4. dubna 2011 si při návštěvě Chile prezident Klaus strčil, za přítomnosti televizních kamer, do kapsy protokolární pero. Já si dnes strkám do kapsy, bez přítomnosti televizních kamer, traťovku, vybaven rouškou pak chvátám vzhůru a do přírody Tuhnického lesa. Zdravím ještě Beryho, jenž chvátá k Bečovským rybníkům a vyjíždím svižně k chatě Rusalka, kde buky rychle mizí pod pilami lesních dělníků. Rychlý sjezd v holinách k Odpolední cestě, kde někde pod „velbloudem“ házím kolo na rameno a proplétám se větvovím padlých dřevěných velikánů.

Od  turistů prázdného Kome pak lehce stoupám po Beethovenově stezce k asfaltu na Okružní a stále vzhůru kolem  chaty Na Rozcestí k Sennhofu. Jedu kolem ruin Caférestaurantu, vzpomenu na šťastné dny lázeňských hostů, pak dovolených a pijatik soudruhů z Kovoslužby. Romantika i krása minulosti je pryč, nenechaví „bezdomáči“ se dnes vyhýbají obloukem tomuto chmurnému místu a jen odvážný nebojsa Tukan zde zkouší své síly ve stoupání ke Kolové.

Mravenčák, Pila a kolem hřbitova mě vede modrá pod Viklan. Dominik na svém místě, chvilku na slunci okouním a jedu přes pole k Javorné. Nové Kounice v zádech, rychlý sjezdík po asfaltu končí na lukách „U Továrny“ a už si na lesní cestě hledám, mezi kameny a kořeny, svou stopu pod Uhelný vrch. Jarní příroda se probouzí a ve mě se také probouzí touha a tak si dávám ještě „lalúček“ kolem vrcholu, abych o to rychleji sjel do Dolního Dražova.

Jarní, bystré vody Dražovského potoku překonávám v brodu a od „kaliště“, kde se kdysi málem utopila v bahně Zuzka, vyjíždím kolem prvních květů petrklíčů do obojích Stanovic. Kilometrů a nastoupaných metrů stále málo, tak sjíždím před hrází vlevo dolů k Lomnickému potoku, jenž mě vede pod Zámecký vrch. Zbytky hradu „Funkštej“ pak hledí na můj výkon ve stoupání k „Pušákovo závoře“ pod Červeným vrchem.

Lákavá vize objet Risswald/Obteč rozhodně zavržena, objíždím srabácky jen Červený vrch a pěkný lesní sjezd končí na Bečovské silnici před Ziegelhütten. Odpolední slunce hřeje, míjím ve stoupání koronavirem vymetené golfiště a po asfaltu fofřím vzhůru od Cihelen k hájovně Bor, kde vidím před sebou mezi stromy Beryho. Na asfaltu davy zamaskovaných pěších zdravomilců, doprovázených dohlížející městskou policií na dodržování všeho a konečně je tu rychlý sjezd po „jezevcovce“ projeté Tukany katastrem „Pod Kalinkou“ k Doubí.

Ještě cyklostezka kolem „Oharky“ k Varyádě a poslední stoupák k vysílačce, kde mi Garmin připomíná, že má toho dnes po 54 kilometrech dost. Nerad brzdím, sesedám z kola a obětavě se pak věnuji čtyřnohému příteli, rehabilitaci na lavičce, zavodňování chmelovým juicem a vzpomínce na prezidentovu ostudu…

fotky