moc vidět, jenže můj pohled na průběh celé akce je tak trochu jako pohled přes plot. Výkony závodníků ve všech vypsaných závodech a kategoriích úžasné, výkony jistě nevyspalých organizátorů i ostatních lidiček zajišťující hladký průběh také snesou chválu i ocenění.

Stojím v pátek odpoledne na parkovišti, kam se sjíždějí závodníci nejen z Čech, Moravy, Slovenska ale dorazili i borci z Německa. K sečtení účasti mi prsty nestačí, tak toho počítání brzy nechávám. Páteční horská časovka na Hruškovou je odstartována a podvečerní šero nad Michalem vítá dnešní vítěze v časovce. Na noční zábavu není mezi závodníky moc chuti a vše tedy brzy utichá a usíná.

Je sobota ráno a kemp Michal se náhle podobá mraveništi. Všude shon, poslední kontroly karbonových i hliníkových strojů všech světových značek, závodníci i startér připraveni a v 10.00 hodin je odstartováno. První okruhy mají natěšení bajkeři za sebou. Taktika jednotlivců i dvou či čtyřčlených týmů se různí. Někdo bojuje loket na loket od začátku, jiní borci krouží rozvážně kolem jezera na 8,4 kilometrové trati s převýšením 161 metrů. Elektronická míra zapisuje časy i počty ujetých kol. Pomocníci v pitstopech si nervozitou okusují nehty a bojují s unavenou technikou střídajících se bajkerů.

Catering v zázemí se také činí, poledne je dávno pryč, odpoledne se chýlí k večeru a stále všem přeje počasí. Světla kvapem ubývá, po trati začínají kroužit světlušky, tedy osvětlení závodníci. Někdo má světel jak tiráci, jiným stačí zřejmě jen čelovky a blikačky. 22.00 hodina a je tu konec závodu pro ty, co jim stačí síly na 12 hodin útrap v sedle.

Závodníků na trati ubylo, noc pomalu ubíhá, půlnoc se láme do neděle, Normální lidi sní své sny v postelích a o čem sní závodníci v sedle se asi nedovíme. Pohled na osvětlené jezdce, jenž se proplétají mezi stromy je úchvatný, výdrž všech je obdivuhodná. Muži jsou soustředění a ztichlí, naopak něžné pohlaví se stále usmívá a některé mají stále o něčem a s kýmkoliv hovořit.

Nedělní ráno se však hlásí ke slovu, sluneční paprsky ohřívají vzduch a tempo průjezdu i počty ujetých kol se rychle zvyšuje. Stojím na kontrolním bodu a mezi všemi panuje stále dobrá nálada. Sedmá, osmá i devátá ranní hodina, počasí nezklamalo, slunce hřeje a blíží se konec závodu na 24 hodin. Poslední kola, závodníci nám na kontrole děkují za klidný průběh závodu a chválí i kvalitu připravené trati. Poslední borci si zapisují svá odjetá kola a zbývá jen vyhlásit vítěze a předat mistrovské dresy.

Pro mě jsou však vítězové všichni, kteří tento 12ti a 24 hodinový maraton absolvovali. Obdiv zasluhuje i jejich doprovod. Tak se těšme na příští ročník…

fotky 1 Pepíno                         fotky 2 Pepíno                                  fotky