Tak se stále něco mění, sluneční lúče střídá černá obloha s se silnými větry i vodou nacucanými mraky. Zítra JTF vymění číslovku 72 za 73, kdo by to do něj řekl a Tukani jsou zrovna u toho. Asi jedou náhodou kolem.
Dnes je sluncem ozářená, od rána velmi horká sobota. Karlovarsko šustí suchem, zem praská pod plášti a všudepřítomný prach se lepí nejen na těla Tukanů. 15 kusů se tetelí v horku u AC Start (včetně dvou nováčků z Moravy) a konečně nám lehký větřík čechrá kučery ve stoupání k vysílačce. Polní letiště před Novou Rolí vyschlé, Bobo trpí nedostatkem a na obzoru se zvedá hřeben Krušných hor, který máme dnes v plánu přejet.
Dnes Tukanům trochu závidím, vracíme se se Žírou z Itálie domů a proplétáme se dopolednem tunely kolem pobřeží i horkou rovinou kolem Milána. Polední menu stíháme ještě v Itálii, dálniční známka nalepena, hranice se Švýcarskem přejeta, Žíra statečně pálí vonné trubičky a u jezera Lago di Como fouká od hor studený vítr. Bílé vrcholky hor slibují úžasnou romantiku a v sedle ve výšce 2066 metrů se otvírají nádherné výhledy, kde se ke slovu hlásí zatracená zima a slibované fialové krávy mají zřejmě dovolenou.
A je to tu, závodníci z řad Tukanů mají sraz v místě startu závodu u AC Start pak marně čekám v horku na další Tukany. 10,15 hodin, pravidelný odjezd a jedu se projet po trati závodu KIWI. Rolava, žhavá louka za Rosnicemi, lalůčky pod Bílou skálou a klidné tempo mě vyplivuje v Mezirolí, odkud jedu do Niv a pak v saharských podmínkách vzlínám vzhůru k Ruprechtovu. V prudkém stoupání myslím na Tukany, kteří si to zde budou vychutnávat v závodním tempu. Klidně pak točím klikami a jedu po asfaltu kolem Velasu, kde pak mířím k náčelníkovi, kterého doprovázím zkratkami zpět na rozžhavenou Rolavu, kde se voda vaří v poledním žáru.
© Tukan Karlovy Vary 2013 - 2024 |
Materiály umístěné na tomto serveru mohou být publikovány pouze se souhlasem autorů.
Developed by Daniel Danielčák