2020 03 10 Vítkova hora

10. března roku 1535 španělský biskup Tomás de Berlanga z Panamy objevil souostroví Galapágy. Já otvírám ráno oči a objevuji, že je úterý a tedy den pravidelné Tukaní vyjížďky. Venku stále prší a prší-li v den „Čtyřiceti učedníků“ (na požádání vysvětlí u piva Dima), prší pak 40 dnů. No máme se tedy na co těšit.

Nepromokavě obalen jedu ke Startu, kde se mačká v hejnu osm Tukanů. V souladu s rozhodnutím ministerstva hlídajícího naše zdraví vyjíždíme bez diváků ve stálém dešti do dolních Drahovic, abychom vyjeli mezi zahrádkami k vodárně a k R6. Tato překonána beze ztrát na životech a další překážka, v podobě padlých smrků na nás čeká na Spodní jezdecké cestě. Kola přenesena a v mlžném oparu jedeme k potoku Hloubek, kde je dnes JTF servírováno stoupání k zelené pod golfovým hřištěm.

Kolikrát jsem se nadechl, kolik litrů krve přečerpalo mé srdce můj Garmin nesleduje, ale já sleduji, že žiju a mám stoupání za sebou. Tělesnou teplotu pak sráží neustálý déšť  a odpočinková cesta „Ema“ pod Bukovým vrchem, se svými lalůčky a pěknými výhledy, nás vede v mírném stoupání zpět ke golfišti, kde na nás znovu čeká R6tka. Asfalt opět rychle překonán a nastává chvíle rozhodnutí.

Všem teče do bot, kolo obaleno bahýnkem, voda kape z helmy i z nosu, suchou nitku by jeden pohledal. Je rozhodnuto, vyjížďka pro dnešek zkrácena a promočeni fofříme k Olšovým Vratům a pak neplánovaně k vrcholu Pičusbergu. Krušné hory i Vary v mracích neviditelné, zato ve sjezdu vidím, jak větev podává svou „ruku“ Ouroďákovi a ten šťastně padá k zemi. Pláštěnka protržena, zakládající člen v celku a už brzdíme a opouštíme modrou u „Černého koně“.

Cest do Říma je mnoho a k základně také. Volba padá na sjezd Libušinou do Moravské a manifestační jízdou, mezi koronavirem vystrašenými a prořídlými davy lázeňáků, jedeme k základně. Kolo uskladněno a tým je též uskladněn v živočišném teple osvěžovny po dnešních 30ti kilometrech jízdy v neustálém dešti. Příště dáme holt víc…

fotky

Petr Baumann