Úterní dopoledne, na internetu sleduji vývoj počasí a velký bratr Google plní mou zvědavost zprávami typu “ … koronavirus slábne, …měla jsem mít menstruaci, … do konce roku zbývá 184 dní, … den daňové svobody je tu, apod.“. Nic moc mě to nenadchlo, ale pohled z okna říká, že venku září slunce a blíží se start pravidelné vyjížďky. Daňově jsem se už dávno vyšťavil a tak svobodně vyjíždím k AC Start, kde se tlačí a je připraveno hejno 15ti kusů.

V paprscích slunečních lúčů pak vyjíždíme směr Činov, chladný vítr vane ze západu a tlačí tým po cyklostezce do Dalovic, pak vzhůru k vysílači ve Všeborovicích a pod Lysý vrch, odkud netradičně sjíždíme dolů k Ohři. Nedokončená stavba cyklostezky, vhání kromě prachu i slzy do očí Tukanových. Pěkné technické pasáže před mostem v Muzikově jsou nenávratně v pr…li a místní chataři již marně hledají klid a jindy obvyklou pohodu.

Nová výdřeva vozovky na mostě přes Ohři duní pod mými plášti a v hlavě mi pak duní krev po zdolání příkré stezky ke křižovatce na Andělskou Horu v Šemnici. 77 výškových metrů a 720 metrů délky prohřálo svaly a na asfaltu pod Šemnickou skálu se upravil dech i rozbouřený tep. Chvilka na rozkoukání na odbočce a lesní cesta nás vede přes malé brodíky ke kapli a odpočívce na Stichlově mlýně.

Lepší náčelníkova příprava a konečně se trefujeme do správného směru při jízdě na Činov, při které nás opět doprovází lány kopřiv a také nezbytné bahno, jehož blahodárné účinky zkouší právě JTF. Cesta nalezena, nových možností dosaženo a od Činova pak míříme východním směrem do míst jenž neoplývají mlékem a strdím, ale zato krásou pohledů na Krušné hory a klidem liduprázdného prostoru pod Větrovcem.

Usilovně a zodpovědně zde plním SD kartu pohledy na karlovarsko i na panoráma Krušných hor  z místa kdysi zvaného Am Hübl a spolu s ostatními čekám na Čočkina juniora, který si zde vybral svého smolíka v podobě dvou defektů. Čerstvý doupovský vzduch se tísní v zalepené duši a společně pak opouštíme katastr bývalé obce Hardtmannsgrün rychlým sjezdem přes Svatobor do Dubiny.

Čas utíká stejně rychle jako voda v Ohři k Hamburku a týmjede k mostu v Muzikově a pak po nedokončené cyklostezce  k Hubertusu. Zde předložené nabídce kapalin nelze odolat a tým si dává do nosu. No já žádné potěšení z jízdy po tomhle kousku přeorané stezky nemám, otráven se vzdávám pivní regenerace a jedu s Dimou napřed k základně, kde probíráme dnešní vyjížďku a jiné zásadní body úterního odpoledne. Přeplněn zážitky pak ukládám doma svého bujného oře ke spánku a roztřesenou rukou zapisuji dnes odjetých 54 kilometrů…

Fotky Video

 

Loading