Konec června a kromě proměnlivého počasí dorazil do Česka i obvykle prázdninový čas. Žáci drží v ruce nic neříkající vysvědčení, rodiče nemají děti za co chválit či řezat a národ spěchá do dusně vyhřáté přírody. Vodáci zaplavili hladinu Ohře, na Meandru se tuží bruslaři, na stadionu mladí atleti a od AC Start startuje i osm Tukanů, aby potrénovali svaly a prozkoumali stezky i cesty dlouho neprojeté týmem.

Od západu hrozí deštíky, ale v teploměru již od rána bublá hladina rtuti kolem 26°C. Na sebe oblékám jen to nejnutnější, kraťasy i dres se lepí na tělo, které touží po stínu. Vyjíždíme a Tuhnický les poskytuje nejen stín, ale i množství stezek a cest, které vedou ovšem do nebe. Proplétám se za týmem stínem lesa vzhůru pod Dianu, v klikatých stezkách pak piluji techniku sjezdu ve sjezdu k letnímu kinu a ke Kome, odkud nás Pušák vede po Okružní k odbočce na Beethovenovu stezku. Dnes je dost teplo a tak se jedeme zchladit po trase Artamona do úvozu, který bere hodně sil nejen při závodě a dnes přivádí tým pod Vítkovku k odbočce na modrou. Proplétám se pak mezi stromy a fofřím s týmem ke Kolové, kde si pak obalen v bahnem z Cínového potoku vychutnávám jeho blahodárné účinky.

Kolová, Mravenčák a Pilu opouštíme po modré. Pohled do mobilu určuje správný směr a je tu příjemná koupačka v lesním rybníku, zpestřená nabídkou Verčiny meruňkové buchty. Voda v barvě rašeliny příjemně zchladila svaly, lesem a pak i loukou to valíme k Dlouhé Lomnici a do Horních Tašovic, kde na nás čeká rozpálený asfaltový koberec před Stružnou. Z koberce dáváme včas pravou a po šotolině najíždíme nad Stružnou a pak rychle na terasu zdejší vyhlášené osvěžovny.

Zdravá strava, pitný režim a polední siesta v teple dělá své, chybí zde jen gauče a lehátka. Oči se pomalu zavírají nejen Pušákovi, ale silná vůle staví tým na nohy a výjezd k Činovu rychle zdolán. Míjíme odbočku do prostoru a valíme to dolů rychlým sjezdem v prachu a štěrku pod Lučiny. Nově upravený povrch asfaltky nás pak vede do Svatoboru a pak mezi loukami míříme k Bučině.

Stojím na křižovatce cest a Jirka volí tu, která k Bučině nevede. Nu náčelník je tu od toho, sklápím uši a pokorně jedu za týmem po dlouho týmem nejeté, jako obvykle silně zabahněné a zarostlé cestě po Bučinu. Pěkný terén a sjezd končí v Kyselce u sv. Anny, odkud pozorujeme vodáky chystající se překonat peřeje pod mostem. Vodáci to dali a my si to dáváme kolem Mattonky vzhůru ke kempu, odkud nás vede červená značka k dnešnímu cíli. Tábořiště Velichov, stany postaveny a stěhujeme se do stínu a pak před deštěm i do dočasného asylu pod vojenský stan kamarádů vodáků z Nové Paky.

Schován před deštěm ochutnávám vývar novopackého pivovaru, nebe se konečně vybouřilo, vše suché opět řádně zalité a sluneční paprsky zapadajícího slunce vysušují asfalt pod mými plášti při návratu domů. Pepíno, Krčín i já pak trháme rychlostní rekordy a po půl hodině míjíme ceduli s nápisem Karlovy Vary. Pepíno se ztrácí v uličkách Dolních Drahovic, Krčín u pumpy a na mě zbývají poslední metry na cyklostezce ke Kauflandu. Ještě kousek k nebi a u branky pak vypínám Garmina, který mi hrdě ukazuje 72 dnes odjetých kilometrů…

Fotky