2020 03 31 Hrušková

„Březen za kamna vlezem“, asi něco na tom dnes bude. Venku zima jak v mrazáku, kamna nemám, za krb se nenacpu ani nevlezu a tak hledám vhodné cyklopolární oblečky abych venku na kole prokázal svou mrazuodolnost.  Sjíždím z hor do údolí k Ohři a z Tuhnického lesa od „Vyhlídky na skalce“ pak hledím na Vary pod sebou a koukám na vzdálený vrchol Pajdlu, vše jak na dlani.

Chvilka čekání, slyším cvrkot kazety, přijíždí maskovaný jezdec rouškou a jak pracně počítám je to pár. což je dovoleno při současném stavu pohybu v přírodě. Poctivě udržuji dvoumetrový odstup při jízdě pod Sv. Linhart, k vesničce SOS i na modré do neobvykle tichých Svatošek, kde řadím na lehko a pak těžce stoupám od „pionýrského“ pod „Kouli“, kde lapám a přes roušku filtruji čerstvý O2.

Chvilku si vychutnávám pohled na „Vildenavu“ a palivový kombinát ve Vřesové, dnešní mrazivý chlad se hlásí o slovo, jedu dál a lehce prohřát brzdím „Na Kozích hřbetech“, abych pak srdnatě popustil uzdu ve sjezdu po žluté do Lokte. Ve sjezdu náhle něco syčí. Nejsou to hadi ale vzduch i mlíko se tlačí ven z Pušákova předního kola. Prodřený bok pláště zacelen knotem, mlíko zapracovalo a u pumpy pak do pláště doplněn čerstvý vzduch.

Opouštím promrzlou vyhlídku na hrad a padám dolů k lávce přes Ohři. Od Lokte fofřím k houpavé lávce pod Starým Sedlem a už pěkně v tempu jedu kolem statku k silnici do Hruškové, kde v prudkém stoupání mám před očima mlhu a vyzobávám poslední metry. Kmihám nožkami a málem se přerážím o závoru. Je to zrada, jinak bych to dal.

Vpravo Sokolov a vlevo přede mnou Hrušková a dlouhé stoupání končí u pomníku přísahy Édy Beneše pod Krudumí. Koho to napadlo, v roce 1947, sem vytáhnout vojsko k přísaze nevím, ale já dnes přísahám, že je tu zima jak v p…i. Výjezd mě nijak nezahřál, ve ztuhlé krvi jistě krystalky ledu, beru na sebe větrovku a s mrazivým větrem v zádech jedu dál k hájence a do Třídomí, kde chvilku sleduji kachní koupačku. Kachny jsou otužilé asi jako Bobo.

Furt je zima a zmrzlý je i Horní Slavkov, který opouštím přes Kounice a za „Stasisem“ jedu k „Větrnému vrchu“, po louce k Bošířanům a po asfaltu a zkratkami pod Stránisko, kde mě čeká dlouhý sjezd k hájovně Bor. Zde za větrem pak dávám „douzovanou“ traťovku a 12ti voltový chmelový juice dává i odvahu ke zdolání jezevcovky.

Kruh se uzavřel v Doubí a po cykloztezce, kde to od vody pěkně táhne, jedu ke Kauflandu. Zdolávám ještě posledních 60 metrů převýšení a 2,5 z dnes ujetých 53 kilometrů. Kolo uloženo ke spánku, vyšťaven a zmrzlý s kouřícím grogem v pravici pak ukládám svou tělesnou schránku do křesla k roztopenému krbu. No pohyb ve zmrzlé přírodě nemá chybu, ale teplo domova …

fotky

Petr Baumann