Dnes je sluncem ozářená, od rána velmi horká sobota. Karlovarsko šustí suchem, zem praská pod plášti a všudepřítomný prach se lepí nejen na těla Tukanů. 15 kusů se tetelí v horku u AC Start (včetně dvou nováčků z Moravy) a konečně nám lehký větřík čechrá kučery ve stoupání k vysílačce. Polní letiště před Novou Rolí vyschlé, Bobo trpí nedostatkem  a na obzoru se zvedá hřeben Krušných hor, který máme dnes v plánu přejet.

Nová Role, na zeleném pažitu hřiště bojují borci o kulatý nesmysl a Tukani se neohroženě vrhají do sjezdu od trati a kolem „Žídků“ k železné lávce přes Rolavu. Karlovi se to moc nezajídá, ale na nás čeká pěkný výšvih po zelené k lesní školce a stále dál a výš až do Smolných Pecí. Zde malý servis Irčina kola a už nás vítá čistička v Suché a po chvilce i Bobovo oblíbený pivní punkt U Žáby.

Pivo, nanuky, voda vše zkonzumováno a kolem Rolavy jedeme z Nejdku k mostu u bývalé papírny ve Vysoké Peci. Rozpálený asfalt nás vede do Nových Hamrů, kde se tým dělí na pivochtivé a na pivuodolné. Řadím se do druhé skupiny a v pěti jedem určeným směrem ke druhému parkovišti a pak v lesním stínu kolem Rolavy na Chaloupky, kde v poledním žáru vzpomínám na Zdeňka, sníh a vyřezané bílé stopy. Po sněhu ani památka, jen prach a mírné stoupání k rozbitému mostu u Přebuzi. Koukám jak je na tom brod u divadla a je rozhodnuto. Vítek to v létě nikdy nejel a už to valíme vzhůru úvozem, ve kterém se v zimě válel ve sněhu nejeden Tukan.

Před námi  konečně Přebuz a louka s traktoristou, hlasitě chránícím soukromý majetek. Nechávám jeho nadávky plynout s větrem, studená Kofola tiší mou žízeň a Kulajda naplňujě tělo potřebnými kaloriemi. Polykám poslední lžíci a je tu konečně s námi pivuchtivá sekce. Všichni náležitě občerstveni se pak snažíme ochladit v rašelinných vodách místního rybníku, letos velmi chabě napájeno z prameniště Rotavy.

Nás ovšem čeká jiný cíl, který dnes slaví kulatých 50. Nenecháváme ho tedy čekat. Jedeme svižně k Rudné a pak kolem Rudenského Špičáku a Díže k Javorníku a panenským sjezdem k silnici a loukami k Poušti, odkud je to již jen opravdu malý kousek do Černavy. Čerstvý padesátník krájí dort s číslovkou 50, přípitky neberou konce a Černavou zní zvonek Tukana, kterého táhne, jak malý kluk, za sebou Roman na šňůrce. No Petr Dima se opět vyřádil.

Oslavy nekončí, ale večer se blíží a doprovázím zodpovědně oba moraváky do Varů. Připojuje se i Karel a za námi je Rájec i sjezd po hřebínku k zelené, která nás vede k rybářům a do Nové Role, kde zařazuji do švihu opět pěkný sjezdík kolem „Žídků“.  Karlovi se to nelíbí, ale bajker musí umět. Ještě cyklostezka do Varů a u Rolavy se loučíme. Moraváci jsou nadšení z úžasné vyjížďky a já si pak doma zapisuji poctivě odjetých 70 kilometrů a za včasný příjezd i potřebné rodinobody…

fotky