Je tu konec 29. týdnu v roce. Znalci, puntičkáři a šťourové by doplnili, že je to lichý týden a právě 195. den v roce zve Tukany k pravidelné sobotní vyjížďce, jenž bude některými hudby znalými Tukany završena návštěvou koncertu skupiny, jíž kdosi, asi tak po sedmém pivu vymyslel název Krausberry. Na startu chybí zakládající členové i náčelník a oslabený tým tak dnes vyjíždí, v proudu slunečních paprsků  vzhůru do divočiny a dlouho neprojetých míst Krušných hor před, nad a kolem Nejdku a Oldřichova.

Ráno mne probouzí nářek mobilu a na displeji zírám na výkony Dimy, Milušky a Nosála na jejich pouti na Svatou Horu v Příbrami. Mnu si oči, vstávat se mi nechce a doufám, že jejich puchýře a bolavá kolena jsou dostatečnými odpustky za jejich hříchy. Mne tejrání těla také dnes neminulo a první kilometry si dávám přes Dvory do Počeren a za týmem pak kroužím kolem parovodu k Jimlíkovu, abych si prohlédl polomrtvé Božíčany, kde právě zvoní jedenáctá.

Rovinu máme za sebou a před námi je hradba Smolnické kypy. Kypa hravě zdolána, pár lalůčku v lese pod „Rájeckým špičákem“ a jsme v Rájci. Společná fotka na památku a už opouštíme i Černavu lesem ve směru pod „Bezinky“ a „Oboru“ nad Nejdek. Zelená značka nás pak vede k Matyáši a Roman pak i vedlejšími uličkami, zkratkami i nábližkami ke kostelu sv. Martina, odkud je to již kousek k vrcholu Křížového vrchu. Kousek to je, ale musíte překonat pár vrstevnic, najet něco přes kilometr po křížové cestě a jste náhle u výklenkové kaple a kocháte se pěkným výhledem na město od kříže.

Křížový vrch i dlouho zavřená restaurace „Schöneraussichts“ je za námi a sjezd po asfaltu končí u LDNky, kde po malém váhání a mém doporučení kudy dál, mění Pušák směr a jedeme. „Plazivec“, tedy po „Perninské“ vyjíždíme vzhůru po asfaltu, 1,5 kilometru proplazeno a první odbočka nás vede dolů k Číčovi, kde se napojujem na naučnou stezku Vysoká Štola-Oldřichov. Pamětníci mezi Tukany nepamatují, že by tady zanechali stopy svých plášťů.

Kopřivy, vysoká tráva, brouci, komáři, horko, dusno, divočina. Stoupání nemá konce ale i naučná stezka má svůj konec a tým se ocitá na křižovatce „plazivce“ se silničkou do Lužce. Všichni jsou jistě nadšení a pouští se do sjezdu do Oldřichova a před vrcholem „Komory“ k vyhlídce „Imperiál“. Posledně jsme tu byli za tmy a ve sněhu a dnes máme pohled na Vary jak na dlani. Rychlý sjezd loukami a lesem „Nad Matysem“ končí v Lužci, odkud opět stoupáme po „Josefce“ k „Odeřskému jezírku“.

Nastoupáno máme pro dnešek dost a nás čeká vrstevnicová houpačka pod „Hroznatův vrch“ i závěrečný sjezd po zelené k bodu záchrany zvaném „Rafanda“, kde se tým po celkovém osvěžení dělí. Nenasycení příznivci  blues-rockových a hard rockových rytmů  míří rychle k domovu, aby se před kulturním zážitkem řádně upravili a Romanova skupina, zřejmě hudebních ignorantů, si jede ještě zařádit do terénu nad židovský hřbitov a stále dál k Hlubokýmu a Kfel. Tradiční průjezd kolem Ostrovských rybníků a je tu Nejda i Nová Víska a Lesov, ze kterého nás vede cyklostezka nad Bor a pak do Dalovic a stále dál kolem Ohře až ke Kauflandu. Ještě odbočka na Rolavu, kde jsou zavodněny vyšťavené svaly a den pomalu končí zápisem dnes odjetých 70 kilometrů…

Fotky

Fotky z pouti Dimy do Příbrami