A je to tady. Prázdninový čas, slunce, teplo, koronavirus se nechce vzdát a nevzdávají se oba dnešní soupeři, kteří na „Fčelíně“ uzavřeli sázku … kdo dřív zdolá asfaltovou stužku Bečov – Cihelny. Sponzoři se činí, sázkaři se předhánějí v odhadech formy obou soupeřů, Žíra osedlá silničku a Ouroďák bude věrný svému horskému kolu. Mediální kampaň pracuje na plné obrátky, novináři a televizní týmy informují sportovní fanoušky.

Tým dnes startuje v devíti kusech od kavárny Bonjour, aby doprovodil blednoucího Jirku do Bečova a při té příležitosti zároveň najel tréninkové kilometry. Vyjíždíme tradičně k oblakům ve směru k „Jaru“ a stále výš k hvězdárně na Hůrkách. Plot natažený pod vrcholem Vítkovky pak brání ve výjezdu k vyhlídce. Zkouška techniky a fyzické zdatnosti týmu se nekoná, z letiště odlétají svobodně oceloví ptáci a Tukani jsou dnes nuceni obletět vrchol Pičusbergu kolem plotu.

Lesní singltrek, Kolová, hledání bahna a louží v lese nad Pilou a je tu sjezd kolem hasičárny dolů k potoku Javorná, který  nás pak vede pod hřbitov v Pile. Potok nahrazuje modrá značka a jako magnet nás přitahuje vodní zdroj studánky u rozcestí Červený kříž. Bidony naplněny a s vodní zátěží v žaludcích pak stoupáme hravě k Uhelnému vrchu, abychom směle a rychle sjeli lesem a po kořenech dolů k  louce „U Továrny“.

Vzhledem k vývoji počasí je zařazena koupačka v Novém Rybníce a dojet k vodní hladině je dílem okamžiku. Ze zelené dáváme pravou do lesa. Partyzánská stezka končí u hráze a skalek, za kterými se skrývá vodní hladina, kterou rychle čeří voděodolní, otužilí Tukani. Nad hladinou poletují modré vážky a po hrázi poletují Tukani sbírající zde opuštěné hřiby. Všichni pak osvěženi vodou, lesním tichem a zatíženi houbami jedeme přes křižovatku „U Kanónů“ k „U Evige“ a kolem Bečovských rybníků ke hřišti.

Kamený singltrek úspěšně i beze ztrát zdolán a už se tlačíme u stolu šenku „U Staré pošty“. Lidí jako much a obsluha ve stylu socialistické reality. Dlouhé čekání na objednané zpestřuje příjezd Žíry a konečně se dočkáváme stravy i pití. Oboje sice stojí za starou belu, ale kdo by si v éře postkoronavirové stěžoval. Že…

Pozdní odpoledne, nezbytná kávička pumpuje adrenalin do žil,  Žíra típe poslední inhalačněvonnou trubičku a je odstartováno. Benzinová pumpa mizí v dáli, oba soupeři si nic nedarují a střídají se ve vedení . Davy diváků kolem trati šílí, kilometry na rovině rychle přibývají a už se blíží cíl. Před Cihelnami jde do čela Žíra, ale únava a zřejmý nedostatek nikotinu dělá své ve stoupání k závoře u odpaliště, kde Ouroďák nasazuje poslední síly k trháku, aby jako „předposlední“ projel cílem. Chvilka čekání a Žíra, doprovázen lepými modelkami, projíždí jako druhý cílem, kde si oba dnešní soupeři navzájem gratulují k úspěchu.

Ještě ocenění vítěze, státní hymna se nekoná a před námi je výjezd ke Fčelínu, který Žíra překonává v sedle horského kola. Sedlám tedy silničku a pode mnou ve stoupání vrže drahý karbonový stroj. Plzeň v plechu promazává můj skelet, karbon již odpočívá ve stínu modřínu a tým se těší na houbovou smaženici. Ve společnosti náčelníka, Pavla i šampióna odjíždím nerad z tohoto ráje, „jezevcovka“, cyklostezka a na Rolavě  ještě dodatečně hodnotíme dnešní vyjížďku a doma pak v postupujícím večeru zapisuji dnes odjetých 60 kilometrů…

Fotky Video