Dnes Tukanům trochu závidím, vracíme se se Žírou z Itálie domů a proplétáme se dopolednem tunely kolem pobřeží i horkou rovinou kolem Milána. Polední menu stíháme ještě v Itálii, dálniční známka nalepena, hranice se Švýcarskem přejeta, Žíra statečně pálí vonné trubičky a u jezera Lago di Como fouká od hor studený vítr. Bílé vrcholky hor slibují úžasnou romantiku a v sedle ve výšce 2066 metrů se otvírají nádherné výhledy, kde se ke slovu hlásí zatracená zima a slibované fialové krávy mají zřejmě dovolenou.

Vracím se rychle do kokpitu auta, rozmrzám, lovím pěkné záběry a chvilku se také držím pevně volantu ve sjezdu v nespočetných zatáčkách a lalúčcích ze sedla San Bernardino, kam jsme se Žírou vyjeli dnes od slané vody a vln dorážejících na pobřeží u Sanrema. U moře bylo bezvadné teplo, krátkou teple slanou koupačku pak Žíra okomentoval „Tak jsem se letos dvakrát koupal, jednou na Fčelíně a teď v moři. Chudáci ze Sanrena, ti se na Fčelíně nikdy nevykoupou…“. Jo doma je doma.

Když neřídím, tak v mobilu pozorně sleduji úterní odpolední aktivity Tukanů, kteří si vyjeli z Varů vzhůru do Slavkovského lesa, aby si dali ve stoupání do těla nejdříve v Tuhnickém lese a z Doubí pak zahřívali svaly na modré do Svatošek. Výjezd vzhůru od Ohře lesními cestami klikatícími se kolem Bučiny k Moučným pytlům je jen pro zdatné bajkery. Necelé čtyři kilometry a 260 metrů převýšení máte hravě nastoupáno a dech i tep se pak může uklidnit v dalším stoupání po asfaltu ke Stránisku, kde na Tukany čeká zasloužený odpočinek ve zkratkách a sjezdu k popravišti v Horním Slavkově.

Kata zde již nezastihnete, má dávno po šichtě, ale na obzoru je vidět  ocelová věž na Krudumi a za pastvinami i Větrný Dvůr i Kounice. Naučná stezka „Uranová Golgota“ dovedla tým k „Táboru XI“ a stín lesa je doprovodil i nad hájovnu Třídomí, odkud je žlutá turistická neomylně dovedla pod Krudum ke kostelu sv. Mikuláše, kde je před nimi je výzva sjezdu po kamenech a kořenech od Spáleného vrchu ke Starému sedlu (video). Ještě přejet houpací lávku, pak už jen nuda do Nového Sedla a návrat přes Podhorskou kypu k základně.

Zatímco Tukani mají vytřesení jejich skeletů i svalů na kořenech a kamenech klikatého singltreku za sebou, já i Žíra máme před sebou zbytek Švýcarska, Bavorsko a ještě hodně kilometrů nočního života za volantem k domovu, kde pak ráno koukám znovu na video a těším se, že si to také někdy projedu…

fotky